Bílá nemoc

Karel Čapek napsal vysoce aktuální protiválečnou alegorii a Hugo Haas neotálel a ještě v témže roce z ní udělal film. Hru rozpohyboval, takže divadlo nejvíce párkrát připomene on sám coby herec některými teatrálními gesty. Jen si nejsem jistý, zda byl dobrý nápad připsat do scénáře postavu doktora nepřátelské země, která celkové vyznění filmu v závěru oslabuje. (22.01.2015)

Protiválečné drama Bílá nemoc stojí zejména na výkonech Hugo Haase (doktor Galén), Zdeňka Štěpánka (maršál), Františka Smolíka (úředník u barona Kroga), nebo Bedřich Karen (profesor Sigelius). Nadčasovost snímku je přímo hypnotická, zejména, když film vznikl dva roky před Druhou světovou válkou, kde už vše začínalo vřít a nabírat nebezpečné obrátky. Bílá nemoc je i v současné době mistrovské dílo a jeho aktuálnost bude stále platit v jakékoliv době. Hugo Hass byl nejen skvělý herec (jeho doktor Galén je asi jeho nejlepší filmová postava), ale i precizní režisér. Měl štěstí, že se před válkou zdekoval do Usa, jinak by ho nacisté za tuto roli popravili, i kvůli jeho židovskému původu. Ještě musím vzdát hold a poklonu za vynikající práci restaurátorů a televizi Čt Art, která tenhle klenot vysílala v jeho vyčištěné a zdigitalizované verzi. Byl to krásnej požitek! Díky moc!! (25.02.2017)

Že by vůbec první film, mající ústřední motiv pandemie, která zasáhne svět? Předčil tak snad o dobré dvě až tři dekády některé americké hororové tituly, zabývající se destruktivním virovým propuknutím epidemického nebo pandemického charakteru. Film byl ale spíše aktuální protiválečným poselstvím při ohrožování světového míru neukojeným nacistickým Německem. V hlavní roli, stejně jako v režii, exceluje nedostižný Hugo Haas. V porovnání s filmem Krakatit, ač jsem je oba viděl naposledy před mnoha lety, někdy v období střední školy, jsem si tady toho pamatoval určitě ještě méně, a tak se u mě jednalo o příjemný návrat k významnému snímku naší kinematografie, natočenému ihned po vydání knižní předlohy, dnes už legendární Čapkovy stejnojmenné knihy, která nemůže chybět v žádném čtenářském deníku. Ač je film ve své výpovědi snad trochu naivní a některé záporné postavy nepůsobí tak černě a mocensky, jak by se dalo očekávat, stále se jedná o velký film, duchem i zpracováním. (04.04.2023)

Prvorepubliková kinematografie měla něco do sebe - samozřejmě kvalitní předloha udělá také svoje, přesto ale atmosféra i umění herců minula již je dávno passé, přeci jen je dnes jiná doba a diváci chtějí něco jiného. Pomineme-li ty dva malé rozdíly oproti knize, které sice mají dalekosáhlé důsledky, přesto pro celkové vyznění filmu důležité nejsou, dostáváme úžasný snímek - snímek o boji proti válce, možná naivnímu boji proti válce, boj Davida s Goliášem, ale Goliášovi to vyšlo... a doktoru Galénovi jak se to vezme... Důležité je, že kdyby jako doktor Galén byli všichni, není třeba vůbev takových doktorů Galénů... (26.05.2009)

Je mi až teskno. Právě to bylo první, co mě napadlo, když jsem dokoukal tohle veledílo. Teskno při pohledu na všechny ty Kotky, Mádly, Písaříky nebo celý herecký obsazení Ordinace v růžový zahradě a pak vidím pětasedmdestát let starej koncert Huga Haase, jehož hereckej výkon se dotýká snad i hvězd. Právě výkon Huga Haase je ozdobou tohohle filmu a jedním z mnoha důvodů, proč jsem takhle starej film s radostí dokoukal. Pro dr. Galéna jsem si hned našel sympatie a hrozně jsem mu fandil. Bavily mě všechny scény, ať už byly v nemocnici, s Maršálem, s pacienty. Obsahově mě to až nečekaně chytilo a jsem moc rád, že jsem tenhle film viděl. (26.02.2012)