Toto je náš svet

Krasa. Dojimave, vtipne a uplne paradne zahrane (Viggo je velky frajer). Dokonca som si to uzil aj napriek tomu, ze hlavneho hrdinu by som najradsej prefackal a moralne stojim na strane "zaporakov". Ale aj v tom je caro filmov. Pre milovnikov citlivych pribehov ako zo zivota absolutna povinnost. 9/10 (17.03.2019)

„Naprosto geniálny film pre vnímavých ľudí, ktorí v tom uvidia priezračnú krásu, ako už dávno nie...” Uznávam, že je film trochu neohrabaný, neotesaný, jednak kvôli ostrému a občas vulgárnemu, ale spontánnemu scenáru, alebo že hlavní hrdinovia žijú kdesi v lese, totálne sa zriekli konzumného spôsobu života, majú atypické mená, detí je šesť, otec je jeden, matka, nevedno kde je ? Tatko sa rozhodol, že svoje decká bude vychovávať úplne INAK. Bez elektriny, bez PLAYSTATION, bez televízora, bez akýchkoľvek výdobytkov techniky. Každý večer kniha v ruke, poprípade si zaspievajú. Aj múdri sú, majú byť z čoho. Zavčasu ráno vstávajú, aby si poriadne zabehali, majú extrémne tvrdý tréning, tatko ich absolútne nešetrí. Sú perfektne pripravení na život ? V lese, áno, v civilizácii, hm... ťažko povedať, veď okrem existencie v prírode, nemajú ani šajnu, ako to beží vo svete ! Vrátim sa k ich matke, jeho žene. On sa volá Ben. Ona sa volala Leslie. Spáchala samovraždu. Už dlhšiu dobu s nimi nežila. Oni všetci sa rozhodnú, že pôjdu na pohreb, vzdialenom niekoľko stoviek kilometrov. Pritom, nie sú tam akosi pozvaní... Nasadajú do MINI - autobusu, a hor sa do veľkého dobrodružstva. Isť na takú vážnu vec, nie je bohvieaká sranda, ale toto sú nevyspytateľní ľudia, a tak sa dá od nich čakať čokoľvek... A ako to dopadne, nebudem prezrádzať. Celý, celučičký film stojí a spadá na fenomenálnom - Viggovi Mortensenovi, nepredajnom hercovi, objavujúcom sa v nezávislých snímkoch, ako je aj tento, Matta Rossa, s emotívnym soundtrackom, špičkovou kamerou a výpravou, taký trochu atypický ROAD - MOVIE snímok, na aký sa nezabúda, aspoň v mojom prípade určite, NIE ! (20.10.2016)

Hranice normalizované / formalizované společnosti a anarchie, potažmo hranice mezi nárokem na rozhodování o vývoji dítěte ze strany byrokratického aparátu na straně jedné a rodičů na straně druhé (nemluvě o perspektivě dítěte samého) - to jsou náměty na přemýšlení nadmíru zajímavé a snímek je tematizuje bez přehnané přepjatosti v hávu popmusic. Škoda jen místy lehce prkenného vyjasńování ideologických pozic. (01.09.2016)

Typický „Sundance movie“. Feel-good tragikomedie s pohodovým soundtrackem, výstředními, ale sympatickými postavami a předvídatelným vyústěním. Syrový úvod, zachycující první ze série rituálů podmiňujících Bodevanův vstup do dospělosti, přitom dává naději, že půjde o film více pravdivý než podbízivý a nenabízející na komplexní problémy pohádkově snadná řešení. Jenomže z oslavy života mimo systém, který člověka zbavuje jeho individuality, se film záhy láme v obehraný příběh o nezbytnosti socializace a respektování společenských pravidel. Postavy sice nejsou ochotny přijmout normy světa, kterým tak dlouho opovrhovaly, bezezbytku, ale jejich proměna je stejně vázána na podřízení se dominantní ideologii. Byť režisér citlivě rozložil pozornost mezi všechny členy rodiny, jímž vévodí Mortensenův prakticky dokonalý hrdina (jehož mytologizaci, patrnou již z originálního názvu filmu, Ross nijak neproblematizuje), nedokáže zamaskovat, že mu postavy slouží hlavně jako chodící argumenty na podporu konzervativní myšlenky o významu šťastné rodiny. Film díky líbivým záběrovým kompozicím, mírně cynickému humoru, přiměřené dávce patosu a dobře načasovanému užití povzbudivé hudby vyvolává zamýšlené emoce, ale ty rychle odeznívají, protože nestojí na přesvědčivém základu. Věřit nelze ani postavám, které se příliš snadno vzdávají všeho, zač tak dlouho a usilovně bojovaly, a v důsledku ani rádoby nonkonformnímu proti-konzumnímu poselství. 70% (03.08.2016)

Jedinečný příklad filmu, který mě během jediné minuty dojme i přinasere, ale těžko se bránit tomu, že herecká i režijní síla mě místy strhávala na stranu tohohle platónského idealismu smíšeného s peprným ideologickým gulášem. Manipulativní ano, na konci bezradné, ale v rovině intimního příběhu tyranského otce a emancipujících se dětí je to prostě cloumák, který nemá daleko k mnohem čistší a jednodušší magii Divokých stvoření. Mortensen? Ten chlap není první liga. Ten už si dávno založil svojí vlastní. On ten film do značné míry přenese přes všechny nemalé problémy. Inspirativní směsice odporu a sympatií. [75%] (23.07.2016)