Deutschland im Herbst
Germany in Autumn
Obsahy(2)
Povídkový projekt generace Nového německého filmu glosuje nálady ve společnosti po vrcholu aktivit teroristické organizace RAF. Západním Německem na podzim roku 1977 otřásla série událostí, jimiž kulminovaly aktivity radikálně levicové teroristické organizace RAF (Frakce Rudé armády), přesněji řečeno její druhé generace. Zatímco první generace spojená se jmény Andreas Baader, Gudrun Ensslinová a Ulrike Meinhofová se zaměřovala na bombové útoky a přepadení, jimiž atakovali moc státu a kapitálu, druhá generace primárně svými činy požadovala propuštění čelných představitelů první generace v vazby. Tyto podmínky zazněly v září 1977 při únosu Hannse-Martina Schleyera, vedoucího Německého svazu zaměstnavatelů, i v říjnu, když došlo k únosu letu Lufthansa 181 členy Lidové fronty pro osvobození Palestiny, s níž byla RAF spřízněná. 18. října osvobodila speciální jednotka pasažéry uneseného letadla a v návaznosti na toto selhání možných vyjednávání spáchali členové RAF věznění ve stuttgartském vězení sebevraždy, po čemž následovalo i zabití Schleyera.
Povídková filmová glosa Německo na podzim se rámcově odehrává v týdnu po 18. říjnu 1977 a z různých úhlů pohledu ukazuje tehdejší napětí ve společnosti a nálady různých vrstev populace. Snímek se současně stal utvrzujícím a stmelujícím projektem tzv. Nového německého filmu. Tento termín sdružuje generaci mladých německých autorských filmařů, kteří působili v šedesátých a sedmdesátých letech a ve svých filmech upřednostňovali kritiku, potažmo konfrontaci dobové společnosti a politiky. Jednotlivé části filmu realizovalo jedenáct režisérů včetně předních osobností doby jako Rainer Werner Fassbinder, Alexander Kluge či Volker Schlöndorff. Projekt sestává z hraných i dokumentárních pasáží a někteří představitelé se na něm podíleli bez nároku na gáži. Svého času byli tvůrci za film kritizováni, protože nesměřovali k jednoznačnému odsouzení RAF. Namísto toho se zaměřují na mnohem širší témata a fenomény nejen německé společnosti ve vztahu k občanské svobodě i aparátům kontroly. Celý tvůrčí tým byl v roce 1978 oceněn kolektivní Německou filmovou cenou.
(Česká televize)
Recenzie (19)
S hodnocením tohoto filmu, jsem měla od začátku problém .... I když nám v Německu (kde jsem tento film sledovala) říkali, že přestože je od kontroversního režiséra, ale povedl se, celkem jsem se na něj těšila. Bohužel po pár prvních minutách, mé "nadšení" lehce opadlo, nejenže mi některé epizody nedávali smysl, často jsem ani nevěděla, na jakou událost film zrovna poukazuje .... Možná to bylo tím, že jsem film viděla pouze jednou ale obávám se, že ani při opakovaném sledování bych svůj názor nezměnila .... ()
Fassbinder (a spol.) má kule. Tuto vlastnost však nevyužívá pro uspokojování heterosexuální, ale kinematografické a jiné. Neváhá si klást ožehavá otázky a je schopen je řešit sám i s diváky, pokud jsou tito ovšem schopni nezáludné a nepředpojaté reflexe. Problém RAF není "ein Baader Meinhof Komplex", ale přímý střet "Ulrike Meinhofová vs. Helmut Schmidt". Veškeré literární a fimové dokumenty (včetně hraných) dokládají, že tu nešlo (nejde a nepůjde) o konflikt národa (zastupovaného státem) a jednotlivce, nýbrž jedné a jiné části národa, přičemž početnost těchto částí není rozhodující. (V Hitler Jugend bylo 98% německé mládeže; po prověrkách bylo u nás na počátku 80let 1,5 mil. komunistů.) Problém RAF byl smrtí hlavních protagonistů uložen definitivně ad acta. Protože to byl problém z velké části psychologický, není k němu už co dodat. (Kdysi jsem se domníval, že zrušení trestu smrti může vést k možným aktualizacím případu. Už si to nemyslím.) Samotná smrt uvedených "protagonistů" je naopak velmi jednoduše vysvětlitelná. Po mučení, které by se mohlo - dle uvedených metod - nazvat bestiální a jejich jedinou alternativou byla smrt, měl každý na vybranou (zásada demokracie): "Můžete si vybrat způsob smrti, ale zabít se musíte sami. To bude váš trest."...................Druhé dívání: Německo na podzim, český podzim 2022 není o moc vlídnější. Sám Fassbinder je z toho na větvi, postará se o úvod, ale potom raději mizí ze scény a film přenechává jiným. Minulý týden zemřela britská královna; byla poctěna dvěmi minutami ticha. Martin Schleyer (od studentských let přesvědčený nacista dosáhl nakonec hodnosti SS-Untersturmführer. V letech 1941–1945 působil v protektorátu Čechy a Morava. - Wikipedie) byl v závodě Mercedes-Benz poctěn třemi minutami). A oběma byly uspořádány státní pohřby. ()
Celým fikčním dokumentem (což není protimluv) se vine zvláštní sklíčená atmosféra, film vypovídá o rozhořčení i bezradnosti svých autorů, zjevně v celé věci levicově angažovaných. Bezradnost a smutek nad rozporem, ve kterém se sami octli: na jedné straně touha změnit a ještě více demokratizovat stát a společnost, na druhé zabíjení civilistů, (náhodně) ztělesňujících zlo kapitalistické společnosti, ze strany pohrobků nadějeplného hnutí roku 1968. Proto motto filmu "když hrůza dosáhne určitého bodu, je jedno, kdo ji páchá. Jen ať skončí," znamená bolestné vystřízlivění z myšlenky, že existuje snadná cesta k lepší společnosti, aniž bychom se museli bát toho, že se v boji proti zlu nestaneme také zlem. Svůj boj proti státu a kapitalismu, od sebe neoddělitelných, nahlížejí tvůrci jednak obecně jako ironii nad "demokratickou" podobou státu, který se vždy řídí svobodně přijatými zákony, kromě situací, kdy dojde k jeho ohrožení (což určuje sám stát, a možná s ním průmyslníci z Mercedesu...). A jednak specificky německy: tradiční zbožštění státu vinoucí se německými dějinami od Pruska po nacismus, pojímající s Hegelem stát jako morální a racionální sféru bytí národa, je autory vystopováno i v poválečné společnosti. Z filmu si však i divák neznalý dobových okolností může odnést inspirující otázku, ironicky formulovanou Marxem v r. 1875: "Svobodný stát - co to je?". ()
Pravdupovediac by som si Nemecko na jeseň najradšej pozrel ako film RWF. Jeho úvodné hádky s matkou(?) pri stole a uvažovanie nad podstatou terorizmu, demokracie a menšieho zla majú tie správne gule. A to nám tie svoje Rainer dokonca aj ukáže (vtedy sa nepozerajte). Film vo mne vzbudil úvahy nad tým, aký zmysel tieto udalosti mali, teda aký zmysel malo umierať pre....pre čo vlastne. Zmenilo sa niečo? Neumierajú myšlienky vyslovené pred popravou typu Nemecko môže mať buď socializmus, alebo anarchiu ihneď po odvisnutí? Najskôr áno, rovnako, ako sa veľmi rýchlo zabúda na bezprávie na konkrétnom mieste a zajtra sa už revoltuje proti bezpráviu niekde inde. Z tohto pohľadu dosť smutný film. ()
Pro diváka neznalého událostí kolem RAF se asi jedná o nekoukatelnou záležitost. Já naštěstí nějaké vágní povědomí o těchto událostech mám, ale přesto je tento film obtížně uchopitelný. Střídání hraných a dokumentárních záběrů, které nijak dějově nenavazují, divákovi orientaci (byla-li vůbec nějaké zamýšlena) nezlehčuje. Přesto si myslím, že se režisérům podařilo popsat něco sice špatně artikulovatelného, přesto však reálného. Jakési německé podhoubí vinny, kterým je stigmatizován celý národ. Podhoubí které není na první pohled zřetelné, ale přesto je společností prodchnuto a pevně se jí drží již od konce 2. světové války a v němž úspěšně bují teroristické ideje. ()
Galéria (43)
Fotka © Filmverlag der Autoren
Reklama