Bitka o Sevastopoľ

Nejdřív ze všeho si dovolím odcitovat nesmrtelný kamarádův popis (knižní) Aryi Stark: "problém s Aryou je v tom, že začala uznávat pouze svoji vlastní sílu, o které má navíc poněkud přehnané představy. Její žebříček hodnot se zredukoval na prosazovaní vlastních zájmů, a každého, kdo jí jen trochu nevyhovuje, považuje hned za nepřítele. Vzhledem k okolnostem, jejímu věku a nátuře se není čemu divit, ale nijak odvázaný z ní nejsem." Ten se dá prakticky bez jakýchkoli modifikací použít na všechny jakože silné válečnice, které nám spisovatelé a scénáristé přinášejí. A týká se to i této filmové Ljudmily. Nevím, jaká byla Pavličenková doopravdy jako člověk, ale taková, jakou mi ji představil film, spadá do téhle škatule ne proto, že by ji tak zformovala válka, ale tyhle rysy jí scénář vnukl od předválečných let (no, možná na tom měl podíl tatík z NKVD) a nějakou proměnou projde až tak v poslední čtvrtině, kde se začne chovat konečně trochu jako člověk (přičemž beru teď děj chronologicky, takže scény z USA počítám do toho konce). Jinými slovy, opět jsem se nedočkal ženské postavy "silné" dle současných měřítek, která by zároveň v určité míře nepůsobila jako hovado sociální interakce s okolím. Zároveň bych rád, aby bylo jasno, že to nikterak neumenšuje obdiv k jejím výsledkům, jen jako člověk (nebo tedy postava, je to film) mi stále přišla úctyhodnější její kamarádka, která není srab jen proto, že životy neukončuje, ale zachraňuje. Prožívá přitom stejnou hrůzu okolo, a dokáže zůstat člověkem. Pokud jde o film, jeho úroveň je kolísavá, několik scén je velice působivých a dobře napsaných, ať už se odehrají na frontě nebo v zázemí. Z těch bojových nálet na lodní konvoj, první boj a celkem zajímavé nápady ve sniperské škole (i když mi jeden moment okamžitě asocioval monty pythonovské How Not To Be seen), z těch mimo je nejsilnější smutný konec kamarádčina zasnoubení a americká scéna s "milodary" (tam se mi reakce Pavličenkové velmi líbila). Jako celek je film mírný nadprůměr, i když stále platí, že předností ruských (nebo rusko-něco) válečných filmů je taková špinavost a nekašírovanost oproti zářivé uhlazenosti. (14.05.2016)

Výborný ruský životopisný snímek o Ljudmile Pavličenkové, dívce, která zabila 309 fašistů. Název je trochu zavádějící, i já jsem čekal válečný film, ale jde hlavně o příběh Pavličenkové. Ale akce je tam dostatek. Musím říci, že Julija Peresild podala excelentní výkon. Jen jsem žasl, kolik toho Ljudmila stačila zažít a to jí nebylo ani 25 let. Jo hold při válce jde všechno rychle. (05.02.2018)

Rusové nám na stříbrném podnose naservírovali další skvělý válečný film o Zajcevovi v sukních. Ljudmila Pavličenková byla skutečně tak dobrou snajperkou jak film popisuje a pravdivé je i její turné po USA a přátelství s madam Eleanorou Roseveltovou. Stejně jako gogovi76 i mně vadila ta omáčka kolem a i já bych rád viděl více headshotů :-). Ale chápu, že film byl věnován této osobnosti a jejímu životu a epizody z války byly jen jeho částí, byť podstatnou. Mně osobně nejvíce na filmu vadilo a to je bohužel velmi častý nešvar u ruských válečných filmů a seriálů, že se na začátku seznámíme se skupinkou hrdinů a s nimi se pak setkáváme (samozřejmě čirou náhodou) během války a bojů. Když si vezmu jak byla východní fronta obrovská, myslím si, že potkat kámoše piloty apod... by byla kurník teda náhoda. A to nemluvím o souboji letky Me109 s I16 Ratou nad evakuační flotilou, kde zase seděl za kniplem kámoš pilot. Na stranu druhou se film týká jednoho válečného konfliktu a tak tam třeba v té lokaci mohli hrdinové pospolu zkrátka ,,uvíznout''... :-). Bojové scény byly standardně velice dobré a není jim co vytknout. S potěšením konstatuji, že s nabušeným písíčkem se dají co se týče válečné techniky kouzlit přímo divy a tak od dříve sem tam zahlédnuté siluety na obloze či tanku, dnes můžeme sledovat celkem dlouhé bojové scény na nebi, na souši i na vodě. Já byl spokojen a točím kolečkem optiky mosinu o 4 otočky. * * * * (08.08.2015)

Od titulnej témy (ktorou mala byť "bitva o Sevastopol") je tento film vzdialený asi ako Jupiter od Zeme. Ked vieme, že Ľudmila mala na konte cez 300 "čiarok" a film nám ich zobrazí ani nie 10, potom tento, na môj vkus príliš učesaný vojnový film musí mať hlavnú dejovú líniu asi niekde inde. Mne by tu sedel viac názov Ľúbostné aférky (žial nepravdivé a zavádzajúce) Ľudmily Pavličenkovej na frontovej línii. Ale film sa chce pochopitelne páčiť všetkým Ruskám a Rusom a tak to komerčne hrá hlavne na vlasteneckú nôtu. A ja tak môžem prižmúriť oko a zaokruhliť to smerom nahor. Film neodporúčam žiadnemu nemeckému občanovi a žiadnemu historikovi.(***) (30.08.2020)

Na Ruský film ide o dobrý počin, hovorím to tak ako keby som mal s ruskou kinematografiou dáke skúsenosti, čo nemám. Ale vizuál sa mi celkom páčil. Ak človek hľadá vojnový príbeh s množstvom scén priamo z boja, nebude sklamaný. Horšie je to už s pokulhávajúcim príbehom, ktorý asi nechcel hrať druhé husle, ale bohužiaľ sa mu to podarilo. Veľká škoda je, že film ide ako z rýchlika s jednej minúte sa Ľudmila hlási do ruskej armády o minútu neskôr už bojuje v prvej línií na fronte a o pár sekúnd už je elitná sniperka ruskej armády. Tým ako je príbeh časovaný sa z neho vytrácajú všetky potrebné emócie a empatia s hlavnou hrdinkou sa javý chladná a nestotožniteľná. To ani nebudem hovoriť ako absurdne vyzerá, keď si Ľudmila na každom kroku nájde iného nápadníka. Takže v konečnom dôsledku to Sergej Mokrickij hrá ešte aj na romantiku, čo asi nebude tá správna cesta. 61% (24.12.2017)