Polícia ďakuje

Přiznávám, že tento snímek mě opravdu dostal. E.M. Salerno hraje velmi přesvědčivého policejního komisaře, který i s vědomím, že zákony jsou nedokonalé a paradoxně spíše chrání zločince, tak pořád je ctí a hájí. A ani na okamžik neuvažuje o tom, že by nastolení samozvaných soudců a vykonavatelů mohlo něco vyřešit, spíše naopak by mohlo přinést daleko více násilí. Studená sprcha přichází v závěru. Film je velmi realistický. Jak už tady bylo zmíněno, film je námětem velmi, velmi podobný o rok mladšímu snímku Magnum force, který jsem pro doplnění filmového vzdělání také shlédl. Musím ovšem konstatovat, že MF však onu realističnost postrádá, postava supermana mě doslova irituje. Takže námět podobný, ale kvalita je úplně jinde. (15.10.2012)

Itálie 70.let zažívala značný nárust kriminality – mafie na Sicílii, únosy na Sardínii, organizovaný zločin ve velkých metropolích, zejména v Římě. Proto byl v té době tak oblíbený žánr polizioteschi, protože tuhle dobu promptně reflektoval, někdy značně nadsazeně a přibarveně, někdy se držel při zemi a pravdivěji popisoval realitu. A tenhle dobrý film patří do té druhé skupiny. Dotýká se bezzubých zákonů, s tím související svázaných rukou policie, úvah nad znovuobnovením trestu smrti, samozvaných soudců z řad lidu, který nemá daleko k lynčování atd. Nechybí tu ani časté exemplární popravy z rukou tzv. „anonymní policie“ a boj zásadového komisaře (výborný Salerno) proti tomuo zabíjení, vymáhání práva z rukou někoho jiného, než je sama policie. Nedivím se, že tenhle film komouši tak rádi pouštěli v kině, „nastavoval totiž zrcadlo prohnilé kapitalistické společnosti“, jak rádi tehdejší rudí ideologové říkali a televizní spíkři jako mantru opakovali před každým podobně zaměřeným filmem. (31.05.2016)

Režisér většinou ztřeštěných komedií si odskočil k jinému žánru a lze si jen povzdechnout, že to byla jen ojedinělá výjimka.   Brutální, nekompromisní a sžíravě realistické poliziotteschi, v němž exceluje Enrico Maria Salerno. Jeho charisma by mu tu mohla závidět i leckterá esa staré poctivé francouzské kriminální školy. Ale nenechte se mýlit, nejsme ve vesměs apolitické filmové Francii sedmdesátých let, tady se pohybujeme po "olověné" Itálii stíhané politickými nepokoji, teroristickými útoky a střety ultrapravice a ultralevice.  Kriminalita bují a díky slabým politikům a bezzubé soudní moci se grázlům dostává větší právní ochrany než zbytku společnosti. V tomhle marastu se pak není čemu divit, že na výsluní se derou mnohem nebezpečnější organizace, propagující jednoduchý princip vendety, oko za oko, zub za zub, soudů netřeba. Komisař Bertone se však proti této nebezpečné myšlence staví jako poslední bašta spravedlnosti a zdravého rozumu. Steno si nijak nebere servítky a ukazuje realitu tehdejší Itálie bez jakýchkoliv příkras, což ostatně do nejlepších kusů žánru neodmyslitelně patří, nebojí se ani velmi krutých scén,  při nichž stydne krev v žilách a přesto nepůsobí samoúčelně, ale jen dotváří onen nesmlouvavý obraz rozvrácené společnosti.  Bezútěšný závěr pak  stírá i poslední slzu naděje.  Dokonale hnusných pět. (06.08.2021)

Dobře a rutinně natočená podívaná, která bez kompromisů dávkuje své napětí a má rozumnou logiku souvislostí. Na rozdíl od filmové branže kriminálních dramat hollywoodské produkce současnosti, které působí obvyklou stereotypičností, je tento film mnohem realističtější. A nijak neoslavuje zločineckou činnost. K tomu bych ještě dodal, že v italské produkci šedesátých až sedmdesátých letech vznikla celá řada zajímavých děl v působivém balení, napříč všemi žánry. Lze jen litovat, že i v současné době tam vznikají možná další zajímavé filmy, nicméně škoda, že nejsou zde k mání. (26.10.2014)

Sice jsem těch italských kriminálek zase tolik neviděl, ale tahle nad ostatní skutečně ční. Záměrně jsem nepoužil výraz "poliziotteschi", poněvadž tenhle film je poněkud serióznější povahy. Námět velice připomíná "Magnum Force", kde se Harry Callahan ve svém druhém filmu postavil samozvaným mstitelům z řad policie. Nebylo by to poprvé ani naposledy, co by si Italové přivlastnili nápady Hollywoodu, ovšem tahle teorie padá, jelikož americký film vznikl až o rok později. Jak příběh, tak i postava komisaře Bertoneho (v podání výborného Enrica Maria Salerna) jsou uvěřitelnější. Tomuto filmu vyloženě svědčí syrovější styl a pesimistický závěr, kterým mě (převážně komediální) režisér Steno dokonale překvapil, i když mu vlastně nebylo vyhnutí. Opatřil snímek i několika brutálnějšími scénami, aniž by jimi plýtval tak, jako to dělala většina jeho kolegů, čímž jenom zvýšil jejich účinek. Na tenhle film se moc rád ještě párkrát podívám. (01.08.2012)