Bitka o Sevastopoľ

Do Ljudmily P. bylo (soudě dle filmu) opravdu těžké, ba nemožné se nezamilovat, nebo o ní aspoň nesložit song ("Miss Pavlichenko"), jako to udělal Woody Guthrie. Jeho "300 nazis fell by your gun" mi okamžitě evokovalo folkové popěvky, které ve své vynikající politické satiře Bob Roberts hrál a zpíval Tim Robbins. A jinak? Víc ostrostřelby, míň kýčovitosti a Eleanor Rooseveltové by filmu v mých očích jen prospělo. (30.11.2015)

Jak říkáme my, co umíme skvěle kmitat jazykem na všechny světové strany: „Bitva o Sevastopol máj ás“. Sevastopol to pomalu nevidělo ani na mapě, bitvy jak z reklamy na Lego a to vše na opruzeném pozadí další zkurvené telenovely o autisticko - frigidní ruské pušce, která vyměnila sporák za buzerák, co sáhne na kulky bez odporu jen před vložením do zásobníku, vzrušuje ji výhradně leštění hlavní a honí zásadně jenom fašisty. Hledáčkem teleskopu. A když už naše hrdinka Sovětského svazu opravdu potřebuje vypustit páru, našroubuje si tam v bahně zákopu pouze kapitána Leonida Pyjusoviče Ocasina. Snad proto, že má na kládě vytetováno „olja“. Nemylte se však, nejde o nějakého podmíráka, kterému se tam tak tak vešlo jméno jeho oblíbené pichny. Je to specnas drsoň, a když jej vzruší výbuchy granátů a bitevní vřava, přečtete si, že jde o uznalé poděkování strany a vlády v kompletním znění: „Zdrávstvujtě i spasíba, balšíje zášitniky Sevastopolja!“ A tak si ten vypečený páreček střihne pár dávivých MTV videoklipů za doprovodu jakési zasloužilé kremelské homoskupiny, prokládaných emancipačními dialogy naší chladné soudružky s odpudivou norou Eleanorou, a když se konečně doplazí na posledních deset minut do toho Sevastopolu, sypnou jim tam trochu digitálního bordelu, Ljudmilu kýčovitě evakuují a igra čérez. K dokonalému vstřebání tohoto veledíla a pozvracení se bohatě postačí vidět tento dvouminutový rešeržerský řez a určitě strávíte svůj čas smysluplněji, pokud dalších sto osm minut lepkavých mexicko-venezuelských telezážitků raději vyměníte třeba za vodku. (26.05.2015)

"Přezrálé šípky, rudé až k zalknutí ... jen muška přesná tvé srdce zastaví. Válečné maso, v kotlíku smrduté ... zpocené nohy a duše obuté. Človíčci fašisti, svinutí jak zmije ... jablůňka v pláni kořeny ryje. Jen vodky stakana na duši... a doufat? To se nesluší. Nechej svou dírečku spát, na terči, snajperko nadržená ... volá tě válka a stát. A v tobě žena." Autor Pavel Pavlovič Dabltarasov, volný překlad Omnibus. A vůbec... prachsprostí civilisti by neměli natáčet ani komentovat (sic!) válečné filmy. To můžou jen настоящие убийцы. Například ani já (byť už jsem se jednou chystal) jsem nikdy žádného člověka nezabil. Nevím, jestli je to dobře. Ale ve skutečné válce bych se to snad dozvěděl. Něco o hebké smrti, o lásce, o sobě ... Pokud bych to ovšem stihnul. Což se asi nedá. (27.10.2019)

Pavličenková podle Olesova a Korina není člověk, je to socha, Atlas, který na bedrech nese celou tíhu války, Sovětského svazu, internacionály a všichni soudruzi okolo se můžou přetrhnout o to, kdo jí miloval dřív, než to bylo cool. Stejně plochý, plný patosu a jen o chlup lepší jak Jolieové Pampalíny. (01.03.2018)

Co k tomu říct, tentokrát trefil Verbal hřebíček na hlavičku, že bitvy byly jako z reklamy na LEGO, což filmu dost ubližuje. Taky odstřelování Němců ve společnosti Vadima chvílemi působilo jako rozverná taškařice z komiksů. Co mě zaujalo, že vůbec někdo takový jako Ljudmila byl. A co překvapilo, že se mohla ve 42 roce plné bojů dostat do USA. (08.03.2017)