Božská Florence

Mít sifilis a být slavnou zpěvačkou v pokročilých letech, chce buď řádný kumšt a talent. Nebo - jak vás o tom přesvědčí paní Florence - mít spoustu peněz, konexe, nulovou sebereflexi a toho správného manžela. Meryl Streep podává další (po kolikáté už?) excelentní herecký výkon, aby nás přesvědčila, že pro úspěch a slávu člověk nemusí mít talent, ale pouze snahu. Výsledek sice zní doslova falešně a děsivě, ale i tak jsem její postavě fandil a nedělal si z ní přílišnou srandu, kterou si ostatně u mě skutečná Florence vysloužila. Dále si nepamatuji roli Hugh Granta, která by mu natolik sedla jako zde. Prostě vše dopadlo, jak mělo. A ač příběh nikde moc nepřekvapí, své kvality si u mě obhájil do samotného závěru. 75% (29.01.2017)

Tak trailer mě dost odrazoval od tohoto snímku a vyvolával ve mě negativní pocity, s tím že tento snímek oklikou vynechám. Naštěstí jsem se mýlil. Problém filmu je, že vypráví o celkem nezajímavé osobě a především scénáristé s tím ani moc udělat nemohou, protože příběh není převratným dramatem, který by diváka strhl. Snímek neskutečně táhne herecké trio hlavních protagonistů a prakticky z dějové linky vyždímají maximum co jde a nečekaně se v závěru podaří i vyvolat emoce. Film určitě nemůže pomýšlet na nejvyšší příčky, ale rozhodně nominace na Oscara některého z herců by neurazila.....7/10 (29.08.2016)

Po Máma Mía jsem si myslel, že mne Meryl Streep už těžko něčím překvapí. Ale má dlaší bod, protože tohle mně dostalo! Opět tu s lehkým úděsem sleduji, že leckdo zde hodnotil samotnou Florence Foster Jenkins, případně zpěv M. Streep. Bohužel o tom ale ten film nebyl. Ačkoliv dobu čtyřicátých let miluji, mám z hudby rád to co se tehdy hrálo v rádiích, tedy jazz a swing a i když se samozřejmě pouštěla i klasika, operní zpěv té doby nebo v té době zpívaný šel v klidu mimo mne. Tudíž jsem ani nevěděl o nějaké madam Florence. O to více jsem zíral na ten opravdu originální příběh. A zaujal mne. Těch rovin bylo více, jednak to byla bezmezná láska jejího muže, který by jí přinesl modré z nebe a nikdy by ji nebyl schopen ublížit a pak to byla jistá umanutost a snaha splnit si sen. Jistě, Florence měla peníze, podporu, to se pak sny snadno plní. Možná neměla zcela soudnost a nebyla schopna podívat se na své výkony kriticky, ale šla do toho srdcem. A to asi byl ten moment, který si diváci i posluchači přes zjevnou nedokonalost ba směšnost zpěvu uvědomovali. Inspirovala. Ukázala, že ne jen sexy navoněné krásky a idoly té doby jako Judy Garland, Kay Starr, Betty Grable ad. mohou zpívat z desek ale že to může být i někdo z ,,masa a kostí''. Avěřím, že si to uvědomovali všichni ti co děkovali z vysílání do zámoří a bojující Evropy. Vůbec celé to zpracování roku 1944 v Americe bylo parádní. Průmysl šlapal na plné obrátky, ulicemi velkoměst se proháněla nejmodernjší auta té doby a snad jen vysoká četnost uniforem všech ozbrojených složek signalizovala, že se Amerika někde daleko pere za lepší svět nejen v USA. Ačkoliv to byla jen kulisa, mně osobně velmi zasáhla radiorelace, jdoucí na pozadí scénky s Florence, kdy matka posílá Ukolébavku od Beethowena svému nezvěstnému synovi, který byl navigátorem a který je veden jako nezvěstný, když se se svojí osádkou nevrátil z jednoho náletu na Německo... I taková byla Amerika té doby. Každý měl někoho v rodině nebo znal, jehož blízký byl nezvěstný, nebo už bylo jisté, že se nikdy nevrátí... Řada lidí si myslí, že film byl takovou nějakou nepovedenou komedií, kdy toho k smíchu moc nebylo a za čas už nešlo se smát ani zpěvu samotné Florence. Já si myslí, že film je spíše drama a i když tam pár komediálních scének najdeme, není komedií. Obdivuji Meryl Strep, vše prý zpívala sama, včetně oné poslední písně, kdy bylo poznat, že umí zpívat a že je setsakra výborná herečka. Hugh Granta normálně moc nemusím, naštěstí přestal dělat tajtrdlíky v romantických komediích a tahle vážnější role mu sedla. Koneckonců, už má na ni léta... A tak tedy dávám za 4 vstupenky na koncert Florence Foster Jenkins pro niž byla hudba (stejně jako pro mne) neoddělitelnou součástí života. * * * * (05.07.2017)

První třetina se celkem dost táhla, ale jak začala krákorat, tak už to dostalo svižnější tempo a vtipnější ráz. Co mě ale přesvědčilo o čtyřhvězičkovém ohodnocení bylo zjištění, že je to životopisný. No jo, zase jsem si nepřečetla žánr ani obsah, takže o to to pro mě bylo větší překvapení. Děkuji za mého upřímného muže, že mi bez jakékoliv přetvářky narovinu řekne, že můj zpěv je jako kdákání umírající slepice. (10.01.2017)

"Můžou říkat, že jsem neuměla zpívat, ale nemůžou říct, že jsem nezpívala." Bohatí lidé mohou být zkrátka čímkoli. Jejich peníze, a spolehlivý manažér typu Claira Bayfielda, jim vždy seženou oddané publikum, takže Bill Gates by klidně mohl nejlepším světovým boxerem, leteckým akrobatem či hráčem na fagot. Stačilo by chtít. A Florence chtěla. Mě tedy přitom bavil nejen obětavý korupčník pan Bayfield, ale i zmatený pianista McMoon a zejména brilantní dirigent Edwards, který si odměnu svým mistrovským řiťolezectvím určitě zasloužil. Nicméně zábavnost kvílení Florence měla své meze a dle názoru mých nedoslýchavých uší je překročila poměrně bezohledně. (06.06.2017)