Bitka o Sevastopoľ

Bitva o Sevastopol, rusko - ukrajinská koprodukce, rok 2015. To jsou mi věci. Ruská kinematografie jde po letech útlumu konečně znovu nahoru. Po velice slušné Bretské pevnosti z roku 2010 jde o další precizně zahraný a poctivě odžitý válečný film. Občas je na něm znát nižší rozpočet, jak v podobě neumělého CGI, tak v horší kameře. Bohužel mi alespoň zpočátku přišlo, že hlavní hrdinka je vykreslená až příliš jako živoucí legenda a ne jako osoba hozená do noční můry. Možná to byl záměr, protože když v závěrečné třetině filmu konečně projeví emoce, dojem je o to drtivější. Kupodivu mi do děje pasovala i moderní hudba a jí podbarvené, lehce patetické scény. A ano, výcvik ve sniperské škole mi taky připomněl úžasný montypythonovský skeč How Not To Be Seen. (04.11.2016)

Jak říkáme my, co umíme skvěle kmitat jazykem na všechny světové strany: „Bitva o Sevastopol máj ás“. Sevastopol to pomalu nevidělo ani na mapě, bitvy jak z reklamy na Lego a to vše na opruzeném pozadí další zkurvené telenovely o autisticko - frigidní ruské pušce, která vyměnila sporák za buzerák, co sáhne na kulky bez odporu jen před vložením do zásobníku, vzrušuje ji výhradně leštění hlavní a honí zásadně jenom fašisty. Hledáčkem teleskopu. A když už naše hrdinka Sovětského svazu opravdu potřebuje vypustit páru, našroubuje si tam v bahně zákopu pouze kapitána Leonida Pyjusoviče Ocasina. Snad proto, že má na kládě vytetováno „olja“. Nemylte se však, nejde o nějakého podmíráka, kterému se tam tak tak vešlo jméno jeho oblíbené pichny. Je to specnas drsoň, a když jej vzruší výbuchy granátů a bitevní vřava, přečtete si, že jde o uznalé poděkování strany a vlády v kompletním znění: „Zdrávstvujtě i spasíba, balšíje zášitniky Sevastopolja!“ A tak si ten vypečený páreček střihne pár dávivých MTV videoklipů za doprovodu jakési zasloužilé kremelské homoskupiny, prokládaných emancipačními dialogy naší chladné soudružky s odpudivou norou Eleanorou, a když se konečně doplazí na posledních deset minut do toho Sevastopolu, sypnou jim tam trochu digitálního bordelu, Ljudmilu kýčovitě evakuují a igra čérez. K dokonalému vstřebání tohoto veledíla a pozvracení se bohatě postačí vidět tento dvouminutový rešeržerský řez a určitě strávíte svůj čas smysluplněji, pokud dalších sto osm minut lepkavých mexicko-venezuelských telezážitků raději vyměníte třeba za vodku. (26.05.2015)

Na Ruský film ide o dobrý počin, hovorím to tak ako keby som mal s ruskou kinematografiou dáke skúsenosti, čo nemám. Ale vizuál sa mi celkom páčil. Ak človek hľadá vojnový príbeh s množstvom scén priamo z boja, nebude sklamaný. Horšie je to už s pokulhávajúcim príbehom, ktorý asi nechcel hrať druhé husle, ale bohužiaľ sa mu to podarilo. Veľká škoda je, že film ide ako z rýchlika s jednej minúte sa Ľudmila hlási do ruskej armády o minútu neskôr už bojuje v prvej línií na fronte a o pár sekúnd už je elitná sniperka ruskej armády. Tým ako je príbeh časovaný sa z neho vytrácajú všetky potrebné emócie a empatia s hlavnou hrdinkou sa javý chladná a nestotožniteľná. To ani nebudem hovoriť ako absurdne vyzerá, keď si Ľudmila na každom kroku nájde iného nápadníka. Takže v konečnom dôsledku to Sergej Mokrickij hrá ešte aj na romantiku, čo asi nebude tá správna cesta. 61% (24.12.2017)

Bitva o Sevastopol bez bitvy a Sevastopoľu. Nvm prečo tento film vznikol, tak ako vznikol a tak ako bol prezentovaný. Zoberiete hocijakú love story z hocijakej telenovely ( aj slovenskej ), vykopete tri zákopy, trochu zeleného pozadia, dobrú pyrotechnickú firmu a máte Bitvu o Sevastopoľ. Okoreníte to ešte "skvelými" dialógmi, jednou otrlou starou matrónou, v celku sympatickou hlavnou hrdinkou, zopár bohatiermi a jedným Židom. Tak aby ste rozumeli, dejovo je to na samovraždu. Príbeh ruskej snajperky by bol aj zaujímavý, ale je podaný tak ťažkopádne, rozťahane a viac ako na samotné zásahy sa berie dôraz na jej život, psychiku a iné kekse, ktoré ľudí, čo idú na vojnový film absolútne nezaujímajú. Nad vodou to neudrží ani zopár bojových scén, ktoré sú ale skvele nazvučené a ako tak dokážu upútať a prebudiť už beztak unudených divákov. Úvod ešte ako tak, ja keď tam som už šípil, kde sa to bude uberať. Zoznámenie sa s Ľudou, jej životom, rodinou, čiastočne aj s výcvikom. Škoda len,že sa to potom neuberie tým správnym smerom, bojovým, ale začne sa to nezmyselne zamotávať do osobnej roviny a bojové sekvencie sú len vsuvky. A samozrejme netreba zabúdať ani na politickú rovinu. Prirovnal by som to k Ben-Hurovi, čo bol rovnako dríst, ale prezentované to bolo tak veľkolepo. Zlatý Ozerov, ten aspoň vedel točiť vojnové filmy s technikou, komparzom a záujmom. Slabučké 3 z 5 ( Kino Dukla Svidník ) (02.09.2016)

Nadprůměrné, ale nikoli dokonalé válečné drama z pohledu odstřelovačky rudé armády Ljudmily. Pro mě vcelku zajímavě a naturalisticky natočené válečné drama o tom, jaký má válka dopad na lidskou duši a jak těžké je během ní někoho milovat. Filmu samotnému bych klidně dal plný počet, kdyby ovšem nebylo Nepřítele před branami, jenž mi v minulosti ukázal naprostý vrchol válečného žánru očima sniperů a navíc na straně SSSR. Zde tedy musím v hodnocení zmírnit, ale i tak dávám palec nahoru. 75% (08.05.2017)