Svět podle Lelanda

vynikajuci ryan gosling podava opat raz zivotny vykon. vyborne mu nahrava don cheadle, ale najvacsim plusom, ak neratam prijemnu pomalu hudbu je krasny pribeh, ktory kladie tisice otazok, poukazuje na ludsku krehkost, na to, ze kazdy moze chybit.. strasne dobre sa do toho vsetkeho dalo vzit a aj preto plne hodnotenie. (06.10.2007)

Svět podle Lelanda jsem si koupila kvůli Kevinu Spaceymu, jehož filmy typu Svět podle Prota nebo Život Davida Galea mám hodně ráda. Šok číslo jedna: Kevin Spacey v tom vlastně vůbec nehraje a pokud se na obrazovce objeví dohromady na pět minut, možná přeháním. Šok číslo dva: Svět podle Lelanda se sice tváří jako mix obou předchozích filmů a možná ještě Americké krásy, to tolik důležité kouzlo všech předchozích snímků mu ale chybí. Děj plný filosofických úvah, které scénárista radši nechá postavy dvakrát slovo od slova zopakovat (abychom si je my, blbci, zapamatovali), už někde v první třetině jednoduše ztrácí ten tolik důležitý drajv. Leland stále dokola opakuje několik bezvýznamných příhod svého života a já chvíli sedím a pozoruju ho, pak si začnu kreslit a v závěru ještě surfovat po internetu... Že by se mi to stávat u filmu nemělo? Souhlasím. Na druhou stranu nutno dodat, že závěr je moc hezký. Přesně takový, jaký byste čekali od filmu, který vám nějakou dobu má uvíznout v hlavě. Je jenom škoda, že si scénárista trochu víc nepohrál s dějem. Nápad ani výborné herecké obsazení totiž tomuhle filmu rozhodně nechybělo. (26.06.2008)

Mladý Gosling (už vtedy Pán Herec!) a myšlienka načrtnutia "totálnej empatie" a senzitivity, ktorá ďaleko presahuje ego jednotlivca boli skvelé, rovnako ako dilemy hlavného hrdinu. Keby sa film viac zaoberal týmto smerom/konceptom a šiel ešte viac do hĺbky (bez odbočiek) tak som asi nadšený. V konečnom dôsledku je však Leland "iba" dobrým filmom s vynikajúcim Goslingom a všetky dôležité filozofické a psychologické otázky idú tak trochu do stratena... (26.08.2013)

Řekněme, že vidíme nějaké děti, jak hrají baseball. Všechno co vidím já, je to dítě, které nemůže hrát, protože říká uhozené vtipy a nikomu nepřipadají směšné. Nebo při pohledu na líbající se dívku a chlapce, vidím jen to, že jednoho dne z nich bude starý smutný pár, který se vzájemně podvádí a nemůžou se na sebe podívat. A já to cítím. Cítím všechen jejich smutek. Cítím to pravděpodobně hůř, než ten starý pár nebo divný kluk. Svět podle jednoho kluka, který všechno vidí až moc černě a depresivně a "naděje" mu nic neříká. To je vlastně odpověď na všechny otázky, kdo čekal údernější konec (jako já), nedočká se. Film si hraje na daleko víc, než čím ve skutečnosti je. Přes všechny filosofické otázky, hluboké dialogy a zajímavé myšlenky je to vlastně neskutečně jednoduché. Netřeba tedy v ději všem hledat složitosti. A přesto vám Leland se svým apatickým výrazem a deprimujícím pohledem na svět ten mozek zaměstná. Jedinečnou atmosférou mi to silně připomínalo třeba Americkou krásu, Virgin Suicides nebo K-Pax. Mám dojem, že v dnešní době už takové filmy nevznikají, což je strašná škoda. (04.03.2015)

Času vzdorná psycho podívaná bez kazu. Všechno je tak prolnuté a do sebe zaklesnuté, citlivě vypodložené a bezchybně herecky ztvárněné, že to servíruje strhující okamžiky jeden za druhým. V člověku to rezonuje, u srdíčka bolí, smutek je tak obrovský a tíživý, že mi skrze plazmu ostře protnul duši a zatížil mysl. A já se tiše choulím, slzy se koulí po tvářích, bubliny u nosu, plný rezervoár moči k prasknutí a nemůžu od toho odejít. Dám to znovu, jen co se uklidním. Výživná huspenina. (07.07.2014)