Zelená miestnosť

Všichni hrajou vymaštěnej punk-rock, nikdo z nich by si ale nevzal na ostrov punk-rockovou kapelu! A tak nám - bohužel zesnulý - Anton Yelchin brnká na strunu nervů, aby si ve finále zvolil Creedence. Mezitím Jean-Luc Picard spřádá plány, jak celou skupinu rozsekat na kousky. Pouští na ně psy, seká do nich mačetama, nožem a ve výsledku taky brokovnicí a směrem k divákovi vypouští démonismus, zvrácenost a šílenství. Potěší i fakt, že postavy nejsou debilní, chovají se logicky a místy přímo vychcaně. Green Room - ač je to film strašně jednoduchej - s přehledem zabírá pozici nejlepšího a nejnapínavějšího brutál thrilleru roku. . (02.07.2016)

Saulnierovi se podařila jak první polovina, ve které letmo seznamuje s postavami a uvádí hlavní hrdiny do problémů, tak ta druhá, ve které se to začne řezat. Je sice pravda, že gore mohlo být víc, ale zase to, co tu bylo, mělo slušnou úroveň. Akce, byť i ta mohla být pestřejší, měla říz a samozřejmě se k dobru počítá i hodně dobrá muzika. A chybu nemělo ani obsazení. Yelchin ukázal, jaká je ho škoda, ale pro mě byla nejvíc Imogen Poots v roli ukázkové rennie. To všechno dohromady dalo hravě zapomenout na občasné debilní chování postav. Jen jedna věc mi nejde na rozum a totiž jak může přijet punková kapela do náckovského klubu, spustit tam vypalovačku od Dead Kennedys Nazi Punks Fuck Off, odejít po svých a ještě dostat od nácků zaplaceno. Ale tak jiný kraj, jiný mrav. Hodně slušné. 75% (02.07.2016)

Punks not dead! Nebo spíš punks are dead. Prostě no future. Nejdřív se zdálo, že u tohohle neškodného komorního filmečku jen nostalgicky vzpomenu na začátek devadesátek, kdy se spolu punkeři a skinheadi pravidelně kočkovali na punkových koncertech. Ale netrvalo dlouho a rozjela se trochu tvrdší hra - nože, mačety, brokárny, zabijáčtí čoklové... A červené tkaničky už nenosí jenom red skins. Poměrně drsná jízda, žádný soucit s postavami, ale přitom lehkost, hravost a nadsázka, skoro jako kdyby zoufalec Tarantino znovu našel svoje ztracené koule, trochu se inspiroval minimalistickou skandinávskou školou, a natočil po čase zase jeden nekomplikovaný, neužvaněný, přímočaře řežebný biják. V momentálním nadšení tedy tímto pasuju Green Room na nejlepší netarantinovskou tarantinovku od Kill Bill. P.S.: A děsně žeru Imogen Poots. (02.07.2016)

Slušný krvák o punkové kapele, co se snaží probojovat z náckovského klubu na svobodu přes mrtvoly pitbullů a skinů s brokovnicema. Film mi rozšířil slovní zásobu o slovo green room. Btw, věděli jste, že podobný agro-skinheadský klub je na Slovensku poblíž Plaveckého Mikuláše? Jezdí tam i čeští náckové a dějí se tam určitě podobné věci. (01.09.2016)

Prvá polovica nie len z hororového hľadiska nijak prevratná. V podstate by sa dalo povedať, že sa "nič nedeje". Lenže následne nastane ten správny zvrat, vďaka ktorému sa všetko na "dobré" obráti. Fakt som mal spočiatku obavy, že to celé vypáli do "stratena" a ja sa nedočkám ničoho, čo tento hororový subžáner proste charakterizuje. Nehovorím však len o samotnom gore či násilí (toho zas tak veľa nebolo), ale aj o celkovom vnímaní tohto snímku, ktorému sa napriek jednoduchému príbehu naozaj podarilo znepokojiť. Anton Yelchin mi utkvel v pamäti vďaka hereckej úlohe "motáčika" z "Alpha Dog", pričom tento druh rolí mu suverénne sedí najlepšie (čo potvrdil aj v tomto prípade). Ja osobne som sa "bavil", pričom musím uznať, že sa po dlhej dobe objavil solídny "hixploitation", ktorý konečne ako-tak stojí za zmienku - 70% (28.06.2016)