Westworld - Labyrint

Velkokapacitní seriál, který není jen obyčejnou show. Na diváka jsou poměrně kladeny vysoké nároky. Temný filozofický opus, v němž dobro a zlo v lidském druhu sublimuje do jiné (vyšší entity) účtuje s agresivními opicemi (námi). Začátek byl volnější, avšak ke konci dostal divák fest naloženo. Matematicky vyšel průměr po 10. dílech na 80%. 5% navíc dávám za celkový dojem. 1. série = 85%. (06.12.2016)

Vysoka skola scenaristiky a storytellingu. Vic snad ani netreba dodavat. V celych deseti dilech se povedlo skvele odvypravet opravdu zamotany pribeh tak, aby dej neztratil tempo, aby se divak neutopil v samych otazkach a aby hlavni temata prubezne probublavala na povrch v temnych a neprijemnych kopancich. Tleskam Nolanovi, tleskam Hopkinsovi a Harrisovi. Dalsi sezonu podle me neni uplne nutna, ale s chuti si ji pustim. (03.01.2017)

Westworld je po GoT druhá vlajková loď HBO na seriálovém poli, která momentálně vychází a jelikož vím, kolik je HBO schopna do svých trháků vrazit, tak jsem do parku Westworld šel s vysokým očekáváním. A moje očekávání byla naplněna. Nejedná se totiž o western s prvky sci-fi, ale právě naopak. Jedná se o sci-fi, které se krásně doplňuje s westernem a všechno toto je okořeněno filozofickými otázkami jako z Blade Runnera. Příběh nás dostává do parku Westworld, což je park, kam si jedou nechutní pracháči odpočinout od všedního života a užít si to, co si ve všedním životě jen tak dovolit nemohou a to všechno v romantizované stylizaci divokého západu. V parku je mnoho možností jak se vydovádět, návštěvníci mohou buď souložit a zabíjet jak se jim zachce a nebo se mohou chytit jedné z mnoha příběhových linií a vydat se po ní. Přičemž park není pustý, obývají ho roboti, kteří ale o své mechanické struktuře či existenci vnějšího reálného světa nic neví a žijí zde vlastním životem, který ale má přesnou strukturu a linii, vytvořenou správci parku a když robot zemře, tak se linie resetuje a jede se bez obtíží dál. Takhle to funguje desítky let až do chvíle, kdy si pár robotů začne pomocí malých náznaků uvědomovat realitu a tím příběh začíná. Tato série se dá skvěle přirovnat k seriálem mnohokrát zmíněnému labyrintu. Každá epizoda představuje jeden stupeň labyrintu. Takže na začátku je divák zmaten, hledá správnou cestu pochopení tohoto světa a jak svět funguje a to samozřejmě jde těžkopádně a pomalu. Ale jakmile postupuje stupni a dostává se více a více do středu, tím více se vyzná, postup je rychlejší a mnoho věcí začíná dávat smysl až divák dojde do středu labyrintu, kde dojde k dokonalému rozuzlení a vysvětlení všeho, co dříve bylo tak těžko pochopitelné. Průvodci tímto labyrintem jsou skvělé postavy, kde herecky vládne legendární Anthony Hopkins a Ed Harris, jejichž postavy jsou taky moje nejoblíbenější. Cesta labyrintem je také lemovaná nádhernými scenériemi divokého západu pořízené velice dobře vedenou kamerou a do toho všeho hraje naprosto skvělá hudba, kterou složil Ramin Djawadi, kde si pro každou epizodu vybral jeden nebo dva známé songy a přetvořil je do své podoby, takže do jeho celkového díla skvěle zapadají. Závěrem mohu říct jen to, že se to nebude líbit každému, tenhle seriál je aspoň zpočátku hodně pomalý, hodně na přemýšlení a obsahující pro někoho až moc filozofující myšlenky, takže ti, co pouze hledají zábavu na večer radím, od tohoto ruce pryč. (17.03.2019)

..."Když nejvíc trpíte, jste k nerozeznání". ... Jsme opravdu schopni dělat to nejhorší, když nebude hrozit nebezpečí ani trest? V čem se poznám já? (Zatím dva díly) ... Jako všichni ve Westworldu, i my jsme primárně naprogramováni geneticky. A následně prostředím. Zpracování seriálu není stoprocentní, ale zabrnká na strunu vědomí - můžeme se změnit?, můžeme se osvobodit ze stereotypu? ... // 10 epizod: Nahlédnutím do spleti časových smyček světa uvnitř parku můžeme přemýšlet o věčném opakování života venku. Spoiler/citace: "Utrpení vede k prozření. Muka. že svět není takovým, jaký ho chceme mýt". Klíčem je vývoj. Evoluce dává smysl opakování. (02.10.2019)

Stále zůstávám na vážkách, jestli se Westworld více blížil komplexnímu, do detailu promyšlenému milníku s jako až filosofickým přesahem, nebo bezradnému sci-fi béčku, opírajícímu se o nalomené scénáristické berle (nepochopitelné konání těch dvou nekňubů, techniků Maeve; naprosto nedostatečné bezpečnostní - kamerové pokrytí; nijak nepovšimnuté, jaksi přehlédnuté vraždy - zmizení důležitých pracovníků) a metafyzičnem maskujícímu obsahovou rozklíženost a táhlé (pre)produkční potíže. Asi na každém šprochu pravdy trochu. Nicméně mne svou mysteriózní náturou (kladoucí nové a nové otázky - záhady, zároveň ovšem i poskytující odpovědi → nejspíš nejnadějnější nástupce Lostu) hodně bavil, že jsem mu kromě výše zmíněných nelogičností odpustil i samotnou vachrlatou premisu fungování celého zábavního parku (vždyť kolik by to všechno muselo stát, když se výtvory v rámci autentičnosti dějových linek likvidují ve velkém samy mezi sebou i bez zapojení hostů?), nad níž jsem rozjímal v nezáživnějších chvilkách. (11.07.2018)