Krátká noc skleněných panenek

Komentář obsahuje SPOILERY. Ladova představa o reálně socialistickém Československu v sedmdesátých letech je sice více než poněkud zkreslená, přesto těch několik českých drobností , od Rudého práva přes Staroměstský orloj k českému hlasu v televizi, potěšilo. Bohužel však je to jen jeden z mála kladů tohoto ne-gialla v italsko-německo-jugoslávské koprodukci. Přitom začátek se zdánlivě mrtvým hlavním hrdinou dává příslib originální podívané. Velmi záhy se však příběh rozplizne do unylého tápání hlavní postavy od jedné nudné scény ke druhé. Vše se točí kolem zmizení Barbary Bachové alias Mirky Svobodové a ten kolotoč se roztáčí opravdu velmi pomalu. Než přijde "grande finale" máte problém neusnout. A když už se k němu dopracujete, tak vás čeká jen další rozčarování v podobě kostrbaté představy o praktikách tajemného kultu ne nepodobných nácviku sestavy pro spartakiádu. Hudba se ale vcelku povedla a za ni a Bachovou v lednici dvě hvězdy. (25.11.2016)

Mysteriózna detektívka, ktorá je asi nesprávne zaradená do gialla, vďaka popieraniu niektorých jeho štylistických a naratívnych prvkov ale nejde potom o inováciu, ako skôr iba o zaradenie do žánru detektívky. Praha samozrejme pridáva body navyše, ale prihoretý detektív, nedostatočné vykreslenie kultu a rýchle finále zase body zrážajú. Samozrejme čisto subjektívne, bez problémov pochopím, ak netradičný záver a to, že je zrazu všetko naopak, môže považovať množstvo divákov za veľké plus. (08.10.2021)

Naprostý skvost! S pár filmy od Argenta zatím nejlepší giallo, jaké jsem kdy viděl. Chybí zde sice spousta typických prvků, ale to vám, pokud nejste nějakými radikálními vyznavači tohoto subžánru, vadit nemusí. Teď už k samotnému filmu. Velikým kladem je hypnotickou atmosférou pulzující Praha, kde se celý děj odehrává. K tomu vynikající hudba Ennia Morriconeho a dvouvrstvý příběh, který brilantně prolíná obě své roviny. Přitom každá z nich by obstála i samostatně. Vše vrcholí v démonickém závěru, který je naprosto odrovnávající. Jediným záporem je pro mě trochu moc roztáhlá a ukecaná první půlhodinka. (28.05.2014)

Běžné zboží, které neurazí, ale ani kór nenadchne, a to navzdory účasti mého oblíbeného Maria Adorfa, budoucí Bond girl Barbary Bach a byvší Bergmanovy severské star Indrid Thulin. Na tu dobu asi solidní mysteriózně - kriminální snímek s tehdy zřejmě šokujícím koncem. Jediné, co tento kousek pro našince pozvedá z průměru, jsou ty dobové záběry Prahy a jejího denního ruchu. Zřejmě devizový příjem oblomil i čerstvě normalizační věrchušku. (01.09.2012)

Prvotný názov filmu znel Malastrana a odkazoval na kafkovský príbeh, resp. pocit bezradnosti a odcudzenia a takisto evokoval magickú atmosféru starej Prahy. Filmovým producentom sa zdal nepredajný a tak bol nahradený obchodne atraktívnejším, teda pochmúrnym názvom La corta notte delle bambole di vetro. Aldo Lado však svoje pôvodné predsavzatia naplnil. Vytvoril atmosferický príbeh, ktorý posúva hranice gialla k čistej psychickej hrôze. Charakterizuje ho jednoduchá zápletka. Mozog protagonistu, ktorý sa nachádza v kataleptickom stave, stále pracuje a uvažuje o nevysvetliteľnom zmiznutí priateľky. Aldo Lado jej prisúdil symbolické meno. Mira Svoboda, mladá dievčina v rozkvete života, ktorú si zahrala začínajúca Barbara Bach, jednoznačne reprezentuje Mír a Svobodu, hodnoty nadlho stratené, nielen v uličkách Prahy na začiatku 70. rokov.... Lado ide ešte ďalej a do hĺbky, k odkrývaniu podvedomých ľudských strachov, ba až k obsedantnému hľadaniu odpovedí... Napríklad: vyjde najavo že mŕtve ženské telo, ktoré bolo vylovené z Vltavy, Mire S. nepatrí... Kto za to všetko nesie zodpovednosť? La corta notte delle bambole di vetro je pomerne zaujímavá spoločenská kritika s riadnou dávkou makabróznej poézie (napr. bláznivé hry zamilovaných na starom židovskom cintoríne) v klasickom šate gialla. A ešte sa vo filme aspoň na chvíľočku mohlo zjaviť žltobiele policajné auto s nápisom VB a bolo by to dokonalé. (27.10.2010)