Zmenšovanie

Skvělý nápad, slušná první půlka a promrhaná šance v druhé. Payne se totiž snažll pokrýt tolik času a témat, že by to vystačilo na tři řady seriálu a právě to filmu podráží nohy. Výsledná romance je tak nezajímavá a uspěchaná, nemluvě o zvratu na konci, který je vyloženě extrémní a snaží se dojít ke stejnému závěru, k jakému by efektivněji došli v rámci komornějšího dramatu. Je to škoda, protože celá logistika změnšování a důvody lidí k němu byly neskutečně zábavné a v rukou jiného scénáristy by celý výsledek mohl být mnohem lepší. (07.04.2018)

„Zmenšujou lidi a lítají na Mars, ale moji fybromalgii vyléčit neumí...“  Netradiční americká koprodukce s Norskem a sci-fi žánr mě nalákaly a námět o novém převratném objevu zmenšování lidí a posléze samostatném světě již zmenšených lidí měl silný potenciál. Ještě zajímavější mi přijde nápad pojmout dění ze světa zmenšených postav tak civilním způsobem jako prakticky obyčejné drama obyčejných lidí (kde to sci-fi postupně stále více tvoří jen jakousi kulisu) a dvě hodiny filmu s rozsáhlejším příběhem a hned několika tématy by vážně nemusely být moc. Jenomže: 1. hlavní herci si mě po celý čas vůbec nezískali a nedařilo se mi příliš proniknout do nitra postav, 2. film se sice odvíjí často nepředvídatelným způsobem, ale tolikrát přeskočí od jednoho tématu k zcela jinému, až jsem měl často pocit, že scénář v té tematické pestrosti začíná drhnout, nedrží vždy pohromadě a občas se před divákem rozpadá; 3. většina filmu v rovině tempa a atmosféry působila na mě naprosto mdle, napětí minimální. Vizuál v některých scénách a prostředích (nemocniční ústav na zmenšování, různá obydlí pro zmenšené či tunely a norská příroda) sice dojem občas pozvedne, ale pořádnou atmosférou jsem pociťoval až v poslední třetině s přesunem do severské přírody, obzvlášť během plaveb na lodi – tam jsem si na ten zvláštně obyčejný pomalý styl díky podmanivému prostředí trochu zvykl a v jistých místech se mi film i začal líbit. Ale velkou část Zmenšování jsem za sebe spíše trpěl a když jsem měl pocit, že si mě začíná na poslední chvíli konečně získávat, ani ten náhlý konec mě možná tak nepotěšil, jak bych po dlouhou dobu čekal. ;o) [45%] (12.11.2022)

Najzbytočnejší film roka 2017. Silne mediálne tlačený so známymi tvárami, ale aký to má zmysel natočiť tak nesúrodú "komédiu" na 135 minút. Kútikmi úst vám nepohne ani raz, tam nie je skoro nič vtipné, až na konci od úľavy konečne z hrtana vypľuvnete ten nechuťou nestrávený popcorn. Jediným pozitívom je Krištof Valčík, ktorý to Damonovi natrel a dokázal, že je herecky oproti nemu v úplne inej dimenzii. (27.07.2018)

Šedý film se skvělou myšlenkou (zmenšování lidí), která vlastně byla něco vedlejšího. Takový příběh se dá odvyprávět i v normálně velkých kulisách. Bezbarvý bude stejně. Klasika o tom, kterak vnitřně nespokojený muž ke štěstí přišel, stačilo, aby ho žena kopla do zadku a aby si našel východoevropského kamaráda... 50 %. (28.04.2020)

Ten film mě moc nebavil, jeho stopáž je přestřelená, jeho tempo nevstřícné, ale oceňuju, že vůbec existuje takovýhle high concept film maskovaný za žánrovou zábavu - Andrew Niccol se o to neúspěšně pokouší od Truman Show a je vidět, že není samozřejmost dosáhnout funkční společenské satiry v mainstrevovém provedení. Payne to zvládl, byť za cenu toho, že vlastně nejde o moc "dobrý" film, který by mohl v jakémkoliv slova smyslu "bavit". (05.02.2018)