Nevyjasnené zločiny Roberta Dursta

V roku 2003 vstúpil Andrew Jarecki ako blesk z čistého neba do dokumentaristického sveta svojou prvotinou CAPTURING THE FRIEDMANS, ktorá sa okamžite zaradila medzi najzásadnejšie kriminalistické dokumenty všetkých čias (kde sa nachádzajú také majsterštyky ako THIN BLUE LINE Errola Morrisa, alebo trilógia PARADISE LOST Joa Berlingera). Po niekoľkoročnom odmlčaní Jarecki vydal svoj prvý hraný film ALL GOOD THINGS natočený podľa skutočných udalostí okolo záhadného zmiznutia (a údajnej vraždy) manželky New Yorkského multimilionára Roberta Dursta na začiatku 80. rokov. Tento film, spolu s dôkladným researchom daného kriminálneho prípadu natoľko oslovil Dursta, aby Jareckému pre jeho nový dokument poskytol rozsiahle exkluzívne interview, v ktorom bude mať možnosť poodhaliť svoju vlastnú stranu príbehu. Počas šiestich dielov sledujeme detailný rozbor neuveriteľných, častokrát bizarných udalostí a úmrtí, ktoré sa počas dekád života výstredného Roberta Dursta udiali. Máme tiež možnosť nahliadnuť do sveta kriminalistiky a amerického súdnictva, ktoré je neschopné odsúdiť sociopatického Dursta i napriek tomu, že sa verejne priznáva k zabitiu a rozštvrteniu svojho suseda v zapadnutom Texaskom mestečku Galveston, kde sa ukrýval pred zákonom tým, že sa v prestrojení vydával za nemú ženu. Všetko smeruje k explozívnemu, šokujúcemu finále, kedy Jarecki priamo zasahuje do deja, a zásadne ovplyvňuje ďalší reálny vývin prípadu. Toto fakt musíte vidieť. (17.03.2015)

Já ti nevím, ale po prvním díle nemám vůbec chuŤ pokračovat. Je to tím, že mě to vůbebc nebavilo, ačkoli hodnocení nabízelo celkem slušnou jízdu. Tohle byly jen samý kecy, řeči, plky, který se snad ani netejkaly toho zločinu. Že by to bylo nějaký napínavý nebo nějaký koukatelný, to vůbec. Ještě že už sem rozumnej kluk a nemusím podobný seroše dokoukávat až do konce... (08.05.2021)

Hranice mezi největším smolařem na světě a nejchytřejším sériovým vrahem v dějinách USA je zatraceně tenká, a její niterné analyzování šíleně návykové. Mít to dvě stě dílů, tak by asi u televize za pár let našli moji kostru, jak je nemožný se od toho v podstatě byť i na pět minut odlepit. Jestli vás u True Detective mrazilo, tak u tohohle zmrznete. (24.07.2019)

Aniž bych tím chtěl snižovat tvůrčí vklad, Jarecki měl obrovské štěstí na „materiál“. Robert Durst je díky své minulosti, povaze a tikům natolik dramaticky a psychologicky vděčnou postavou, až pochybujete, zda ho podle předem napsaného scénáře s přesně načasovanými zvraty nehraje dobře namaskovaný Dustin Hoffman. Finální záchodová zpověď je přesně tím čelist k zemi srážejícím momentem, o kterém sní mnozí filmoví scenáristé. Neznamená to, že by autorem scénáře k seriálu byl jednoduše život. Distribuce informací, ne vždy nejšťastnější (skoky v čase namísto kontinuální gradace), významně přispívá k napínavosti vyprávění. Přestože jsou jádrem všech epizod fádní mluvící hlavy, postupné doplňování dalších dílků skládačky – za využití sugestivních hraných scén (v nichž podobně jako v Zodiakovi vrahovi nikdy nevidíme do tváře), zpravodajských záběrů, videí ze soudního přelíčení nebo policejních výslechů – nás udržuje v očekávání velkého odhalení. Nejde tudíž pouze o klasickou rekonstrukci kdysi dávno spáchaných zločinů, ale zároveň o velmi současnou investigativní reportáž. Návraty do minulosti tady po vzoru detektivních příběhů slouží k dopadení zatím stále svobodného vraha. Přesněji - Jarecki vytváří příběh, v němž on bude tím, kdo vraha pomůže odhalit a dopadnout. Krimiseriálové stylizaci a touze přetavit realitu do působivého příběhu odpovídají pochmurné úvodní titulky (v duchu Temného případu), nadřazování emocí strohým faktům, snaha zakončovat jednotlivé epizody cliffhangery nebo složité plánování druhého setkání (jehož patřičné zachycení na kameru se pro režiséra zdá být důležitější než vykonání spravedlnosti). Jako detektivka fungují Nevyjasněné zločiny Roberta Dursta výborně a hlavně tak nevyvolávají nepříjemné otázky ohledně dokumentaristické etiky. Jarecki sice v poslední epizodě tvrdí, že mu jde o usvědčení zločince, ale tím nezastře parazitický charakter svého počínání. Z důvěry, kterou do něj Durst vkládal, se rozhodl vytěžit sérii založenou na naší fascinaci vrahy a vyšinutými jedinci. Chyběla mi z jeho strany větší ochota reflektovat vlastní pozici, neboť schovaný za kamerou působí přesně tak, jak se obává, že bude během druhého interview působit na Dursta – chladně. Jako novinář lačný senzace, který je pro dobrý (poptávku naplňující) příběh exploatovat něčí – jedno, zda vraha, či nevinného člověka – osud. Kdyby vícekrát obrátil kameru sám na sebe a zkusil před ní zodpovědět otázku, proč tohle dělá, a kdyby se s podobnou otázkou (proč nás tak baví se na to dívat) nebál konfrontovat ani diváka, mohlo být jít o srovnatelně zásadní dokumentární počin, jakým byla Tenká modrá čára. 80% (11.04.2015)

Vemte zkušeného tvůrce, dejte mu, pro HBO typicky, neomezený rozpočet, tvůrčí svobodu a dostanete... tutovku. The Jinx je výbornou, velmi PŘÍSTUPNOU vstupenkou do subžánru kriminálních dokumentů. Chválím střídmou stopáž, šest epizod je napěchovaných nejen fakty, ale i kvalitní narací - velký salut chrabrým mužům ve střižně. The Jinx skvěle vypadá, napíná a hlavně mrazí až do poslední scény. Už jste dokoukali? Gratuluji, jakmile jste prošli vyšetřováním Andrewa Jareckiho (vyhněte se spoilerům!), můžete skočit na Errola Morrise, Podvodníka od Barta Laytona či další výborné dokumenty. 85 % (08.04.2015)