Hostinec „U kamenného stolu“

Komedie Hostinec u Kamenného stolu je jedním z nejlepších československých filmů. Vyskytuje se v ní množství postav a postaviček, takových, jaké dokázal vytvořit snad jen spisovatel Karel Poláček. Tuším, že tento snímek se stal vzorem a inspirací pro několik českých tvůrců. Mezi nimi Jiřího Menzela a Zdenka Svěráka. (20.06.2006)

Kterak hazardní hra v kuličky rozťala vedví konverzační návyky dvou sourozenců a dohromady je svedl záskok za poustevníka ve vlastním hostinci a jeho nevěrnou choť. Hostinec U Kamenného stolu dává označení "konverzační komedie" zcela nový význam. Vtip je v tom, že každá postava mluví vlastně jiným jazykem. Paní hostinská Tattermuschová ze sebe souká konverzační fráze, paní radová Dynderová umí mluvit normálně, ale svému manželovi důsledně oniká ("Dyndero, on loudí! Já dobře viděla, jak loudí. Musím se za něj stydět."), jejich dcery si ironicky vykají a sourozenci Tomáš a Spytihněv praktikují něco, co by snad lingvisté nazvali budoucím časem podmiňovacího způsobu nejednoznačného čísla. Proto se velmi těžko popisuje, proč je ten film tak vtipný. Můžu sice ocitovat nějakou tu větičku (Šlemrová: "Vyslovil jste odvážnou myšlenku, pane Kebrle. Nesouhlasím, ale budu s vámi diskutovat, jen co složím prádlo."), ale tím vás na správnou stopu nepřivedu. Není totiž tak důležité, CO kdo říká, ale JAK. Při jedné scéně se opakovaně otřásám smíchy jako huspenina ve vichřici: to když vážený dramatický umělec (Jiří Plachý) deklamuje hrdelním hlasem, uvyklým trhat kulisy, úryvek z jakési hry, a plynule přejde v předčítání kuchařského receptu, třímaje dramaticky kuchyňský nůž, kterým v pauzách kuchá kuře. :o) 80% (19.09.2006)

Děvčátka a chlapci - ANO! Toto je příklad naprosto dokonalého převedení knihy do filmové formy. A to prohlašuju smrtelně vážně a navíc taky vrcholně drze, neboť jsem knihu ještě nečetla... ALE!: - už jsem ji našla a beru si ji do vlaku na cestu do Vídně na ten jejich slavnej řízek - a taky do těch jejich slavnejch kaváren, kde u jedné kávy (vídeňskou kávu tam neznají, ale podobná je prej kaffee melange) se může sedět celý odpoledne a ještě vás oslovujou paní vrchní radová nebo pane emeritní profesore, ačkoli vás v životě neviděli... - a navíc ten štrůdl!... - Máme doma výtisk z roku 1941 - "Pro odběratele Lidových novin vydala a vytiskla Lidová tiskárna, z. s. s r. o. v Brně, jako šestý svazek V. ročníku KNIHOVNY LIDOVÝCH NOVIN". Jako autor je uveden Vlastimil Rada... (16.07.2011)

''Ženy jsou nepřítelkyně moudrosti. - Vyslovil jste odvážnou myšlenku. Nesouhlasím, ale chci s vámi diskutovat, hned jak složím prádlo.'' Rudolf Hrušínský a Svatopluk Beneš v této naivní, ale přeci povedené a vcelku pohodové veselohře předvádí skvělý výkon, zatímco se snaží na ženy zapůsobit a komoušům se z hledáčku filmů, do kterých by nejradši pořádně rejpli rychle zmizet. Nikdy bych si však nemyslel, že pouze kvůli kuličkám dojde k hádce na celý život. ''Whisky and soda - to je pravý nápoj gentlemana. - No jo, když já bych si ale dal pivo!'' (13.01.2023)

Zdar filmového zpracování Poláčkova románu nespočívá jen ve výborném hereckém obsazení, schopném doslovit ústřední příběh lidským poselstvím, ale i – ba možná především – ve zdařilém scénáři, výborně prostředkujícím spisovatelovu kritickou jazykovou hru. Většina promluv odráží vleklou jazykovou krizi, do níž propadla mluva a za níž nejvíce utrpěl dialog jako mezilidské poznání, srozumění a sdílení v devatenáctém století. Fráze, frazeologismy a pasivní větné konstrukce přetrhují vztahy mezi lidmi, izolují a vedou k nečekaně hloupému jednání a chování. Ojedinělé trsy upřímnosti v tomto klimatu usychají a záhy imitují život za pomoci stejných divadelních praktik, které si již osvojili ti, jejichž řeč zvala za své. (23.02.2019)