Toto je náš svet

Rodinná adventura s leitmotivem KAM S NÍ... hm, tak to jo. Škoda jen, že mi moje ohraničenost nedovoluje porozumět srandě a užít si ji stejně, jako natureman Viggo a jeho polodivoká rukojmí s encyklopedickými znalostmi - a to jsem se domnívala, že všechny zvrácenosti velkým plátnem už prošly. Film o naprosté neúctě k čemukoli, především pak k životu - rodinné sounáležitosti, výchově, tradicím, morálce - chcete-li k civilizaci - v tom správném slova smyslu. To všechno spláchli do stoky spolu s úchylným přáním osoby, kterou omlouvá snížená příčetnost z přemíry rodinného štěstí na samotě u lesa, odkud je hippie-busem do KFC jen co by kamenem dohodil... Ovšem neopomněli se přitom pokusit o výsměch hodnotám, které se při veškeré námaze ještě nepodařilo zadupat do země, jako již obligátní snahou předvést nematrikové katolíky coby zkostnatělé, bigotní karikatury. Když už se zabývat alternativním způsobem života, což takhle dosadit do filmových postav jinší zálesáky, no ale to už jsem v docela v jiném světě, jakož i žánru... (07.12.2016)

Typický „Sundance movie“. Feel-good tragikomedie s pohodovým soundtrackem, výstředními, ale sympatickými postavami a předvídatelným vyústěním. Syrový úvod, zachycující první ze série rituálů podmiňujících Bodevanův vstup do dospělosti, přitom dává naději, že půjde o film více pravdivý než podbízivý a nenabízející na komplexní problémy pohádkově snadná řešení. Jenomže z oslavy života mimo systém, který člověka zbavuje jeho individuality, se film záhy láme v obehraný příběh o nezbytnosti socializace a respektování společenských pravidel. Postavy sice nejsou ochotny přijmout normy světa, kterým tak dlouho opovrhovaly, bezezbytku, ale jejich proměna je stejně vázána na podřízení se dominantní ideologii. Byť režisér citlivě rozložil pozornost mezi všechny členy rodiny, jímž vévodí Mortensenův prakticky dokonalý hrdina (jehož mytologizaci, patrnou již z originálního názvu filmu, Ross nijak neproblematizuje), nedokáže zamaskovat, že mu postavy slouží hlavně jako chodící argumenty na podporu konzervativní myšlenky o významu šťastné rodiny. Film díky líbivým záběrovým kompozicím, mírně cynickému humoru, přiměřené dávce patosu a dobře načasovanému užití povzbudivé hudby vyvolává zamýšlené emoce, ale ty rychle odeznívají, protože nestojí na přesvědčivém základu. Věřit nelze ani postavám, které se příliš snadno vzdávají všeho, zač tak dlouho a usilovně bojovaly, a v důsledku ani rádoby nonkonformnímu proti-konzumnímu poselství. 70% (03.08.2016)

Nechapu ten obcasny nekompromisni hate, ktereho se tomuto filmu dostava. Pravdou je, ze tolik tech indie filmu nakoukanejch nemam, ale tohle me prislo naprosto... jaky je to slovo... uz vim, fantasticky. Clovek s tim modelem vychovy nemusi souhlasit, ale film se ho ani nesnazi presvedcit. Prave naopak, chvilema scenar hodne silne kope za druhou stranu barikady. Me to sedlo jako dlouho zadnej film. Originalni, zabavny, sebejisty, podnetny, nezapomenutelny. 9/10 (09.02.2017)

Původně jsme chtěli jít na Suicide Squad, ale nakonec padla volba na kino Aero a novej Mortensenův snímek a jsem za to rád. Dlouho se mi žádnej film tolik nedostal pod kůži jako tenhle, emoce se střídaly jako na horský dráze a při sledování jsem měl pocit, že sleduju opravdu něco výjimečnýho. První půlka se nese spíš v pozitivním duchu, pak to Mortensen začne kupovat a bylo mi ho občas fakt líto. Spolu s Everybody Wants Some se jedná o film, co se mi v posledních pár letech nejvíc zavrtal pod kůži. 100% (07.08.2016)

Velmi pěkný film, který by měl v létě celkem bez problémů zafungovat - tenhle výběr se myslím Aerofilms hodně povedl a věřím, že své diváky si tento film najde. Je tam humor, dojetí i několik překvapivých zvratů, Viggo Mortensen v hlavní roli je výborný a obsazení dětských rolí se taky povedlo; v kombinaci s atraktivními lokacemi a poutavým dějem je to zárukou toho, aby si to udrželo pozornost celou dobu (i když mně osobně ten film přece jen přišel trochu dlouhý a místy jsem se neubránil lehké nudě - možná by to trochu zkrácení sneslo). Při sledování CAPTAIN FANTASTIC (btw. z filmu jsem nepochopil smysl jeho názvu) se člověku samozřejmě na mysl okamžitě dere vzpomínka na loňský dokument Stále spolu, který je tematicky velmi podobný - i v něm vychovává fousatý autoritářský chlapík svou početnou rodinku stranou civilizace, aby ji uchránil před jejím "zhoubným vlivem", což samozřejmě vyvolává řadu komických i dramatických situací při konfrontaci s "vnějším světem" - oba filmy se jistě srovnání neubrání (do kin je ostatně uvedl stejný distributor), ačkoli jeden je dokument a druhý hraný film, ale to nakonec ničemu nevadí. Film Matta Rosse je v podstatě zcela jiný než dokument Evy Tomanové, a vyvolává v hlavě úplně odlišný druh otázek - a ať už je člověku postava Bena (otec) sympatická či nikoli, asi jen málokoho nechají jeho výchovné metody lhostejným - ten film vyloženě člověka burcuje a nárokuje si velké emoce. Po této stránce je to inspirativní podívaná, kterou lze všem přemýšlivým divákům jen doporučit - je to chytrý a promyšlený film, který určitě stojí za vidění. (06.06.2016)