Svět podle Lelanda

U podobných filmů prostě vždycky mívám pocit, že je ostatní špatně pochopili, a nutkání regovat na všechny komentáře a "uvádět věci na pravou míru". Tohle nutkání ztěžka přemáhám, to je možná příčina poněkud zmateného komentáře. Film, který neklade otázky, nýbrž nabízí prostředí pro to, abychom si je kladli sami. A už vůbec na otázky neodpovídá (určitě neobhajuje Lelandovo jednání), pouze nás nutí uvědomit si zájem o ně. Stejně jako v Donniem Darkovi se zvláštní, tajemný a charismatický hrdina chová pro okolí nepochopitelně, avšak v zájmu jistého "vyššího principu". V Donniem je tento princip přenesen do jakési jiné dimenze, do fantaskní roviny, kdežto v tomhle filmu není nijak ukotven, ohraničen, definován. V tom pro mě spočívá hlavní (a jedna z mála) chyba na kráse. To, co mi v Donniem připadalo neukončené schválně, mi tady přišlo nedotažené (vedlejší dějové linie, charaktery, pohnutky, souvislosti). Na vlasatého Ryana Goslinga se dívá vskutku příjemně a i když je celý film vlastně o něm (o jeho postavě), paradoxně mu nebyl věnovám dostatečný prostor. Jena Malone ZASE jako dívka, která se líbí "těm divnejm" (Donnie Darko, Dům života). (26.02.2012)

Já jsem prostě ty věčné žvásty o životních cestách, osudech, chybách, otázkách a dalších hovnech prostě nebaštil. Pokud by je film dávkoval v alespoň částečně stravitelné formě, mohla by být řeč o lepším hodnocení. Takhle nám rejža naservíroval jen do prdele volající NUDU, která totálně pohřbívá snahu získat si divákovu pozornost a pochopit motiv hlavní postavy. Poselství filmu jsem pochopil následovně. Školák, jenž bezostyšně několikrát zapíchne kudlu do hrudníku souseda/kamaráda, který je navíc postižený, je vlastně taky jen člověk ba vlastně skoro obětí svého vlastního trestného činu a tím pádem se zas tak nic hrozného nestalo, protože vězeňský učitel si v něm našel zalíbení a má nezlomnou touhu napsat o svém oblíbeném delikventovi knihu. Tím jsem shrnul dějství i myšlenku této ujeté zhovadilosti, která se snaží být ultra hlubokým dílem, čímž vskutku není. Ale kripl jsem já, neboť to vypadá, že tento "film" někomu změnil život... (13.09.2020)

Nemohu tady u Života podle Lelanda mluvit o přílišném zklamání, spíše bych řekl, že to byla chyba mého výběru a rozhodně jsem čekal něco jiného. Už z důvodu, že si nečtu obsahy, aby nebyla nouze o překvapení. Nejlepší částí filmu jsou některé velmi melancholicky laděné flashbacky do minulosti okořeněné padnoucím hudebním podkresem. Ale celkově si myslím, že se tvůrci snažili o až příliš chytrý film a to se jim dle mého názoru ani trochu nepovedlo. Děj mi přijde naprosto nudný a prázdný, postavy umělé a dialogy taky na nic. Herecky jsem vcelku spokojen, Don Cheadle mi nevadí, v Goslingovi vidím velkou hvězdu budoucnosti, ale bohužel Kevina Spaceyho tam bylo žalostně málo. Naprosto tuctové drama bez jiskry. (09.03.2011)

I přes vynikající výkon Goslinga a účast mého oblíbeného Spaceyho, bylo pro mne uchopení tématu zavraždění retardovaného chlapce chlapcem taktéž trošku zvláštním, poněkud nedostačující. Nevadily mě skoky v ději, vadila mi plošnost ostatních postav a to, jak jsou prakticky všichni v klidu a já naslouchám jen vyprávěným pocitům. Sice někdy zajímavým, ale velmi subjektivním. Bohužel. (02.07.2014)

Uf. Je úžasné vidět film, na kterém si dali tvůrci záležet a nenatočili pouze nějaký příběh, ale vložili do svého díla i něco mezi řádky a na zamyšlení. Rozhodně to nebylo lehké sledovat a budu potřebovat ještě jednu projekci, abych si ujasnil všechno, co bylo (a nebylo) řečeno a dokázal k tomu zaujmout stanovisko. 95% (07.05.2017)