Hostinec „U kamenného stolu“

Této adaptaci knihy Karla Poláčka se daří zachovat dosti z poetiky předlohy a její duch vcelku úspěšně převést i do filmové řeči (scéna, v níž paní radová utěšuje Tatrmuže a oba se navzájem nevědomky hladí po rukou). Úsměvný kousek pro ctitele Poláčkova díla, zajímavý film pro ty, kteří jsou přístupni jemnému humoru. Postavy jsou jednoduše, ale "okouzlujícně" charakterizovány. Ve vedlejší roli posluhovače v bílém obleku lze poznat Antonína "strýčka" Jedličku. Tento film je jediným režijním počinem Josefa Grusse - divadelního (Radokova inscenace Čapkova Loupežníka) a filmového herce a textaře. Gruss se ve větších či menších rolích objevil v několika desítkách filmů. Ve Fričově ztřeštěné komedii Eva tropí hlouposti hraje koktavého ctitele. Hraje i ve Vávrových filmech Nezbedný bakalář a Rozina sebranec či Fričových Psohlavcích . S Hugo Haasem spolupracoval na filmech Mazlíček , Svět, kde se žebrá a Velbloud uchem jehly . Za jeho nejtrvalejší stopu v českém filmu lze považovat texty k písním "Jen pro ten dnešní den" (ve filmu Kristián ) a "Chlupatý kaktus" (ve filmu Před maturitou ). Objevil se i v muzikálu Svatá hříšnice režiséra V. Čecha. (26.02.2005)

"Ó ženo, tvé jméno je faleš!" pronáší rozevlátý umělec Bene Mertens (Magister Kelly z Pekaře) v jedné z nejtypičtějších veseloher starých časů. Majitelka hotelu Šejbalová v roli nevěrné fuchtle, která jí mimochodem opravdu sedí, prchne s tímto umělcem za hranice všedních dnů, opuštěný manžel propadne melancholii, a hotelu se ujmou synovci Hrušínský a Beneš. Co z toho vzejde již není příliš podstatné, neboť děj a zápletka jsou vskutku podružné. Jde zejména o pocit, který z tohoto filmu čiší. Že to prostě nemůže špatně dopadnout. Lehkost, vzdušnost a nadsázka je mottem každého okénka snímku a na téhle vlně je sakra příjemné alespoň chvíli plout...90% (22.05.2011)

Poláčkovu předlohu jsem taky nečetla (jak to tak pozoruju, tak nejenže jsem skoro nic neviděla, ale já vlastně ani skoro nic nečetla). A to mě mrzí, protože tohle bylo dobrý. Je pravda, že Růženu Šlemrovou moc nemusím (hlavně její hlas mě rozčiluje) – její role neúprosných manželek a šílených matinek jsou ale výborné: „Dyndero! On loudí!“ a poznámka k dcerám „Bláznivá vrtidla.“, mě fakt dostává do kolen. A za dcerami se neohlíží jen mladí muži, ale i staří kmeti: „Koukej na svou a ne na cizí, ty nemravo jeden stará!“ Taky se mi udělalo "špatně" při záběru do kuchyně, kdy se zadělává na buchty. To že má těsto dělat bubliny (puchýře), mi říkala už babička, ovšem mě se dřív spíš dělají puchýře na rukách, proto radši peču bábovku! :-) Taky jsem se dozvěděla, že „Whisky & soda – jediný nápoj gentlemana“. Ještěže jsem ženská a můžu pít pivo. A na tom, že rusovlasé ženy mají ďábla v těle…tak na tom asi něco bude ;-) (04.05.2010)

Klasická předválečná komedie sbírá poslední síly a ještě v roce 1948 nám vznikla tato potřeštěná komedie o dvou rozhádaných bratrech, kteří musejí převzít správu prosperujícího a oblíbeného hostince, neboť žena jejich strýčka a majitele hostince utekla s umělcem. Jenže naši mládenci jsou zamilovaní a ani hostinského, ani vrchního číšníka rozhodně neumí. Ještě že jsme v komedii a víme, že vše se v dobré obrátí. Vtipná, milá i slušně zahraná komedie potěší především mladistvými herci R. Hrušínským a S. Benešem a skvěle přehrávajícím „umělcem“ Jiřím Plachtou. (05.04.2006)

Komedie Hostinec u Kamenného stolu je jedním z nejlepších československých filmů. Vyskytuje se v ní množství postav a postaviček, takových, jaké dokázal vytvořit snad jen spisovatel Karel Poláček. Tuším, že tento snímek se stal vzorem a inspirací pro několik českých tvůrců. Mezi nimi Jiřího Menzela a Zdenka Svěráka. (20.06.2006)