Deset malých černoušků

Nebylo to vůbec zlé. Přestože jsem byl s dějem tak nějak předem obeznámen, tak si snímek držel solidní atmosféru. Navíc tvůrci obsadili velmi sympatické herce, na které se dalo koukat i je poslouchat. Jediné, co mi přišlo maximálně retardované, debilní až kreténské, byl naprosto ubohý happyend, kterým to tvůrci maximálně posrali. Takhle debilně by jej Agáta určitě nenapsala. A vůbec veškeré provedené změny v předloze byly změnami k horšímu. Nechápu, nač měnit něco, co změnu nevyžaduje. Jestli chtěli čůráci tvůrci šokovat diváky happyendem, tak se to minulo účinkem. Maximálně se jim podařilo diváky akorát nasrat, protože takhle debilně přeslazený závěr se k celému průběhu prostě nehodil. Pokud někdo neměl s tímto knižním dílem tu čest a preferuje kinematografii, tak mu doporučuji zhlédnout raději britskou minisérii. Tady to vidím maximálně na slabé tři kousky, když přivřu oči před tím zprzněným závěrem, který se mi opravdu velmi těžko vydýchává. (11.05.2018)

Knihu jsem četla (a čtu) v různých etapách svého života a tak jsem zde s napětím čekala, až: jeden malý černoušek, vztek měl na svět zrádný, a tak se sám oběsil a nezbyl tak žádný... ale nemám jim změnu za zlé. Dost mě překvapila osobnost soudce, podle knihy to byl nechutný mentorský dědula a tady to byl okouzlující starosvětský gentleman Pickering z My Fair Lady. Pět* ___  edit po letech: pro mě stále nejlepší verze černoušků ever. Když porovnám scénu s klíčem s verzí z roku 1974, která od této značně opisovala... asi takhle: když dva dělají totéž, není to totéž. (07.07.2010)

Kniha mě úplně dostala a navíc je úplně ta nejlepší, kterou jsem od Agathy Christie četl. A samozřejmě jsem chtěl vidět i tuto filmovou adaptaci. Trochu jsem se jí obával, byl jsem přesvědčen, že nemůže knihu překonat - a ejhle, ona se jí mimimálně vyrovnala. Je tu pár změn, hlavně finále, což mě nejprve trochu zklamalo, ale nakonec jsem se s tím smířil. Výměna pustého ostrova za horskou chatu také příběhu nijak neuškodila. Film byl skvěle obsazený, atmosférický a maximálně napínavý. Atmosféra byla naprosto na jedničku a to, že byl film černobílý na ní ještě přidávalo. Skutečně vynikající napínavá detektivka, která nádherně rozjela atmosféru a mě vyrazila dech. Detektivka podle knihy, o níž jsem si myslel, že se nedá zfilmovat. Omyl. Za mě rozhodně 90%, jsem nadšený a velmi brzo si to rozhodně zopáknu. (09.03.2013)

Deset malých černoušků stavělo si dům, dva z nich spadli do malty, zbylo jich osm... :o). Je to moje první setkání s Agathy Christie, o kterém teda vím. A jó, nemůžu říci, že by se mi film nelíbil, to v žádným případě. Na druhou stranu se z celkem zajímavéhho a neotřelého příběhu dalo vytěžit podle mě o dost více. Atmosféra u tohoto kousku stojí za starou belu. Dost na tom má zásluhu velmi podivná hudba, která prostě nedokáže ani napínavé situace vyhrotit. I uvažování "desítky" mi přijde poněkud nenormální (jeden po druhém tam umírají a oni v klidu kalí u kulečníku jako by se vůbec nechumelilo, a navíc chodí spát každý sám...) Být na jejich místě, tak bych si počkal u stolu s deseti černoušky a na vraha nalíčil past, a nebo bych tuto rekvizitu schoval a tím pádem by vrah nemohl trhat figurky a třeba by nechal toho vraždění :o) (26.01.2010)

Kdybych před zhlédnutím filmu nečetl knihu, asi by moje hodnocení vypadalo jinak. Film se skoro vůbec nedrží knižní předlohy a nejen to, nedrží se ani toho, že oběti jsou ve filmu zabíjeny podle nějakého pravidla. Například pan Grohmann se měl „posekat“, paní Grohmannová se neměla probudit a celý příběh se měl odehrávat na ostrově. I přes tyto nedostatky jsem se u filmu vyloženě nenudil. Co mi ale vadilo nejvíc, byla kompozice v některých záběrech, kdy postavy doslova vylézali ze záběru. Nevím, jestli to nebylo způsobeno tím, že mám v mojí verzi filmu seříznutý obraz, ale připadá mi to málo pravděpodobné. (12.02.2012)