Toto je náš svet

Jedním slovem paráda. Milý, lidský a na konci maličko zmoudřující. Asi nemusím stát na žádné straně barikády, stačí vzít jen rozum do hrsti a žít, podle svých pravidel, které já osobně považuju za nejlepší. A dostat rozum, nebo třeba ustoupit v padesáti letech? Chyby se dělají a nejlepší je jí uznat a zkusit začít trošku jinak. Když máte kolem sebe kupu dětí, nesmírně chytrých a fyzicky vyspělých, ale neví, co jsou to třeba adidasky, půjde to skoro samo. (16.10.2016)

Za mých časů bývala Addamsova rodina komedie. Cynismus ale stranou, protože tohle je natolik zvrácený midcult, že je třeba vyjmenovat několik jeho zkázonosných aspektů. Primární je to strašlivé pokrytectví, v jehož jméně se film tváří jako anti-mainstreamová alternativa, ale využívá prakticky veškerých prostředků na to, aby oslovil to nejširší obecenstvo včetně toho nejposlednějšího ňoumy vzádu v sálu, pro kterého je jinak většina snímků ze Sundance feťácká nuda o ničem. Film si totiž pečlivě hlídá délku jednotlivých scén, aby náhodou nezačal nudit, několikrát demonstruje glorifikovanou odlišnost cashovic rodiny skrze jídlo, permanentně rve jako důkazy nadřazenosti do popředí přechytračelé děti a co je hlavní, neumožňuje protagonistovi vnímat své pochyby od nikoho jiného než od něj samotného. Tenhle diskutabilní aspekt však není nikdy zúročený vůči němu kriticky, ale pouze melodramaticky. Vnímat jej jako nebezpečného, idealistického blázna, který si přese vše zaslouží svou pracovitostí a přesvědčením naše uznání, a tedy vyvolává provokující ambivalenci, nelze, protože přes polovinu stopáže plní roli mesiáše a film mu dává za pravdu, protože mu do cesty vkládá pouze takové překážky, na kterých může demonstrovat svou pravdu. A to až do takové míry, že v důsledku izolace traumatická zkušenost s první láskou jeho osmnáctiletého syna je provedena jako humorná roztomilá scénka, jedna z mnoha barev jejich nespoutané jízdy Amerikou. Zdánlivě zajímavý koncept post-hippie komuny v reakci na konzumní společnost je tak rozmělněn na břečku témat, o kterých si budou povídat maminy nad regálem s fair trade potravinami s přivinutým dítětem na prsou a třemi kreditkami ve vyšívané tašce s peruánskými motivy. (01.11.2016)

Tenhle film od léta provází pověst naprosto skvělého snímku. Matt Ross natočil opravdu dobrý film, který bych ale úplně nepřeceňoval. Je to klasický americký indie film, jako dělaný třeba do nějakého filmového klubu na ČT. Spousta lidí na něm oceňuje rozsah problematiky, kterou řeší a jak se s ní potýká. Při vzpomínce na český dokument Stále spolu mám ale trochu pochyby o tom, jak moc realisticky se k tomu Captain Fantastic staví. Stále spolu je, co se týče úvodního rozehrání prostředí a postav téměř identickým a realita ukazuje, že to, co se v Captain Fantastic jeví jako úsměvné, může být v reálném životě naprostou tragédií. 7/10 (09.11.2016)

Velmi podivná agitka naprosto pohřbená posledním aktem, kterým se pro mě tenhle film svou filosofií postavil někam na úroveň scientologie. Ani ne tak samotným smyslem, ok, ať si to klidně tvůrcí myslí, ale spíš zahozením dosavadní snahy argumentovat ve jménu hopsání na louce. Oslava magorství. Nebrat! (19.06.2016)

Hele, každej má asi svůj názor na to, jak by to mělo správně bejt a fungovat. Představte si, že i já. Filmy ale netřídím podle toho, jestli s nima souhlasím nebo nesouhlasím, třídím je na dobrý a špatný. A tohle je zatraceně dobrej film! Námětem, kterej očividně provokuje, tempem, který by mohl závidět kdejakej akčňák, a hlavně potom hereckejma výkonama. Ne nadarmo se to celý jmenuje Kapitán Fantastic, protože co tady předvádí Viggo mě dovedlo k závěru, že to musí bejt převlečenej kouzelník z Arabely, to jinak není možný. Jestli tohle někdy uvidí Péťa Mlčochů (Stále spolu), propadne se hanbou, protože přesvědčivější než Mortensen ve filmu není ani on ve skutečnosti. A malinký štípnutí na konec - pokud se ukáže, že nejsem nesmrtelnej, chci rozhodně spíš pohřeb ála táborák nad útesem, než snůšku biblickejch keců v nevytopeným kostele. (02.11.2017)