Naša malá sestra

Níže jsem četl názor, že tohle je malý film s velkým srdcem, což je dle mého názoru popis, který k japonskému snímku sedí dokonale. Není to velkolepé, je to spíše intimní, ale není to nic, co by se vás snažilo citově vydírat, je to skromné a prostě to ukazuje, jak se mohou vyvíjet lidské vztahy, ať už na základě samotných setkání, anebo v souvislosti se smrtí blízkých. (16.08.2017)

Asijské filmy jsou často buď o naprosté lidské brutalitě, anebo naopak o úctě a kráse lidskosti. Oba tyhle extrémy jsou podle mě dost jinde v porovnání s běžnou evropskou a americkou produkcí. Naše malá sestra je přesný prototyp druhé varianty. Drama o běžných lidských situacích, o příležitostech jak být lepším člověkem, film o bohatství, jakým může rodina být. 8/10 (15.07.2016)

Příjemný poetický filmeček. Přesně takové japonské filmy mám rád a o to víc jsem radši, že Naše malá sestra není výjimkou. Ačkoli je snímek hlavně lyrický, i tak má dobře vymyšlené postavy a vztahy mezi nimi, což je pro mě velké plus a dává to filmu další, větší přidanou hodnotu, navíc díky tomu ten film nevypadá jak z nějakého hodně mírumilovného paralelního světa (čehož jsem se zpočátku docela bál), ale jak z reálného života . Má to hezkou kameru, dobře vybranou hudbu, dobré hlavní herečky a sice mi to místy připadalo vleklé, ale to je způsobené tím, že Kore'edova poetika každodennosti mě až tolik neokouzlila. Ale rozhodně se na to hezky kouká a to příjemné vyznění v člověku zůstane a možná i zvedne náladu. Rozhodně to není "neskutečná prázdnota", jak zde píše uživatel J*A*S*M, který asi nechápe poetiku každodennosti. Ale kritizovat ho za to nechci, ne každému to sedne. Mě ale jo, i když Chuť čaje mám pořád radši. Btw, teď koukám, že je to podle komiksu, tak o to víc jsem radši, že je to hrané a že to není anime. Pak by to podle mě moc nefungovalo. 4* (24.10.2020)

Krásný film s poměrně jednoduchým příběhem, jež sází především na vykreslení jednotlivých postav a realistický náhled do jejich života. Jsem moc rád, že ještě dnes někdo umí tvořit filmy, které nejsou plné megalomanských akčních sekvencí, supermoderních digitálních efektů či provokativních sexuálních scén, a přitom dokážou i při dvouhodinové stopáži člověka zaujmout pouhým svým vyprávěním a přirozeností hlavních postav. Přesně takovým snímkem je „Umimachi diary“ – příběh tří sester, které žijí bez rodičů odkázány samy na sebe a přijmou mezi sebe ještě svou čtvrtou (nevlastní) sestru. Můžeme sledovat jejich radosti i starosti, poznávat jejich pohnuté osudy a velmi odlišné povahy, které by mohly ve vteřině rozbít tu jejich křehkou symbiózu. To se ale naštěstí nestane, a to díky faktoru, jímž je doslova protkán celý snímek, a který ve mně zanechal moc hezký pocit při odchodu z kina. A co že to bylo? Inu, i přes veškeré strasti okolo nás vězte, že ze světa ještě nezmizela obyčejná radost ze života a hlavně lidská laskavost. (24.05.2016)

Už druhý Japonský film za krátku dobu, ktorý potešil dušu a vniesol do nej trochu pokoja. Koreeda je zručný režisér, hoci nie všetkému čo robí úplne rozumiem, alebo mi sadne. Mám rád jeho I still walking pretože je to nenásilný príbeh o rodinných vzťahoch a v podobnej poetike sa nesie aj Umimachi Diary. Mám rád jeho After life pretože je to pekné sci-fi o smrti a o zmierení ktoré pred ňou nasleduje. Tieto témy sú v Koreedovej tvorbe obsiahnuté a stavia na nich piliere svojich príbehov. Roztrieštenosť týchto príbehov je dakedy na škodu, hoci sa snaží byť jednotný v priestore a tým sa nám množstvom komplexných a časovo porozhadzovaných záberov snaží vzbudiť dojem niečoho známeho. Pretože mu nejde o tradičný naratív, ale o vyjadrenie rutiny existencie so všetkými kladmi a zápormi bez tej snahy šokovať a byť popisný. Umimachi Diary je krásnou vzťahovou drámou so 4 krásnymi sestrami. Podľa vzoru ubehne nejaký čas - veľa vecí sa zmenilo - oni sú stále rovnaké Koreeda buduje postupne veľmi komorný a citlivý vzťah medzi divákom a jeho protagonistkami. Žijú v dome kde by som chcel žiť aj ja. Popíjajú slivkové víno, varia dobroty, obdivujú čerešňové kvety a riešia si svoje vzťahy, len aby sa utvrdili v tom že ten čo majú medzi sebou je najdôležitejší. Pre mňa príjemné prekvapenie: Tie prímorské mestečká s vlakom čo tam preváža a nesie svojich hrdinov ďalej od tepla domova a vzťahovej istoty, je niečo čo na mňa pôsobí blahodárne. Línia s majiteľkou reštaurácie veľmi dojímavá. Pre mňa jeden z Koreedových vrcholov. (20.02.2016)