Odkaz vo fľaši

Skvěle budovaná atmosféra. I když divák zná vraha, nenudí se - sleduje jednání jednotlivých postav. Koho okouzlil dánský venkov, užije si záběry na hospodářskou krajinu, na přímořské oblasti. Tým vyšetřovatelů je zvláštní - podobně jako třeba u autorů seriálu Most. Film beru jako inspiraci přečísít aspoň nějaký knižní příběh Jussi Adler-Olsena. A doufám, že v něm bude míň nelogičností než ve filmovém zpracování. 1) Co dělal pachatel v dospívání - v období od své první vraždy? 2) Proč pachatele sledují desítky policistů a při střetu zůstává policista osamocený? 3) Bílý plášť skrývající pachatele v nemocnici - to už zavání frází. (25.02.2018)

Asi nejslabší kousek z Oddělení Q. Co jim u tohoto dílu neodpustím, byla ta obrovská (a hrozně hloupá!) chyba: Od začátku víme, že rodiče znali osobně únosce svých dětí, ale když má pak na sobě lékařský plášť, tak ho matka nepozná. Celkovému dojmu to ubralo tu jednu hvězdičku, jinak by to byly slabší 4. (19.03.2019)

Jestli se o nějakých filmech dá říct, že jsou asi tak milionkrát slabší než jejich knižní předlohy, tak rozhodně o sérii podle Olsenových výtečných detektivek. Vzkaz v láhvi-film je tak neskutečně osekaný (a to i o důležité dějové linky), že si nejednou prostě řeknete- "zbytečnost". Navíc se kamsi vytratil typický Olsenův suchý a sarkastický humor, o plochých charakterech, co se svým knižním předlohám vůbec ale vůbec nepodobají, ani nemluvím. Škoda přeškoda, že tuhle látku nedostal do spár někdo talentovanější, protože příběhy oddělení Q jsou neskutečně čtivé, dost možná nejlepší současné detektivní romány ze Skandinávie (ano, včetně Nesboho nebo Larssona). Netřeba se více rozepisovat, tentokrát to nechám bez hodnocení (protože Carl Morck a Assad si to podprůměrné až odpadovité hodnocení zkrátka nezaslouží), příští film (Složka 64) už nechám bez povšimnutí a... a asi takhle. (23.02.2017)

Bravurně zvládnuté žánrové řemeslo. Flaskepost fra P funguje na všech myslitelných frontách, přičemž zanechává velmi depresivní dojem, který je navíc barvitě podkreslený pochmurnými reáliemi Dánska. Jen je škoda té předlouhé stopáže, která "nabízí" několik hluchých a zbytečných scén, což výsledný dojem z filmu lehce kazí. Skvělá práce! (10.07.2016)

„Co je? Mysleli jste, že vás necháme vyslýchat naše lidi bez účasti místní policie?“ - „Jo.“ Po Ženě v kleci a Zabijácích jsem se na Vzkaz v láhvi moc těšil. Ústřední pár detektivů jsem si již dávno oblíbil a stejně tak očekával vše, co oba výše zmíněné díly nabízely. I když jsem moc nechápal, proč přišla změna režiséra. Nakonec jsem za ni rád. Nejenže Moland „dodržel“ atmosféru a styl původních dvou dílů, dokázal je ještě vyšperkovat. A to až tak, že se mi „trojka“ líbila prozatím překvapivě nejvíc. Režisér se nebál přitlačit a mnoho scén bylo opravdu parádních. I když několikrát to až přehnal (přeživší útoku nůžkami, nehlídaný pacient, oživování). Ne však v případě hlavního záporáka, který je možná místy až moc suverénní, ale ta stylovost a charisma z něj doslova prýští. A také znovu plesám nad humorem, možná ještě o něco černějším a nekorektnějším než dřív. K 5* chybělo tentokrát opravdu málo. „Carle, známe se léta. Moje víra tě nikdy nezajímala.“ - „Doufal jsem, že to přejde. Že je to zlozvyk. Jako kouření a homosexualita.“ (08.01.2017)