Deutschland im Herbst
Germany in Autumn
Obsahy(2)
Povídkový projekt generace Nového německého filmu glosuje nálady ve společnosti po vrcholu aktivit teroristické organizace RAF. Západním Německem na podzim roku 1977 otřásla série událostí, jimiž kulminovaly aktivity radikálně levicové teroristické organizace RAF (Frakce Rudé armády), přesněji řečeno její druhé generace. Zatímco první generace spojená se jmény Andreas Baader, Gudrun Ensslinová a Ulrike Meinhofová se zaměřovala na bombové útoky a přepadení, jimiž atakovali moc státu a kapitálu, druhá generace primárně svými činy požadovala propuštění čelných představitelů první generace v vazby. Tyto podmínky zazněly v září 1977 při únosu Hannse-Martina Schleyera, vedoucího Německého svazu zaměstnavatelů, i v říjnu, když došlo k únosu letu Lufthansa 181 členy Lidové fronty pro osvobození Palestiny, s níž byla RAF spřízněná. 18. října osvobodila speciální jednotka pasažéry uneseného letadla a v návaznosti na toto selhání možných vyjednávání spáchali členové RAF věznění ve stuttgartském vězení sebevraždy, po čemž následovalo i zabití Schleyera.
Povídková filmová glosa Německo na podzim se rámcově odehrává v týdnu po 18. říjnu 1977 a z různých úhlů pohledu ukazuje tehdejší napětí ve společnosti a nálady různých vrstev populace. Snímek se současně stal utvrzujícím a stmelujícím projektem tzv. Nového německého filmu. Tento termín sdružuje generaci mladých německých autorských filmařů, kteří působili v šedesátých a sedmdesátých letech a ve svých filmech upřednostňovali kritiku, potažmo konfrontaci dobové společnosti a politiky. Jednotlivé části filmu realizovalo jedenáct režisérů včetně předních osobností doby jako Rainer Werner Fassbinder, Alexander Kluge či Volker Schlöndorff. Projekt sestává z hraných i dokumentárních pasáží a někteří představitelé se na něm podíleli bez nároku na gáži. Svého času byli tvůrci za film kritizováni, protože nesměřovali k jednoznačnému odsouzení RAF. Namísto toho se zaměřují na mnohem širší témata a fenomény nejen německé společnosti ve vztahu k občanské svobodě i aparátům kontroly. Celý tvůrčí tým byl v roce 1978 oceněn kolektivní Německou filmovou cenou.
(Česká televize)
Recenzie (19)
Pravdupovediac by som si Nemecko na jeseň najradšej pozrel ako film RWF. Jeho úvodné hádky s matkou(?) pri stole a uvažovanie nad podstatou terorizmu, demokracie a menšieho zla majú tie správne gule. A to nám tie svoje Rainer dokonca aj ukáže (vtedy sa nepozerajte). Film vo mne vzbudil úvahy nad tým, aký zmysel tieto udalosti mali, teda aký zmysel malo umierať pre....pre čo vlastne. Zmenilo sa niečo? Neumierajú myšlienky vyslovené pred popravou typu Nemecko môže mať buď socializmus, alebo anarchiu ihneď po odvisnutí? Najskôr áno, rovnako, ako sa veľmi rýchlo zabúda na bezprávie na konkrétnom mieste a zajtra sa už revoltuje proti bezpráviu niekde inde. Z tohto pohľadu dosť smutný film. ()
Tvorba německého režiséra R. W. Fassbindera se dá do jisté míry přirovnat k dílům současného enfant terrible americké kinematografie Michaela Moora. Oba dva jsou aktivističtí a provokativní, v ledasčems i tendenční, ale zcela určitě zajímaví a podnětní. V jejich přístupu ale existují výrazné rozdíly. Tam, kde je Moore ironický a používá cíleně jízlivou nadsázku, tam je Fassbinder smrtelně vážný a bojovný. I to je možná důvod, proč Moorovi víc odpouštím, kdežto Fassbinder mě v některých momentech vyloženě štve. Německo na podzim je kvazidokumentární snímek, kde se režisér vypořádává s fenoménem terorismu RAF. K tomu, aby se divák ve filmu vyznal a měl z něj dokonce určitý požitek, je nezbytně nutná znalost historie RAF, politického klimatu Německa 70. let a vůbec celých novodobých německých dějin. V neposlední řadě je důležitá i znalost Fassbinderových politických názorů, které pochopitelně konečnou podobu filmu výrazně ovlivnily. Fassbinder názorovně patřil k radikálním kritikům stávajícího německého establishmentu, nedůvěřoval státním strukturám a jeho hrdinové nikdy nechodili daleko k termínu fašismus, když hodnotili současnou německou společnost a její měšťanské hodnoty. Fassbinder sice otevřeně nestojí na straně teroristů, ale ti jsou pro něj vlastně jen další obětí měšťácké společnosti, která je k jejich revoltě dohnala. Režisér daleko víc kritizuje "policejní stát", akci německého komanda, které osvobodilo rukojmí na africkém letišti, považuje za nehoráznost a celé téma je pro něj jen východiskem k dalším a dalším kritickým výpadům proti stávajícím německým politikům a státním institucím. V něčem je i hrubě demagogický, typické je to např. tam, kde srovnává případ maršála Rommela, kterého na podzim 1944 nacisté přinutili spáchat sebevraždu a poté mu vystrojili velkolepý státní pohřeb, s případem uneseného byznysmena Schleyara, kterého teroristé popravili poté, co německá vláda odmítla propustit odsouzené špičky teroristické organizace RAF a poté popravenému Schleyerovi vystrojila také státní pohřeb. Celkový dojem: 50 %. ()
Přepsáno v lednu 2020. Film Německo na podzim nepovažuji za dokumentární dílo, jde o umělecké vyjádření politického a sociálního postoje obdobně smýšlejících poválečných filmových tvůrců. Iniciátorem a nejpilnějším kolážistou je Alexander Kluge, o mnoho pozadu nezůstal ani Volker Schlöndorff, ale nejkontroverznější dráždění společnosti je projevem známého masturbujícího provokatéra Rainera Wernera Fassbindera. Alf Brustellin přispěl společnými dílky s Bernhardem Sinkelem, Katja Rupé byla spojena s Hansem Peterem Cloosem, Maximiliane Mainka dodala střípek spolu s Peterem Schubertem a jednu část přihodil také Edgar Reitz. Fassbinder našel uspokojení v přesvědčení o exhibicionistickém poslání a pro zvýšení účinku ostřelování společnosti neváhá obětovat ani svoji matku Lilo Pempeit, či svého partnera Armina Meiera. Se štěkající jízlivostí se zaměřil především na pojmy demokracie a svoboda. Schlöndorff se sarkasmem, vyplouvající z vlastní podstaty, přidává k Sofoklově Antigoně přídomek teroristka a hlasitě se vysmívá demagogii, vydávající se obvykle za kolektivní vůli demokratické svobody. Z hraných rolí filmu zaujmou: opatrný vedoucí televizní výroby (Heinz Bennent), hysterický televizní redaktor (Joachim Bißmeier), další souhlasně znějící členové schvalovací rady televizního programu (Otto Friebel, Helmut Griem, Dieter Laser, Enno Patalas a Mario Adorf), nové základy německé historie hledající učitelka dějepisu Gabi Teichert (Hannelore Hoger), teroristka televizní inscenace starověké tragické hry Antigoné (Angela Winkler), její ustrašenější sestra Isméné (Franziska Walser), zraněný terorista na útěku (Hans Peter Cloos), či jeho dobrovolně nedobrovolný doprovod a pianistka (Katja Rupé). Do toho všeho je též zapasován levicový básník a písničkář Wolf Biermann (emigroval na východ), švýcarský spisovatel a hlasitý kritik konzumu Max Frisch, levicový právník a významný člen RAF Horst Mahler (později se přiklonil k nacistické ideologii) a mnoho dalších. Německo na podzim je generační provokací na téma svoboda, hodnoty a konzum. Nebojí se radikálních slov, pokouší se upozorňovat na často neviditelné souvislosti a protestuje proti posilování policejní moci státu. Fašismus byl tehdy ještě stále živou vzpomínkou a svoboda vyznání je vždy v uměleckém světě velmi citlivým tématem. Německo na podzim je kontroverzním filmem, dráždí politickou moc a zpívá své přesvědčení. Originální to umělecký postoj k závažnému společenskému problému a politickému rozhraní, byť konzum zatím stále vítězí! ()
Šestnáct let po Oberhausenu dala poválečná generace západoněmeckých filmařů dohromady další manifest, tentokrát filmový. Kolážovitou formou, která měla připomínat televizní vysílání, se vyjádřili k událostem tzv. „německého podzimu“ (název byl odvozen ex post z jejich filmu), jenž začal únosem průmyslníka a bývalého hodnostáře SS Hannse Martina-Schleyera a skončil nevyjasněnými úmrtími zakládajících členů RAF. Svůj politický postoj autoři dávají najevo už jenom kolektivním přístupem, kdy se jednotlivé autorské výpovědi sbíhají do jednoho informačního toku, a jen dobrá obeznámenost s dílem zainteresovaných vám pomůže rozlišit, kdo měl zásadní podíl na kterém segmentu. Bezprostřední reflexi probíhajícího politického dění doplňují filozofické úvahy, přičemž jako referenční rámec slouží téma násilí a jeho oprávněnosti. Přisvojování patentu na násilnou činnost státem vyvolává vzhledem k historickým souvislostem obavy ze zneužití represivního aparátu proti občanům. Záběry z nacistických týdeníků jsou proto „kontextualizovány“ a zároveň dávány do souvislosti se soudobými událostmi. Dvakrát se ve filmu objevuje citát „Když hrůza dosáhne určitého bodu, je jedno, kdo ji páchá. Jen ať skončí." Na konci jej zřejmě budete vnímat v odlišném světle než na začátku. 75% ()
Fassbinder (a spol.) má kule. Tuto vlastnost však nevyužívá pro uspokojování heterosexuální, ale kinematografické a jiné. Neváhá si klást ožehavá otázky a je schopen je řešit sám i s diváky, pokud jsou tito ovšem schopni nezáludné a nepředpojaté reflexe. Problém RAF není "ein Baader Meinhof Komplex", ale přímý střet "Ulrike Meinhofová vs. Helmut Schmidt". Veškeré literární a fimové dokumenty (včetně hraných) dokládají, že tu nešlo (nejde a nepůjde) o konflikt národa (zastupovaného státem) a jednotlivce, nýbrž jedné a jiné části národa, přičemž početnost těchto částí není rozhodující. (V Hitler Jugend bylo 98% německé mládeže; po prověrkách bylo u nás na počátku 80let 1,5 mil. komunistů.) Problém RAF byl smrtí hlavních protagonistů uložen definitivně ad acta. Protože to byl problém z velké části psychologický, není k němu už co dodat. (Kdysi jsem se domníval, že zrušení trestu smrti může vést k možným aktualizacím případu. Už si to nemyslím.) Samotná smrt uvedených "protagonistů" je naopak velmi jednoduše vysvětlitelná. Po mučení, které by se mohlo - dle uvedených metod - nazvat bestiální a jejich jedinou alternativou byla smrt, měl každý na vybranou (zásada demokracie): "Můžete si vybrat způsob smrti, ale zabít se musíte sami. To bude váš trest."...................Druhé dívání: Německo na podzim, český podzim 2022 není o moc vlídnější. Sám Fassbinder je z toho na větvi, postará se o úvod, ale potom raději mizí ze scény a film přenechává jiným. Minulý týden zemřela britská královna; byla poctěna dvěmi minutami ticha. Martin Schleyer (od studentských let přesvědčený nacista dosáhl nakonec hodnosti SS-Untersturmführer. V letech 1941–1945 působil v protektorátu Čechy a Morava. - Wikipedie) byl v závodě Mercedes-Benz poctěn třemi minutami). A oběma byly uspořádány státní pohřby. ()
Galéria (43)
Fotka © Filmverlag der Autoren
Reklama