Hostinec „U kamenného stolu“

Idylka v československé kinematografii pomalu končí a pokud bych dějiny vnímal jen skrze to, jak se točily filmy, řekl bych:"Dobře tomu tak." Za pár let se objeví celá řada nových, kvalitních filmů, které budou výrazově a především tematicky bohatší. Jen pramálo filmů z předchozí éry nedýchá přespříliš idylickou atmosférou, jen málo filmů nectilo povinnost skončit šťastně, nejlépe svatbou... Hostinec nebyl jiný, standardní až standardizovaný. Slabé ***. (09.01.2009)

Jestliže je Poláčkův Hostinec považován za jeden z nejlepších humoristických románů vůbec, film jej má a musí následovat. Proč? Zachovává totiž s obdivuhodnou bravurou všechny atributy Poláčkova díla, přitom je ale svrchovaně autentický a moderní zároveň. Není to žádná amorfní literární pieta, naopak. Ozývá se v něm výsměch maloměstské šedi a stereotypu, ale současně je oslavou krásy a kouzla lidského mládí. Výtečně rozehraná partie elitních zástupců českého hereckého Olympu potom dává příležitost k plynulé souhře mezi starší (Šejbalová, Šlemrová, Rašilov, neodolatelný Neumann, Plachý) i mladší (Hrušínský, Beneš, Chvalina, Špidla, samozřejmě obě Dagmary) generací, přičemž některé dialogy či repliky se díky tomu navždy zařadí do jakési kolektivní paměti národa. Dílo vracející se do dob (ne)dávno minulých, rýsujíc před diváky hravou atmosféru ospalého lázeňského městečka vytrženého z letargie nečekaným manželským rozkolem, vzbudilo negativní ohlas především u tehdejší (komunistické) kritiky, která film jednomyslně sepsula jako nepatřičný odkaz minulosti. Že nebyla v právu, je zřejmé. Filmový Hostinec je jednou z posledních svobodných vzpomínek na zlaté časy masarykovského Českoslovenka v době, kdy byl Masaryk a prvorepublikový status quo určen k okamžité likvidaci. (05.10.2008)

Tak jsem se konečně na tento film podívala pořádně... A musím říct, že mě mile překvapil. Z díla dýchá klid a pohoda lázeňského městečka, jakoby se ještě mohlo(a chtělo) navázat na ducha prvorepublikové filmové tvorby(což se, bouhužel, už později příliš nepovedlo). Svérazní bratři v podáni Rudolfa Hrušinského a Svatopluka Beneše jsou ozdobou filmu, stejně jako Růžena Šlemrová či Stanislav Neumann. Ve svých pamětech Svatopluk Beneš uvádí, že pohoda, která při natáčení panovala, se pak ve filmu dokonale zúročila. Je známo, že o herce - co se týče jídla - bylo skvěle postaráno. Paní Jiřina Šejbalová se nejen ve filmu, ale i v zákulisí projevila jako zdatná kuchařka! (01.03.2008)

Opravdu jen u mála poválečných filmů se stane, že dokáží plně vystihnout slunnou filmovou atmosféru první republiky. Jak píše gouryella - v padesátých letech jsme se dočkali jen impotentně uvědomělých sodruhů, což je spíš směšně k pláči :-( Dialogy Tomáše a Spytihněva jsou naprosto kultovní!!! Jo a skvělá předloha... (16.04.2003)

U Jiřiny Šejbalové jsem si myslel, že zahraje podobnou čubku jako hrála Vlasta Fabiánová ve filmu SRPNOVÁ NEDĚLE. Bohužel se tomu nestalo, možná i vlivem toho, že se jedná ještě o 12 let starší film. Ostatně celý tento film je obrovské ohlédnutí za tím, jak asi vypadal život těsně po válce, než tu začal vládnout rudý mor. Ovšem také je to ohlédnutí velice idylické, což je vidět první pohled už v tom nádherném veteránu, kterého řídí dva studenti (Hrušínský a Beneš). V tomto jediném vidím nějakou hodnotu tohoto starého filmu. Jinak se jedná o starý film, který dnešního diváka nepobaví. Mě teda nebavil vůbec. [3542. hodnocení, 128. komentář, 80%] (16.11.2021)