Westworld - The Choice

Možná je to rouhání, ale mám pocit, že Westworld mi dal rafinovanější náměty pro mou životní filozofii, než Matrix. Ať už si o kvalitě jednotlivých řad myslíme, co chceme, vždy je to mindfuck, a čtvrtá řada je větší poctou Matrixu, než čtvrtý Matrix sám. Zatímco Matrix je hollywoodsky opulentní, zenově jinotajný Westworld působí životně. Zatímco poslední Matrix se dopracoval k létající Trinity, ve Westworldu „létají“ všichni. Duší seriálu je pak nadčasová architektura od španělského Santiago Calatravy. Je pro Westworld tím, co New York pro Sex ve městě. A když už jsme u New Yorku, když nemůže produkce do Valencie (ve 4. řadě je snad jen jedna scéna ve Městě umění a věd), musí Calatrava do New Yorku. Vedle samotných newyorských architektonických výpečků, jako nové budovy „Vessel“ na Hudson Yards, hraje ústřední „postavu“ telekomunikační věž, jejíž originál stojí v Barceloně.     Westworld má prostě na rozdíl od Matrixu mnohem víc vrstev a snů ve snech, kdy nikdy nevíte, co je realita. A výjimečný je v tom, že realitu výrazně odráží. Čtvrtá řada nám tak může připomenout echo doznívající doby týkající se vakcíny a konspiračních teorií o čipech. Ale seriál, tak jako jeho architektura, je víc nadčasový. Míchání představ a reality věrohodně odráží náš život a společnost (včetně fenoménu zvaném „Mandelův efekt“ - situace, kdy mnoho lidí věří, že se něco stalo a pamatují si to, i když se to ve skutečnosti nikdy nestalo). Vzpomněl jsem si na vtip, jak dva lidé označkují delfíny a říkají si, že teď bezstarostně budou plavat v moři a ani si nevšimnou, že jsou pořád monitorováni. Pak vytáhnou své mobily a odcházejí. Westworld ukazuje, že z Matrixu se nemůžete nikdy úplně probudit, že algoritmy naše životy neviditelně řídí víc, než si myslíme, že na „nesystémového“ člověka, který prozře, uspořádají ostatní hon. A, což je další kouzelný Easter egg, díla jako je architektura Calatravy, vidí jen ti, kdo prozřou. (15.08.2022)

Třetí řada byla to nejlepší z Čapkova R.U.R., Detroit: Become Human, tvůrčího rukopisu Isaaca Asimova a předchozích dvou řad. Čtvrtá série Westworldu tak spíš působí jako jeden velký dovětek [jestliže vůbec], který těží z konceptu první série, akorát komplet převrácený naruby, takže pány tvorstva jsou nyní androidi. A ačkoliv je příběh víceméně přímočařejší [špionážní linka je bezpochyby vrchol], jaksi vede odnikud nikam – stane se zde mnoho, a přitom nic. Navíc pokud je 4. série jakousi existenciální alegorií, je dost nečitelná. Aaron Paul si každopádně celou show krade pro sebe a já mu to jen přeju.... kolem a kolem jde však o velice rozporuplný zážitek. A zas jsem to nepochopil. Production value zde ale překonává všechny pomyslný standardy televizní tvorby, not gonna lie. (09.09.2022)

Přiznám se, že mi moc nedává smysl existence této řady. Možná jde jen o těžení peněz z úspěšného seriálu, protože v určitých částech se podepsal nižší rozpočet na vizuální triky v seriálu. Logika šla tentokrát také hodně stranou. Jak kdysi jednou psal recenzi POMO o filmu Interstellar, tak zde to bylo stejné. Série se tváří strašně epicky a podkres hudby dodává divákovi jistotu, že tvůrci seriálu ví co dělají, ale není tomu tak a potvrdili to silně poslední dvě epizody seriálu, kdy došlo k takovým dějovým otočkám, že to až nedávalo smysl. Podle mě tvůrci ani neví jak to mají zakončit (což se mi i potvrdilo, když jsem se dozvěděl, že zrušili finální řadu seriálu). Za mě seriál mohl skončit třetí řadou. Ten konec by byl důstojný. (16.08.2022)

Já si prostě nemůžu pomoct, ale po pro mě začal Westworld pořádně až třetí řadou. První dvě řady byli pro mě spíš zklamáním, které se furt tak nějak točili v kruhu, a přišlo mi, že se vlastně nic neděje. Jak však přišla s třetí řadou změna prostředí, a i určitá změna ve vyprávění, tak to pro mě dostalo to pravé grády. No a čtvrtá řada pokračuje v trendu té třetí. Ničím si nemůžeme být jistí, reality se tu střídají jak ponožky, a každá postava tu má několik svých vlastních variant. Složitost celé řady v podstatě neumožňuje její pochopení na první dobrou, a když se k tomu ještě přidají týdení pauzy, tak to v hlavě musí šrotovat opravdu na 100%, aby se toho dalo pochytit co nejvíce. Nemluvě o dvouletých pauzách mezi řadami, kdy přiznávám, si toho třeba z prvních dvou už příliš nepamatuju, a když se objeví některá vedlejší pauza, tak musím dost lovit, jestli už byla v seriálu někdy dříve. (17.08.2022)

// Po první sérii jednoznačně nejlepší řada, ačkoliv je vlastně zbytečná a jen všechno resetuje, takže kdyby náhodou (pravděpodobně) nedošlo na pátou, má to alespoň nějaký konec. Přiznám se, chytřejší scénář než měla ta první už stejně napsat nejde, takže veškeré dění pro mě bylo víceméně irelevantní. Zpětně si totiž uvědomuju, že mě na Westworld baví hlavně tři věci. Pohlcující svět s cool architekturou a designem, hudba a – to nejdůležitější – chemie mezi herci. A v tomhle byla čtyřka zkrátka výborná. Aaron Paul konečně povystoupil ze stínu Jessieho Pinkmana, Angela Sarafyan se přihlásila o šanci v něčem velkém a MVP čtveřice Harris, Wright, Newton a Hemsworth se konstantně předháněla v tom, kdo si ukradne víc scén pro sebe. Žral jsem jim to opět i s navijákem, a i když přestávám být fanda Tessy Thompson a Evan Rachel Wood nedostala prakticky žádný prostor, i díky nim jsem si to nakonec překvapivě dost užil. A jak říkám, na pokračování už se klidně můžou všichni vykašlat. Tenhle konec je naprosto adekvátní. (21.08.2022)