Izba

Parádní námět (nebo předloha?), z kterého vykvetlo zajímavě tísnivé drama. Filmu nechybí špetka napětí, přiměřená dávka psycha, silné a nikoli lacinné emoce a hlavně perfektní herecké výkony. Výsledkem je svým způsobem taková psychologická studie toho, co se stane, když se k lidem chováte jak k laboratorním myším... 8/10 (05.03.2017)

Jeden z nominovaných filmov na Oscar 2016 a to je doslova povinnosť, ale aj keby nebol je príbeh pre diváka natoľko atraktívny, že si dá ľahko povedať. Prvá, komorne ladená polovica filmu je na tom dobre. Postupne budované napätie vrcholí scénou úteku, ktorá sa veľmi vydarila. Je to výborné, napínavé, ale po zrovnaní srdečného tepu a uvoľnení, zistíte, že do konca ostáva ešte celá hodina! Po menšej úvahe nejako prídete k tomu, že ešte musí prísť nejaký zvrat. To, že nakoniec neprišiel je pre niektorého diváka dobre pre iného nie. Isté je, že s každým ďalším zvratom by sa asi šance na oscara dosť znížili a film by spadol na úroveň, slušný thriller, ale nie oscarový nominant. Tvorcovia si dali záležať na reálnosti, ale vek chlapca mohli zobrať vážnejšie. Toto by 5 ročný chlapec zvládol len veľmi ťažko. Sám mám doma práve 5 ročného syna a v škôlke stretávam mnoho ďalších, preto viem o čom rozprávam. Vek herca - chlapca, bol v dobe natáčania 9 rokov. Prečo musel mať chlapec vo filme práve 5 rokov, tomu nerozumiem...80%. (06.03.2016)

Případy Fritzlů, Wolfgangů Priklopilů a jim podobných mě nehorázně děsí, ale zároveň fascinují svou zrůdností, že je něco podobného vůbec možné (a velmi pravděpodobně častější, než si uvědomujeme). Tento film mne tedy logicky ihned zaujal. Líbilo se mi vykreslení vnímání omezeného světa Pokoje dítětem i následné vyrovnávání se s realitou, kdy dítě změnu prostředí paradoxně snášelo lépe, než matka. Scéna útěku mi vehnala slzy do očí. Opravdu to na mne zapůsobilo. Myslím si ale, že pětileté dítě by si bohužel takto poradit nedokázalo. Chlapeček z filmu působil rozumně, říkáte si. Nojo ale jemu bylo v době natáčení osm. Každopádně jsem asi neviděl film, který by silněji zobrazil pouto matky a dítěte. 9/10. (01.01.2016)

Hodně drsný příběh, který se nemohl dočkat lepšího zfilmování. A nejlepší scéna je ta, která proběhne někdy v půlce filmu. Tam jsem opravdu jenom tupě zíral a vysloveně neměl slov. Dobré ale na tomto filmu není jenom to, do jak náročného nápadu se pustil, ale i že pracuje s důsledky a to se mi na něm hrozně líbí. Do toho do té doby ne příliš výrazná Brie Larson nakonec dokázala, jak dobrou herečkou může být. Stejně tak i Jacob Tremblay ve svých osmi letech byl vysloveně super.Celkově vzato nic snadného na sledování, ale o to více nad takovým filmem budete přemýšlet. (29.02.2016)

Žijí v jakési kůlně, vypadá to, že nemají moc peněz, ona nechodí do práce, on vypadá jako holčička a moc se nezajímají o sousedy. Brzy pochopíme, že ten chlapík, který je navštěvuje, je hlavní důvod, proč se k nim dostává denní světlo jen prostřednictvím světlíku ve stropě, že žádná jiná okna jejich „room“ nemá, a že ocelové dveře střeží číselný kód. Já naštěstí nečetl synopsi, takže jsem se pár minut příjemně motal v nejistotě. Kroky distributora moc nechápu, ale budiž, jeho volba. Výsledek je komorní a minimalistický, sázející hlavně na herecké výkony: Brie Larson je přesná a velmi dobrá, ale víc mi seděl výkon devítiletého Jacoba Tremblaye. A teď upozorním na spoilery, protože několik věcí se dle mého docela nepodařilo: pokus o vysvobození je poměrně nepravděpodobný (pět let chrání syna a pak ho pošle zabaleného v koberci do absolutního neznáma?), samotné indicie od Jacka směrem k nesmírně pohotové policistce by rozhodně nestačily k určení polohy, po vysvobození by dvojici i nejbližší příbuzné obklopili psychologové, terapeuti, sociální pracovníci, po matčině odvezení do nemocnice by dítě, které bylo zvyklé výhradně na ní, nezůstalo v „cizím“ domě, Jack je sice opatrný při chůzi po schodech, ale jiné věci, které by také „neměl“ znát, zvládá bez potíží – hlavně ty sociální, na které vůbec nebyl zvyklý. Tahle zkratkovitost prostě sráží body dolů. Čas na svobodě už není tak zajímavý. Protože se s ním hůř pracuje. Matka nemůže začít s čistým listem tak jako syn, který se narodil v zajetí, její návrat je komplikovanější – právě s touhle linií se pracuje poměrně málo. Upadne do deprese, houkne na matku, ale jinak nic. Znovu přetlak zkratkovitosti. K zamyšlení a emocionálnímu zážitku mě vybídla jiná dramata podobného ražení – třeba rakouský Michael. 75% (09.01.2016)