9. duben

Tak nějak mám pocit, že tu leckdo hodnotil onu samotnou kratinkou anabázi i její rozporuplné výsledky a nikoliv film. Já osobně si myslím, že byl natočen skvěle. Nepostrádal napětí ani první náznaky strachu z toho rachotu od shromažďujících se vojsk tam za hraniční čárou, kde se rozprostíralo Německo. Opravdu mi nešlo situaci nepřirovnávat k roku 1938 krátce po mobilizaci. Takhle totiž by nějak podobně asi začala válka u nás. Jistě, naše opevnění by si žádalo nasazení paravýsadků a Praha a další hlavní města by asi shořela po náletech luftwaffe, ale další boj ve vnitrozemí se mohl odehrávat přesně takto... Velitel jednotky ve filmu to řekl přesně: ,,Někdo musí být první''. Řekl to jako chlap a jako voják své země, které hrozí napadení. Každý z koloroty věděl, co to pro ně asi bude znamenat - být první. Bylo opravdu dechberoucí sledovat komunikaci veliteství s jednotlivými stanovišti na hranicích, odkud dalekohledy směřovaly tam kde se hromadila nejmocnější a nejvycvičenější armáda té doby. Tak jak ona stanoviště postupně umlkala, bylo jasné, že Němec nedělá jen provokativní manévry těsně kolem čáry... Ve filmu dojde k pár slušně zpracovaným bojům a já tento film úplně s klidným svědomím řadím do své sbírky válečných snímků. Jednak je to zase kousek historie týkající se brutální okupace Evropy a také bez ohledu na to, že se Dánsko vzdalo aniž by to ony jednotky věděly, splnili hrdě svůj úkol. Bránili svoji zemi proti hordám nepřátel statečně se vším co měli k dispozici. Navíc proti přesile jak technické tak početní. Film je jim tak velmi solidní poctou. * * * * (30.09.2015)

Poctivě odvyprávěné vojenské drama z druhé světové války, které je opět z trošku jiného pohledu. Pro změnu z pohledu dánského vojáka. Například zjistíte, že pěchota nebyla podpořena tankovou divizí, ale zase se naučila za půl minuty vyměnit duši na jízdním kole. To se pak člověk nemůže divit, že Němci Evropu na začátku války přeřízli Blitzkriegem tak snadno, jako tupý nůž půl hodiny ležící máslo na sluníčku. To se totiž doslova nabízelo. Tento film kromě tohoto zjištění také nabízí solidní porci dánské hrdosti, která se promítne i do závěrečné scény. Nic nového pod sluncem, ale dokazuje, že i evropská kinematografie dokáže natočit dobrý válečný film. (20.09.2016)

„NEBYLO TO ZBYTEČNÉ. ALE CENA JE PRO NĚKOHO PŘÍLIŠ VYSOKÁ…“ /// Je 8. dubna 1940 a Němčouři už stojej za Dánskejma vratama. Nezvanou návštěvu se Dánové rozhodnou přivítat s hrdostí. Jsme vrženi do situace – třeba jak to znáte s Českýho století. Tohle je totiž film o lidech, kteří nepříteli čelili z Dánský armády nejvíc. Cykločeta proti divizi – věrohodnost tomu věru nechybí. Počátek okupace Dánska je předveden tak, že za každým padlým i raněným vidíte především člověka. A nakonec, jelikož znám ten pocit, že se mnou někdo kurevsky vymrdal, těm klukům rozumím. Jeden by řekl, že si alespoň (na rozdíl od nás) nemají co vyčítat, ale v nesmyslnosti není síla… Malej, ale přesvědčivej snímek, prostej patosu a plnej zklamání, kterej slouží jako pocta těm, kteří tenkrát bojovali. Navíc baví Pilou Asbæk v jiný roli, než jako Euron Greyjoy. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, co a jak uvázat na kolo. Třeba kulomet... 2.) Chcu poradit Stropnickýmu s modernizací armády (jen kurva nevím, jestli byste to chlapi zvládli…). 3.) Thx za titule „UniCorn“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (06.04.2016)

Musím říci, žetohle byl můj první čistokrevný dánský válečňák a ani jsem netušil, že Dánové na tom byli s armádou tak špatně, mnohem hůř než my. Bylo to flustrující vidět drtící vítězství Němců. Ve filmu se moc nebojuje, spíše krátká přestřelka a ústup, ovšem i díky velmi zdrařílému soundtracku vše působí hodně tísnivě a věrohodně. (13.03.2021)

9.duben by měl být pro Dány podobně traumatizující, jako pro nás Mnichov či pro Poláky 1.září 1939, ale i z filmu je jasné, že tomu tak nejspíš není. Vlastně sledujeme jen jednu četu naprosto nepřipravené dánské armády, která se zapojila do hraničního pošťuchování s wehrmachtem. Celkové ztráty Dánů činily 16 padlých a Němci přišli o jediného vojáka. Je tudíž jasné, že se jedná vyloženě o komorní válečný film s několika malými přestřelkami, který sází spíš na postavy, což se mu daří jen se střídavými úspěchy, protože za Pilou Asbaekem zeje docela velká díra, kterou se moc nedařilo vyplnit. Za jedno vidění film stojí, ale nic víc. 50% (02.09.2015)