Dheepan

Zprvu se mi do francouzského filmu o uprchlících ani moc nechtělo, protože jsem se obávala nějaké přehnaně korektní, přikrášlené oficiální verze přistěhovaleckého problému, což se naštěstí nakonec nekonalo. A při přehlcenosti tématu v médiích i všude kolem jsem ráda, že se to vyhnulo i opačné kontroverzi (hlavní aktéři nejsou muslimové), politice (Dheepan je válečný uprchlík, ale jeho předešlý život bojovníka se příliš nerozpatlává), či rasové otázce ( vůdce panelákového gangu je sice běloch jak vyšitý, ale mezi jeho lidmi se nacházejí i černoši). Zůstává tak civilní, patosu zbavený příběh tří navzájem si cizích lidí, kteří se vlivem okolností musí přizpůsobit nejen, pro ně zcela neznámému prostředí (které bohužel není tak bezpečné, jak doufali), ale také navzájem sami sobě. Velkou zásluhu na kvalitě celého snímku mají především skvěle zahrané, citlivě načrtnuté charaktery, kde mě kromě Dheepana nejvíc zaujala postava jeho falešné manželky Yalini a kvůli velké fyzické podobnosti s mladým Edwardem Nortonem, také vůdce gangu. Co se týká toho konce, nechci spoilerovat, ale také mi to díky některým indiciím přišlo spíš jako utopická Dheepanova vize, než skutečný závěr, ale kdo ví. Docela bych v tomto případě ráda znala vyjádření režiséra. (01.02.2016)

Audiard je pochopitelně zručný filmař a dokazuje to na mnoha místech, ale jinak Dheepan připomíná torzo složené ze spousty naléhavých humanistických témat, které jsou jen tak načrtnuté, aniž by se s nimi soustavněji pracovalo. Film se proto zhruba v polovině rozpadá v dost podivných motivacích a emočních zvratech. Finále je sice evokací Taxikáře, ale působí spíš jako frustrovaný tamilský Rambo z předměstí Paříže. Přijde mi to jako bezradný pokus o komentář k současné geopolitice, který hraje na tu nejdostupnější strunu. Navíc se na filmu podepisuje fakt, že byl dokončován silně pod tlakem - působí to dojmem, jako by v něm určité části chyběly. Zlatá palma v konkurenci Assassina a Saulova syna z mého pohledu čistě politické rozhodnutí. [Cannes 2015] (24.05.2015)

Tak jsem se opět po nějàkém čase podíval na festivalový snímek, tentokrát v rámci festivalu francouzského filmu. A co k němu napsat? Myslím že se shodnu z ostatními na tom, že se jedná o velice kvalitní snímek, kterému ale svoji obrovskou naivitou, podrazí v samém závěru nohy, ten neskutečně absurdní konec! Na Srí Lance by možná asi desetinásobná vražda prošla kde komu, tohle byla ale Francie.... :-( (04.11.2015)

Zapletení se s čímkoliv, co se dá schovat pod slovo "mafie", je jedno z největších klišé novodobých artových filmů. Těžko říct, jestli je to od Audiarda záměrná drzost, lenost nebo selhání. Ale že právě za tohle (zručně natočený, ale scenáristicky roztříštěný, téměř ve všech svých složkách neobjevný a umělecky "standardizovaný" snímek) Audiard dostal Palmu, je věc podivuhodná. Není se co divit, že přes vysoké ocenění rychle zapadl a nijak nerozvířil vody. (07.05.2016)

Zvláštní film a nezvyklé podání uprchlického problému. Děj skvěle popsal classic, já jen dodám, že by tento film měly vidět obě strany dnešní rozhádané společnosti. Tedy vítači i odpůrci uprchlíků z Asie, Afriky, Východní Evropy. Je zde krásně popsáno, jak si ti lidé nesou dřívější problémy i traumata s sebou a není vyloučeno, že je zde budou znovu vytvářet. Ať už z přesvědčení nebo z donucení. (04.02.2016)