Rodinka Bélierovcov

Tenhle film funguje skvěle pro lidi, kteří si myslí, že hluchoněmý je legitimní terminus technicus, znakový jazyk je mezinárodní a neslyšící jsou postižení... Příběh je hezký, ukazuje problematiku CODA dětí a lehkého zneužívání jejich neslyšícími rodiči pro potřeby každodenní komunikace, hlavní hrdinka je sympaťanda... Ale bohužel celý film z neslyšících dělá nevychované opičky, které před doktorem a tlumočníkem (v tomto případě dcerou a tlumočníkem v jedné osobě) probírají vaginální mykózu a dceřiným kamarádům ukazují kalhoty s flekem z první menstruace. Tak to fakt není. Rodinka Belierových se strašně snaží přiblížit svět neslyšících, ale dělá to tak hrozně audisticky, že by všichni neslyšící nejspíš odešli už tak v polovině promítání (i když oni by spíš nepřišli... Nelíbilo by se jim, že je hrají slyšící - a Karin Viard mi rozhodně nepřišla jako neslyšící přesvědčivá) Jo a mimochodem - umělecké tlumočení do ZJ je strašně náročné a bez nácviku by ho sotva někdo zvládl. Ta scéna je ale krásná, takže tady jsem filmovou licenci ochotná prominout. (11.05.2017)

Směješ se, až se za bricho popadáš, u toho brečíš a u nějakých forů se i začervenáš. Možná znáte takových filmů hodně, ale stejně si myslím, že čím víc jich bude, tím víc bude život krásnější. Téma pěveckých ambicí dcery, která má neslyšící rodiče ještě podtrhuje klasické mezigenerační neshody. Hudba Michela Sardoua ještě zesiluje atmosféru. Buleli jsme v kině snad všichni. Kouzelné. (01.05.2016)

Některé filmy překypují negativními postavami. Zde je tomu naopak. 1) Filmík jest to průhledný, jednoduchý, plný slunce, radosti a optimismu._____ 2) Líbil se mi 18letý Ilian Bergala (zpěvák Gabriel) a skutečný neslyšící Luca Gelberg, jehož věk jsem nezjistil (mladý Paulin bratr Quentin)._____ 3) Herci strávili čtyři měsíce učením se znakové řeči._____ 4) Louane Emera se probojovala do semifinále (5. - 8. místo) 2. řady francouzské verze soutěže The Voice (2013). V soutěži si jí všiml Eric Lartigeau a obsadil ji do role Pauly (filmový debut). Její první CD Chambre 12 vyšlo v roce 2015 a stalo se nejprodávanější deskou roku ve Francii._____ 5) 67letý Michel Sardou je slavný francouzský zpěvák a skladatel. (05.02.2021)

„Váš otec si myslí, že lidé budou volit někoho hluchého?“ - „A proč ne. Když už zvolili debila…“ Snímek se snaží o určitou míru nekorektnosti a nabourávání předsudků (nejen) ohledně hluchoněmých lidí, takže se tu divák setká s extrémy od zprostředkovávaného setkání u sexuologa(?) až po emocionální otcovo „naslouchání“ dceři. A v tom právě tkví největší síla, ale zároveň i slabina filmu. Dokud jde jen o humor, není moc co řešit, vtipy vesměs fungují (i když je nutné si uvědomit, že hlavní hrdinka teprve vstupuje do puberty), nechybí pohodová atmosféra. Ovšem jak přijde na dojímání, film se pohybuje na tenkém ledě, přičemž se občas udrží přesně na hraně (procítěný zpěv s „překladem“), jindy je již za ní (směrem ke konci stále víc, ze závěrečných pohlednic mi bylo skoro až na zvracení a ten zbytečný příklon k Hollywoodu jsem nepobral). Celkový dojem mi vychází na slušné 4*. „Kdo to je?“ - „Grégoire.“ - „Neříkej, že jsi s ním spala!“ - „To ti neřeknu.“ - „A co Kamel?“ - „Rozešli jsme se včera před matikou.“ - „A tenhle?“ - „Ten byl po matice.“ (13.02.2018)

V jednoduchosti je krása. Přímé, předvídatelné, ryze rodinné, silné v relativně banálních momentech, excelentně zahrané, krásný humor, dojemné, francouzsky jemné, belgicky mlsné. Tohle se muselo piplat, hýčkat a protože to nedrhne, netlačí,  muselo se to piplat s velkou láskou. Moc pěkné! Příjemný film, který sděluje mnohé. Žádná přiblblá řachanda, sedlo mi. Navíc mám ráda François Damiense. Zamilovala jsem si jej v Něžnosti, která se divákům moc nelíbila. Mně jo. S tím chlapem se cítím fajn. Milujícího tátu dal báječně. (18.05.2021)