Čarodejnica

(50th KVIFF) Ač fanoušek hororu, nezařazuju většinou žánrové filmy na špici různých žebříčků, protože současný horor nedosahuje zpravidla takových kvalit, rozpočtů a myšlenkových podhoubí, aby mohl soutěžit s filmy jiných žánrů. The Witch je pro mě nicméně opravdu jeden ze tří nejlepších, ne-li vůbec nejlepší film padesátého karlovarského filmového festivalu, ačkoli možná úplně neodpovídá tomu, co někteří nalití diváci čekají od filmu z půlnoční sekce. Takhle dokonale režijně zvládnutý horor se totiž vidí jednou za uherský rok. The Witch není zábava - je to temný, děsivý, depresivní film. Absolutně přesvědčivé prostředí Nové Anglie sedmnáctého století, postavy i jejich jazyk, respektive témata o kterých se baví. A až hmatatelný strach z neznáma ukrytého v lesích, z čarodějnice, pomocnice ďábla, která ústřední rodinu ohrožuje a svádí ji do šílenství. Eggers čarodějnici ukazuje velmi zřídka, ale když už ji v krátkých, ale působivých prostřizích ukáže, tak to stojí za to. Fuj. Mnohem víc se zabývá otcem, matkou, dcerou a synem. Zobrazuje, jak střet s nadpřirozenem poznamenal jejich vztahy, jak se mezi ně vkrádá nejistota a podezřívavost. Záběr na rozrušeného otce, jak uprostřed noci štípá dřevo, je díky Eggersovu mistrovství podobně děsivý a nepříjemný, jako záběr na čarodějnici provádějící rituál s bezbranným batoletem. Při scéně uzdravování Caleba jsem se vyloženě vynervovaně vrtěl v sedačce a po zádech mi šel mráz. Film naštěstí na rozdíl od mnoha jiných hororů neklopýtne ani v závěru, jeho finále je zcela uspokojivé. Po projekci mi došlo, že takovýhle hororový film jsem chtěl vždycky vidět, ačkoli jsem si to ani neuvědomoval. 100 % (08.07.2015)

Čarodějnice působí jako film z jiné planety, nebo lépe řečeno, jako sdělovací médium ze zcela jiné doby. Přijímá sice současné žánrové kvóty a povrchové napětí čerpá z oblíbeného vzorce skupinka lidí - chata - okolní les - nadpřirozené zlo, ale vnitřně se ostře vymezuje tomu, co pokládáme v moderním hororu za běžné a tedy vlastně správné. Dění není orientováno na pravou podstatu a charakter zla, nýbrž na psychiku a chování jeho obětí, což ruku v ruce s jejich náboženským fanatismem rozprostírá už tak děsivou hrozbu i do jejich vlastních řad a divák si nemůže být jist, kdo je ještě oběť a kdo lovec (jak nám říká už scéna se psem a králíkem). Je pravda, že s podobně iracionálními postavami se těžko sympatizuje, ale ona důkladná práce s navozením dobovosti, tehdejších životních řádů i samotnou starobylou angličtinou přímo drtivě navyšuje naturalismus a autenticitu, takže se skutečně cítíme jako v (jiné) realitě, přestože je nám již na začátku sděleno, že příběh vychází ze staré lidové báchorky. A jestliže tato snaha o přidanou historickou hodnotu trochu ubližuje očekávanému hororovému obsahu, formální stránka je bezchybná. Náhlé střihy sladěné s hrůzu nahánějící nemelodickou hudbou utnou scénu přesně v jejím vrcholném okamžiku, takže její efekt nemůže zeslábnout, prostředí je zásluhou pomalých kamerových jízd a pečlivě inscenovaných záběrů využito famózně a žádný obraz nepůsobí lacině ani předvídatelně. Nejsme násilím nuceni, abychom se báli, jak to známe u dnešních "lekačkových" duchařin, ale strach je všudypřítomný a neodbytný. Zkrátka jiný, poctivější a lepší horor... 80% (27.03.2016)

Po ukázkách jsem doufal, že z Čarodějnice budu nadšen. Nakonec je to spíš jen takové nenápadně mírné znepokojení z přemíry náboženství a jednoho vytvořeného kultu čarodějnictví v Nové Anglii. Film vlastně neobsahuje nic objevného a tak je tu jediná věc, kterou může nalákat. A tou je atmosféra. A atmosféra je tady rozhodně brutální, jenže nedělá celej film. Bohužel. (25.05.2016)

Netradičné, originálne natočené, atmosferické, ale zároveň som mal z The Witch pocit, že nebola dôkladne premyslená (čo mi potvrdil aj neuspokojivý záver), dostatočne napínavá a navyše sa mi nepodarilo zosúladiť s postavami natoľko, aby ma ich konečný osud nejak zaujímal. Nebol to úplne zlý film, ale čakal som asi niečo odlišné. Lepší priemer. (12.02.2017)

Vnitřní důslednost theologie, vnitřní účelnost pověry a Boblig měl nakonec přece jen pravdu. Theologie, zvláště protestantská, se jako každá věda vyznačuje vnitřní důsledností, což ji ovšem vzhledem k jejímu předmětu vede do takřka neřešitelných rozporů, jejichž praktickou stránku můžeme vidět i v tomto filmu (rozhovor otce se synem). Podle konkrétního řešení těchto rozporů pak vznikají různé kuriózně vyhlížející způsoby zbožnosti, prožívání i životní praxe, v nichž se důslednost mění v rigiditu a z nichž jeden obzvláště důsledný právě The Witch přibližuje. Pověra se (narozdíl od theologie) nevyznačuje důsledností, nýbrž vnitřní účelností, což opět The Witch jemně dokládá nejedným náznakem. Nejdůležitější na celém filmu je ale nejspíš koexistence theologie a pověry s realitou, což je zde přítomno v několika vrstvách. Pro diváka, který očekává, že sledováním tohoto filmu vstupuje do světa žánru "horror", v němž samozřejmě existují jakékoli entity včetně čarodějinic, bude to film možná hezký, působivý a mistrně naročený, nicméně plochý ve srovnání s rozměrností, jaká se nabízí divákovi, který ho vnímá především jako historickou črtu a trvá na tom, že čarodějnice neexistují. Nejsmutnější je ovšem divák typu pomo, který "si nemože nájsť cestu k postavám zmagoreným vierou". Diváky, kteří si cestu najít mohou, resp. ji ani hledat nemusejí, odkazuji na pěkné doporučení Eodeona. Poznamenávám, že The Witch je jediný film, o němž vím, že je mnohem hezčí, když ho sledujete v horší obrazové kvalitě (srov. různé možnosti na Ulozto). (18.08.2016)