Georges Bizet: Carmen

Já jsem operní neznaboh par exelanse a Carmen je moje první zhlédnutá opera od začátku do konce, i když jen na videu s muzikálovým pojetím... Nezbývá mi ale nic jiného, než se připojit ke kritice z 19. století. První akt je (myslím hudebně) natřískaný a pak už to ztrácí dech. Ale i tak po hudební stránce je to úžasné, avšak sólový operní zpěv mi nikdy k srdci nepřirostl. Mám u něj pocit, že dokáže zastřít i sebelepší melodii. Co se týče filmu, je to prostě standard. Carmen je pěkně chlupatá a Domingo řve. Příběhově je to pochopitelně neobjevné, ale bylo by naivní čekat něco jiného. Škoda, že opery obecně nedělali trochu kratší, Carmen se dá vydržet v pohodě, protože obsahuje tak 5 všeobecně známých hitů a dalších 10, které klidně můžete znát, i když se o to vůbec nezajímáte, navíc není tak dlouhá, ale těch ostatních čtyřhodinových ( třeba Wagnerových) kolosů se prostě bojím. To hulákání prostě unaví ať chcete nebo ne :-) (20.02.2007)

Moje první setkání s filmovým zpracováním opery proběhlo velmi dobře, dříve jsme se potkávaly v divadle, některé kousky jsem zhlédla coby televizní záznam, případně inscenaci. Ale film mi Francesco Rosi naservíroval poprvé. Připouštím, že Bizetova muzika je úžasná a značně zvyšuje šanci filmu na úspěch. A po pravdě řečeno na celém filmu jsou vlastně nejlepší hudba a pěvecké výkony. (29.05.2012)

Jedno z nejlepších převedení opery do filmové podoby. Francesco Rosi přistoupil k adaptaci jako bytostný filmař. Nespokojil se s natočením více nebo méně hezkých obrázků, které poslouží jako ilustrace k hudební složce - naopak, tvůrčím způsobem zrovnoprávnil vůči hudbě nejen obraz (jako vždy skvělý kameraman Pasqualino De Santis maximálně využívá historická zákoutí měst i přírodní krásy španělské Andalusie), ale i nehudební zvukové prvky, tzn. hlavně přirozené ruchy konkrétního prostředí, občas i lidský hovor. Už samotný začátek naznačuje to, co následně potvrzuje celý film, a sice že budeme svědky mimořádného zážitku: V blízkých záběrech, které jsou estetizované zpomaleným pohybem, sledujeme závěrečnou fázi střetu člověka se zvířetem v aréně pro býčí zápasy. Ve zvuku je slyšet pouze nadreálně zvýrazněný dech obou účastníků souboje, z dálky zaznívají vzrušené výkřiky obecenstva. Postupně vše ztichne, ustane i pohyb v aréně, napětí stoupá... a ve chvíli kdy toreador vyrazí k poslednímu smrtícímu výpadu, ozvou se zničehonic první výrazné tóny rychlé předehry. Býk padá do písku, obraz přejde do reálné rychlosti... a opera, v tomto případě spíš film podle opery, začíná. (06.03.2016)

Moje zatím na nějakou dobu poslední (čtvrtá celkově) Carmen. I tady trochu hapruje příběh, přece jenom ho Mérimée napsal v 19. století, což si logicky vyžádalo svou daň - v tom století se prostě tímto stylem psalo. Je to místy naivní a nepravděpodobné. Každopádně je třeba říci, že ve španělských reáliích to funguje mnohem lépe než v Carmen Jones, která se odehrává v Americe a k níž má tento film nejblíže. Ocenit musím nádherné kostýmy a výpravu, pak také herce (nebo spíše zpěváky) a jejich výkony. O hudbě se snad zmiňovat nemusím, opera Carmen je jednou z nejlepších, obsahuje několik notoricky známých melodií... Tenhle film v sobě vášeň a napětí má, ač trvá dvě a půl hodiny, nenudíte se. A uznat jej dokáží i ti, kteří operu nevyhledávají. (03.04.2012)

Zajímavé zpracování mé nejmilovanější opery Carmen; viděl jsem ji v moderní podobě C. Saury i v kamenném divadle, kde samozřejmě "naživo" vyhrála, ale tohle bylo díky využití andaluského plenéru něco úplně jiného. Ronda, Sevilla, divoká skaliska, tuhle zemi miluji, a tak snad jediné, co mně vadilo, bylo obsazení Carmen - nikoliv z profesionálního hereckého a pěveckého hlediska, ale z hlediska vizuálního, protože být donem José, tak ji obejdu bez všimnutí oka, takovou obejdu... (ano, hodně americká, ani trochu španělská či dokonce cikánská)... To Micaela byla mnohem hezčí... (22.01.2016)