Deset malých černoušků

Zdařilé zpracování mého oblíbeného příběhu. Je rozhodně zajímavým prvkem, že se vraždy odehrávají přímo před očima diváka. Atmosféra nechybí, ale jejímu budování by možná ještě více prospělo, kdyby byl film o takových 15 minut delší. Škoda, že smrt na lanovce neměla s říkadlem pranic společného (zřejmě snaha o jedno originální úmrtí s využitím prostředí hor) a pár herců mi k postavám, které mají ztvárňovat, nesedělo, to jsou jediné dvě drobnosti, co mi trochu vadily. P.S. Americká verze z roku 1945, která je po dějové stránce prakticky stejná, je přeci jen ještě o třídu lepší, zejména kvůli zachování ostrova a hercům, kteří mi více seděli k postavám. (20.09.2009)

Černoušci jsou pro mne vůbec nejlepší Christieovka, takže nebudu shovívavý. Přejdu zbytečnou nedůslednost vůči knižní předloze (např. významu říkanky a jejímu vztahu k způsobu vražd se nevěnuje dostatečná pozornost). Co ale nelze prominout je změna závěru. Proto nelze než z jinak uznatelných 4* jednu nutně ubrat. A můžou být rádi, že jen jednu. (24.05.2011)

Kdybych před zhlédnutím filmu nečetl knihu, asi by moje hodnocení vypadalo jinak. Film se skoro vůbec nedrží knižní předlohy a nejen to, nedrží se ani toho, že oběti jsou ve filmu zabíjeny podle nějakého pravidla. Například pan Grohmann se měl „posekat“, paní Grohmannová se neměla probudit a celý příběh se měl odehrávat na ostrově. I přes tyto nedostatky jsem se u filmu vyloženě nenudil. Co mi ale vadilo nejvíc, byla kompozice v některých záběrech, kdy postavy doslova vylézali ze záběru. Nevím, jestli to nebylo způsobeno tím, že mám v mojí verzi filmu seříznutý obraz, ale připadá mi to málo pravděpodobné. (12.02.2012)

Deset malých černoušků stavělo si dům, dva z nich spadli do malty, zbylo jich osm... :o). Je to moje první setkání s Agathy Christie, o kterém teda vím. A jó, nemůžu říci, že by se mi film nelíbil, to v žádným případě. Na druhou stranu se z celkem zajímavéhho a neotřelého příběhu dalo vytěžit podle mě o dost více. Atmosféra u tohoto kousku stojí za starou belu. Dost na tom má zásluhu velmi podivná hudba, která prostě nedokáže ani napínavé situace vyhrotit. I uvažování "desítky" mi přijde poněkud nenormální (jeden po druhém tam umírají a oni v klidu kalí u kulečníku jako by se vůbec nechumelilo, a navíc chodí spát každý sám...) Být na jejich místě, tak bych si počkal u stolu s deseti černoušky a na vraha nalíčil past, a nebo bych tuto rekvizitu schoval a tím pádem by vrah nemohl trhat figurky a třeba by nechal toho vraždění :o) (26.01.2010)

Nebylo to vůbec zlé. Přestože jsem byl s dějem tak nějak předem obeznámen, tak si snímek držel solidní atmosféru. Navíc tvůrci obsadili velmi sympatické herce, na které se dalo koukat i je poslouchat. Jediné, co mi přišlo maximálně retardované, debilní až kreténské, byl naprosto ubohý happyend, kterým to tvůrci maximálně posrali. Takhle debilně by jej Agáta určitě nenapsala. A vůbec veškeré provedené změny v předloze byly změnami k horšímu. Nechápu, nač měnit něco, co změnu nevyžaduje. Jestli chtěli čůráci tvůrci šokovat diváky happyendem, tak se to minulo účinkem. Maximálně se jim podařilo diváky akorát nasrat, protože takhle debilně přeslazený závěr se k celému průběhu prostě nehodil. Pokud někdo neměl s tímto knižním dílem tu čest a preferuje kinematografii, tak mu doporučuji zhlédnout raději britskou minisérii. Tady to vidím maximálně na slabé tři kousky, když přivřu oči před tím zprzněným závěrem, který se mi opravdu velmi těžko vydýchává. (11.05.2018)