Žlutí ptáci

,,JSME TAK POKŘIVENÍ, JAKO NAŠE TAJEMSTVÍ...“… /// Válečný traumata a pocit viny v příběhu, kterej drží moji pozornost hlavně kvůli tomu tajemství… Krátký sekvence z Iráku se prolínají se současností, ve který Brandon trpí. Má tajemství a zážitek…, ale je taky jedinej, kdo zbyl. No a protože si to neodnesl do hrobu, v poslední půlhoďce se o něj s námi podělí… Všechno už jsme viděli. Teda kromě toho tajemství… Na válku prostě nejsme všichni připraveni stejně. A někdo třeba vůbec. Závěr má působit dojemně, ale bohužel… možná holky… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2012 napsal Kevin Powers, neznám. 2.) Rukuju. Nechce se mi, máma taky nechce... 3.) Thx za titule „need4seed“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (17.02.2019)

Už po tisíci krát sa musíme pozerať, ako sú tí chudáčkovia Američania ťažko skúšaní vojnou v Iraku, Afganistane, prakticky všade vo svete. Mierotvorcovia, ktorých máme falošne ľutovať, pritom sami sa nechajú naverbovať a dostávajú za to nemalé peniaze. Úloha Aniston v úlohe vojačky je tu smiešna a jediné, čo si zaslúži pozornosť je utrpenie matiek, ktoré prídu o synov. Tie fakt niekedy za to nemôžu že splodili idiotov. (30.06.2018)

O tom, že válka je svině a deformuje lidi už byl natočen nejeden film. Hlavně po Vietnamu se s nimi roztrhl pytel a Amíci teď mají další a další lokace, kde se z mladých kluků často snících o dobrodružství po návratu stávají zlomení lidé nesoucí si svá tajemství a traumata. Ne všichni, ale někteří ano. Naštěstí dnes už lékařská věda o těchto syndromech ví a je tomu věnována velká pozornost. Co dodat k filmu... Ač mám válečné snímky rád a tento je navíc spíše válečné drama trochu mixlé mysterióznem, nějak to na mně moc nezapůsobilo. Holt Moors není Malick a i když i kamera se snažila navodit svými záběry občas přemýšlivější atmošku, prostě to na mně nefungovalo. je to škoda, protože natáčecí lokace byly velice zajímavé i výprava a bylo vidět, že se to netočilo někde v Nevadě ala jako Irák. I hlavní hrdina - vypravěč mi moc nesedl a Rachel - Jenn bych málem nepoznal... Čas holt nezastavíš... Celkově je to celkem škoda, potenciál to mělo. Za vidění to ale určitě stojí, nebude to zybtečně utracená hoďka a půl. Dávám tedy za 3 dopisy z domova... * * * (04.07.2019)

Něčím mně to připomnělo film Válečníci, co se psychologie postav týká po návratu z takové hrůzy. Tady je to umocněno ještě jedním velkým zádrhelem, který se nedořešil a matka (nejen ona) jednoho z nich pátrá, co se ve skutečnosti stalo s jeho synem. Jennifer hrála výborně, akorát k dané situaci a bylo mně líto kamaráda, který to všechno prožil a musel si to pak zřejmě nést celý svůj další život ve skulině svého jávství do konce života. Nezáviděníhodné, žel spoustu kluků v sobě nesou mnohá nesmazatelná traumata z takových situací, kde není úniku a když už, tak by to mohlo dopadnout jako v tomhle snímku. (27.06.2018)

Je tady snímek, který vypráví o mladíkovi, který narukoval moc brzy. I když věk má, tak je hrozně nevyzrálý. A pak je tady jeho kamarád, který slíbil jeho matce, že se o něj postará a kdyby něco, tak to něco jí sdělí. Bohužel to něco přišlo brzo a je neuvěřitelně děsivé. Navíc kamarád přísahal svému nadřízenému, že so o tom nikdo nikdy nedoví. A tak začíná šílené dilema, jak se zachovat. Po návratu do civilu, by nejraději zmizel, ale bude muset dostát svým povinnostem. A ty na sebe nenechají dlouho čekat. I když je to válečný snímek tak to není žádná střílečka. Spíše rozvleklý, utahaný, dávající důraz na emoce všech protagonistů. O rozhodnutí, které za Vás nikdo jiný neudělá. (17.07.2018)