Steve Jobs

Bez ohledu na osobní názor (kterým možná ani nedisponuji) nefunguje nový Jobs zcela hladce jako film. Záměrný výběr několika zákulisních prezentací a jejich následné zhuštění s osobním životem překvapivě drží pohromadě, ba naopak i relativně pohltí a vzbuzuje napětí, ale konečný efekt je zanedbatelný. Jako letmý pohled do života a práce jedné velké osoby proč ne, jenže coby dramaturgicky dobře postavený příběh ani náhodou, The Social Network je pořád o dvě třídy výš. (28.01.2016)

Nedokážu si moc představit, jak může tento (byť) velmi profesionální počin oslovit někoho, koho nezajímá Steve Jobs, ani historie počítačů. Je pravda, že Danny Boyle prostřednictvím kulometných dialogů Aarona Sorkina servíruje takřka "dokonalé" zpracování životopisu jedné osobnosti, ale zrovna mě tohle koule nerve... Bez výtek, ale také bez nadšení. 7/10 (28.01.2016)

Opravdu má film dvě hodiny ukazovat stres před zahájeními představení produktů? Film, který bere na mušku půl hodinu před zahájením různých představení? Beru, že je zde hezky zachycen vývoj Jobse: osobnostní, rodinný, podnikatelský atd. Okouzlující. Ale opravdu má diváka bavit koukat na zákulisí z různých časů 2 hodiny? Ne, díky. (14.03.2016)

„Tlačítka na obrazovce jsme udělali tak lákavá, že máte chuť je olíznout.“ – „Pokud nebudete v sobotu v práci, v neděli už nechoďte!“ řekl mimo jiné Steve Jobs, jedna z nejvýraznějších osobností počítačového průmyslu posledních dekád. A taky nabubřelý řečník, jízlivý vizionář, marketingový král i tak trochu asociál. Režisér Danny Boyle tu překvapivě usedá krapet dál od kamery, než jsme od něho zvyklí, do popředí nahnal dramaturga, scénáristu a velkorysé obsazení. Ti všichni se moc nezdržují vysvětlováním souvislostí, díky nim se ocitneme výhradně v průběhu příprav těsně před zahájením tří zásadních prezentací nového produktu. Žádné dětství, žádné plácání se v minulosti, žádné kudrlinky, žádné patetické emoce, žádná rakovina. I když občas na místě přešlapujeme, a právě tehdy měl Boyle vytáhnout nějaký svůj hravý trumf. Hustě popsané stránky dialogů se asi každému líbit nebudou, ale Michael Fassbender se nebojí přitlačit a příležitost chytil za pačesy náramně. Ostatní zobou spíš drobky, ale vždy záleží na každém, jak s nimi naloží (třeba Kate Winslet dokonale, jak jinak, že?). Ve výsledku Boyleův precizní tým dokáže nejednou strhnout, ale filmem, který bych si v následujících letech chtěl pustit, Steve Jobs tak úplně není. (23.01.2016)

„Můžu ti nejdřív něco říct o Time magazínu? Věřím, že je to tréninkové centrum pro nájemné vrahy.“ K filmu jsem přistupoval nezaujatě (Jobs a „jeho“ produkty jsou mi u vy-víte-čeho), laicky (danou problematiku neřeším) a s žádným očekáváním. Zprvu mě pobavila vizáž „Winsletky“, avšak postupně jsem objevil hned řadu vtipných věcí, což jsem nečekal. Naopak hlavní hrdina mně byl dost odporný (Fassbender to hrál možná až příliš dobře) a pak jsem měl také problém ještě s jednou věcí. Kdo viděl něco dle Sorkinova scénáře, asi uzná, že je sice mistrem rychlých dialogů, ale má také své manýry, které jsem ještě schopný přijmout třeba v Newsroom, ovšem zde už ne. Řešení osobních vztahů skoro pořád a nejlíp před co nejvíc lidmi, mě stále víc otravovalo, působilo to nezáměrně vtipně a moc chtěně (stejně jako jisté odkazy). A rádoby hřejivý pocit na konci tomu věru nepřidal. Takže ve výsledku to vidím na lepší, ale stále jen průměr. „Chci tím jen říct, že je fajn, že přišli.“ - „Žalují mě.“ - „Ale stejně…je od nich pěkné, že se zastavili.“ (13.07.2016)