Rodinka Bélierovcov

V jednoduchosti je krása. Přímé, předvídatelné, ryze rodinné, silné v relativně banálních momentech, excelentně zahrané, krásný humor, dojemné, francouzsky jemné, belgicky mlsné. Tohle se muselo piplat, hýčkat a protože to nedrhne, netlačí,  muselo se to piplat s velkou láskou. Moc pěkné! Příjemný film, který sděluje mnohé. Žádná přiblblá řachanda, sedlo mi. Navíc mám ráda François Damiense. Zamilovala jsem si jej v Něžnosti, která se divákům moc nelíbila. Mně jo. S tím chlapem se cítím fajn. Milujícího tátu dal báječně. (18.05.2021)

Skoro tak dokonalé ako remake, avšak ako v prípade CODA tak aj tu chápem, že na niekoho takéto pozitívne dobytie batérií bude pôsobiť skrátka ako gýč. Mám dojem, že francúzsky originál ponúka menší konflikt záujmov v rodine a tak sa divák asi až tak strachovať o profesionálnu budúcnosť hlavnej hrdinky nemusí. Línia s kandidatúrou mohla byť dotiahnutá viac do konca, než len dopovedanie obrazom na začiatku záverečných titulkov. Tu však zbabelé a bezvýznamné výčitky končia, hanobiť film, ktorý mi vylepší náladu a jeho subjektívny čas je polhodinka by bolo nefér ako voči tvorcom, tak aj voči sebe samému. (27.02.2024)

Na slavnostní zahájení Festivalu francouzských filmů 2015, které se neslo v pietním duchu kvůli nedávným teroristickům útokům, nemohli organizátoři zvolit lepší film. Jde totiž o typický francouzský film, úsměvný, dojemný, vtipný, lehce vážný a má i patřičnou hloubku bez americké trapnosti. Výborný únik ze současné mrazivé reality a každodenních starostí. Karin Viard nejlepší výkon, nejvtipnější naopak Eric Elmosnino. (19.11.2015)

Směješ se, až se za bricho popadáš, u toho brečíš a u nějakých forů se i začervenáš. Možná znáte takových filmů hodně, ale stejně si myslím, že čím víc jich bude, tím víc bude život krásnější. Téma pěveckých ambicí dcery, která má neslyšící rodiče ještě podtrhuje klasické mezigenerační neshody. Hudba Michela Sardoua ještě zesiluje atmosféru. Buleli jsme v kině snad všichni. Kouzelné. (01.05.2016)

„Váš otec si myslí, že lidé budou volit někoho hluchého?“ - „A proč ne. Když už zvolili debila…“ Snímek se snaží o určitou míru nekorektnosti a nabourávání předsudků (nejen) ohledně hluchoněmých lidí, takže se tu divák setká s extrémy od zprostředkovávaného setkání u sexuologa(?) až po emocionální otcovo „naslouchání“ dceři. A v tom právě tkví největší síla, ale zároveň i slabina filmu. Dokud jde jen o humor, není moc co řešit, vtipy vesměs fungují (i když je nutné si uvědomit, že hlavní hrdinka teprve vstupuje do puberty), nechybí pohodová atmosféra. Ovšem jak přijde na dojímání, film se pohybuje na tenkém ledě, přičemž se občas udrží přesně na hraně (procítěný zpěv s „překladem“), jindy je již za ní (směrem ke konci stále víc, ze závěrečných pohlednic mi bylo skoro až na zvracení a ten zbytečný příklon k Hollywoodu jsem nepobral). Celkový dojem mi vychází na slušné 4*. „Kdo to je?“ - „Grégoire.“ - „Neříkej, že jsi s ním spala!“ - „To ti neřeknu.“ - „A co Kamel?“ - „Rozešli jsme se včera před matikou.“ - „A tenhle?“ - „Ten byl po matice.“ (13.02.2018)