Krátká noc skleněných panenek

Běžné zboží, které neurazí, ale ani kór nenadchne, a to navzdory účasti mého oblíbeného Maria Adorfa, budoucí Bond girl Barbary Bach a byvší Bergmanovy severské star Indrid Thulin. Na tu dobu asi solidní mysteriózně - kriminální snímek s tehdy zřejmě šokujícím koncem. Jediné, co tento kousek pro našince pozvedá z průměru, jsou ty dobové záběry Prahy a jejího denního ruchu. Zřejmě devizový příjem oblomil i čerstvě normalizační věrchušku. (01.09.2012)

Naprostý skvost! S pár filmy od Argenta zatím nejlepší giallo, jaké jsem kdy viděl. Chybí zde sice spousta typických prvků, ale to vám, pokud nejste nějakými radikálními vyznavači tohoto subžánru, vadit nemusí. Teď už k samotnému filmu. Velikým kladem je hypnotickou atmosférou pulzující Praha, kde se celý děj odehrává. K tomu vynikající hudba Ennia Morriconeho a dvouvrstvý příběh, který brilantně prolíná obě své roviny. Přitom každá z nich by obstála i samostatně. Vše vrcholí v démonickém závěru, který je naprosto odrovnávající. Jediným záporem je pro mě trochu moc roztáhlá a ukecaná první půlhodinka. (28.05.2014)

Vcelku průměrný mystery thriller (giallo bych opravdu neřekl), na kterém měli největší podíl Jugoslávci, což je bohužel vidět. Jednoznačné plus - Barbara Bachová (jenže divák si jí moc neužije), Morricone a PRAHA. Film postrádá pevnou dějovou linku, a tak napětí značně kolísá - místy se jeho sledování stává utrpením. Nejlepší jsou asi momenty, kdy hlavní hrdina ve svém pátrání pokročí a do příběhu se počnou vkrádat tajemné obrazy, symboly (lustr, květy, motýli) a nečekaný obsah lednice. Jenže je to málo. Vše pak má směřovat zřejmě k hlavnímu překvapení - sic - , že za podivnými zmizeními stojí záhadná sekta konající černé (satanské?) mše. Jenže orgie vyvolají místo šoku a děsu lehký úsměv na tváři. Řada filmů takové finále předvedla s větší bravurou (třeba Rosemary má děťátko). Režisér si možná proto připravil ještě jedno zakončení, které ale nešokuje vůbec. A pobavila mě jugoslávská sanitka v pražských ulicích.... Film bych doporučil jen zarytým fanouškům, jinak raději nějakou opravdu žlutou klasiku. (27.08.2014)

Komentář obsahuje SPOILERY. Ladova představa o reálně socialistickém Československu v sedmdesátých letech je sice více než poněkud zkreslená, přesto těch několik českých drobností , od Rudého práva přes Staroměstský orloj k českému hlasu v televizi, potěšilo. Bohužel však je to jen jeden z mála kladů tohoto ne-gialla v italsko-německo-jugoslávské koprodukci. Přitom začátek se zdánlivě mrtvým hlavním hrdinou dává příslib originální podívané. Velmi záhy se však příběh rozplizne do unylého tápání hlavní postavy od jedné nudné scény ke druhé. Vše se točí kolem zmizení Barbary Bachové alias Mirky Svobodové a ten kolotoč se roztáčí opravdu velmi pomalu. Než přijde "grande finale" máte problém neusnout. A když už se k němu dopracujete, tak vás čeká jen další rozčarování v podobě kostrbaté představy o praktikách tajemného kultu ne nepodobných nácviku sestavy pro spartakiádu. Hudba se ale vcelku povedla a za ni a Bachovou v lednici dvě hvězdy. (25.11.2016)

Mysteriózna detektívka, ktorá je asi nesprávne zaradená do gialla, vďaka popieraniu niektorých jeho štylistických a naratívnych prvkov ale nejde potom o inováciu, ako skôr iba o zaradenie do žánru detektívky. Praha samozrejme pridáva body navyše, ale prihoretý detektív, nedostatočné vykreslenie kultu a rýchle finále zase body zrážajú. Samozrejme čisto subjektívne, bez problémov pochopím, ak netradičný záver a to, že je zrazu všetko naopak, môže považovať množstvo divákov za veľké plus. (08.10.2021)