Polícia ďakuje

Skvělé taliánské poliziesco (jeden ze stěžejních a záladních kamenů tohoto žánru), nemá tu cenu se rozepisovat o ději, ten už je v záhlaví nebo to už učinili jiní, jen bych dodal, že podobný, velmi efektivní scénář jsem zatím ještě v tomto žánru neviděl, důvěryhodné, akční, relevantní, velmi vynalézavé scény chladnokrevných poprav a násilí, mne mile překvapili a vnímám je, jako jakousi třesničku na dortu, celkově jde opravdu oznamenitě natočený, působivě přesvědčivý realistický film. Nevím jestli se někdy něco podobného v Itálii v 70's vážně odehrálo (patrně ano), ale každopádně by to bylo velmi ilustrující, odstrašující a pobuřující a to v každé době. Podle mně jde o nejlepší Stenův film za celou jeho reřisérskou kariéru, bláznivé kriminální taškařice ze Spencerem nebo Hillem opravdu nečekejte! Ani si nedovedu představit když tu film někdy v 70-80 letech za socíku dávali, společně třeba s "Krutým Římem" aj, jaký divácký ohlas a bouři nevole musely oba filmy vyvolat. Neúplatný komisař Bertone, hrál ho Enrico Maria Salerno podal skutečně oslnivý výkon. Adorf v roli advokáta byl neméně přesvědčivý, i on tu nejednou překvapí. Kráská Laura Belli taková chudinka, až miji bylo líto. Cipriani skutečně lahůdkový! Suma-sumárum; dávám plnou palbu, snad na takový kousek ještě někdy narazím...Zatím z toho co jsem z žánru už viděl, tento snímek řadím na jedno z top míst, a v celém tom dlouho trvajícím trendu (rozmachu, boomu) italských policejních filmů (72-80), "La, Polizia ringrazia", patří i mezi pvní skutečně úspěšné, a dá se i říct, že i mezi ty skutečné zakladatele žánru, viz "Milano Calibro" etc. Komentář zde jako čtvrtý v pořadí... (16.02.2010)

Opravdu hnusný film o společnosti prolezlé červy skrz na skrz. Policie má svázané ruce, a tak zločinnost bují ve všech patrech prohnilého státu. Zločinci jsou pouštěni na svobodu, policie je vláčena tiskem, prokurátoři si myjí ruce a podsvětí se tiše směje. I když tady jde o víc, než jen o římské podsvětí. Samozvanci berou zákon do vlastních rukou. Jejich hlavním cílem je však zpochybnit stávající společenské zřízení, ukázat, že demokracie je slabá a nedokáže si se zločinem sama poradit. Vše spěje k mrazivému a očekávanému konci. Doporučuji nečíst zdejší obsah, jelikož ti, co berou spravedlnost do vlastních pařátů, jsou po dlouho dobu pro diváka obestřeni tajemstvím. (18.08.2019)

„Mě zajímají jenom zločiny. Tresty se mě netýkají...“ Italské kriminálky 60. a 70. let nebo-li „poliziotteschi filmy“ disponují obvykle zajímavým a hutným společensko-kritickým obrazem doby, policie, justice či svědectvím o organizovaném zločinu. Avšak u většiny z nich, které jsem doposud viděl, jsem se nedokázal zbavit silné pachuti, která na mě z nich sálá a kterou vedle uřvané a uchu zcela nelahodící italštiny zde sesilňovala snůška samých nesympatických postav na všech stranách zákona. To včetně neustále rozhněvaného komisaře, který nejspíš měl představovat kladného hrdinu, ale ani přes odvážné morální postoje v jeho boji s větrnými mýlny jsem si k němu nedokázal po celý čas pořádně vybudovat sympatie a v pravou chvíli s ním soucitit. Pak už možná ani tolik nepřekvapí, když se posléze z jediného sympatického policisty (toho v důchodu) vyklubal ještě větší hajzl, než všichni ostatní. Částečně tuhle pachuť a pro mě osobně i nezáživné herce dokázala vedle oné výpovědné hodnoty zachránit i atmosféra, svižně podaný děj a ústřední hudební motiv, díky čemuž mě Stenův neobvyklý filmový příspěvek mimo komediální žánr dokázal udržet po většinu času v tom správném napětí. [70%] (20.10.2021)

Dobře a rutinně natočená podívaná, která bez kompromisů dávkuje své napětí a má rozumnou logiku souvislostí. Na rozdíl od filmové branže kriminálních dramat hollywoodské produkce současnosti, které působí obvyklou stereotypičností, je tento film mnohem realističtější. A nijak neoslavuje zločineckou činnost. K tomu bych ještě dodal, že v italské produkci šedesátých až sedmdesátých letech vznikla celá řada zajímavých děl v působivém balení, napříč všemi žánry. Lze jen litovat, že i v současné době tam vznikají možná další zajímavé filmy, nicméně škoda, že nejsou zde k mání. (26.10.2014)

Režisér většinou ztřeštěných komedií si odskočil k jinému žánru a lze si jen povzdechnout, že to byla jen ojedinělá výjimka.   Brutální, nekompromisní a sžíravě realistické poliziotteschi, v němž exceluje Enrico Maria Salerno. Jeho charisma by mu tu mohla závidět i leckterá esa staré poctivé francouzské kriminální školy. Ale nenechte se mýlit, nejsme ve vesměs apolitické filmové Francii sedmdesátých let, tady se pohybujeme po "olověné" Itálii stíhané politickými nepokoji, teroristickými útoky a střety ultrapravice a ultralevice.  Kriminalita bují a díky slabým politikům a bezzubé soudní moci se grázlům dostává větší právní ochrany než zbytku společnosti. V tomhle marastu se pak není čemu divit, že na výsluní se derou mnohem nebezpečnější organizace, propagující jednoduchý princip vendety, oko za oko, zub za zub, soudů netřeba. Komisař Bertone se však proti této nebezpečné myšlence staví jako poslední bašta spravedlnosti a zdravého rozumu. Steno si nijak nebere servítky a ukazuje realitu tehdejší Itálie bez jakýchkoliv příkras, což ostatně do nejlepších kusů žánru neodmyslitelně patří, nebojí se ani velmi krutých scén,  při nichž stydne krev v žilách a přesto nepůsobí samoúčelně, ale jen dotváří onen nesmlouvavý obraz rozvrácené společnosti.  Bezútěšný závěr pak  stírá i poslední slzu naděje.  Dokonale hnusných pět. (06.08.2021)