Divoká zahrada

Inspirativní příběh skutečné Mary Reynolds rozhodně je, stejně tak jako tento film. Přesto: film je eskapickým sněním městského člověka 21. století, který si pod pojmem příroda představuje růžičku vysazenou s primárním ohledem na to, aby se mu při práci nezlomily nehty – tedy práce dvou full time maskérek z luxusního kosmetického salonu (který má v názvu pochopitelně něco jako „Natural“, „Home Made“ či „Montessori“). Až příliš mnoho věcí ve filmu každou chvíli krutě připomíná, jak jsou tvůrci od celé myšlenky i přírody samotné vzdáleni – v kulisách, kostýmech i textech. A to i když odhlédneme od hlavní, pubertálně romantické linky, kterou se tvůrci rozhodli – k přírodě? – přivábit mladé návštěvnice kaváren, jež vidí rovnítko mezi trvalou udržitelností a skleníkovým pěstováním stovek květin na jedno použití. Tajemství divoké přírody a spojení člověka s přírodou do zahrad nebo háje přenést lze. Musíte přitom ale znát zákonitosti přírody, které nefungují osamoceny a nelze se je učit jako básničku – fungují v cyklech, které si lze osvojit jen jejich zúčastněným, dlouhodobým žitím – nejen ty racionální, ale také intuitivní, kterými se člověk napojuje na celý systém. Nic takového nikdy nemůže být integrální součástí města, které je přímým útokem na celý tento cyklus. Reálná Mary Reynolds navrhuje upravované koutky městských parků, kde do ploch pečlivě udržovaných trávníků implementuje elektrické instalace. To je všechno jenom ne „wild“, a to i když je vybaví rádoby keltskou ornamentalistikou a „organickými“ ;) tvary. A tak se nám tu tímto dílkem bezděky otevírá filmový popis jednoho velmi žhavého fenoménu současnosti – fenoménu fejku. Hra na… Hra na dobrého člověka, hra na přírodu, hra na historii, hra na divokost. Inherentní, dominantní součást mentality nových generací, jen zase jiná, další verze antropocentrického „poroučíme větru, dešti“, smutnější o to, že je v ní skryto volání po něčem, co nás kdysi tvořilo, a po čem se všem lidem, jako je Mary Reynolds, stýská. (22.04.2017)

Mary Reynoldsová zasazuje své návrhy zahrad do krajiny jako by tam odnepaměti patřily a dokonale splynuly a zapadly do svého okolí. Její zahrady jsou přímo magické. Bude to i jejími kořeny. Irové jsou zvláštní lidé, myšleno v dobrém. Člověk v nich najde klid a energii tolik potřebnou pro další náročný den. Za zachování divoké přírody se musí bojovat, proto ji v takovém boji fandím, jen kdyby bylo takových lidí více. Z filmu bylo cítít, že musí být velmi citlivý a pokorný člověk dobře si uvědomující vlastní kořeny a to je moc dobře. Tenhle film mě překvapil. (30.09.2016)

K přírodě mám blízko, i když určitě ne tolik, jak bych chtěl. A tak se mi tenhle snímek, který je vlastně romancí, líbil. Líbil se mi proto, že je zde důraz právě na to splynutí s přírodou a že ti, co si jí váží, jsou vlastně těmi lepšími. Asi tak sám vnímám svět, i když samotná romance nebyla ničím extra. (28.02.2017)

Mary chce vrátit zahradám jejich divokost, ale právě divokost je to, co tomuhle filmu až bolestně chybí. Všechno je malebné, čisté, sluníčkové. Snad akorát až na toho Christiana, který ji prostě nemá vůbec rád a na tom, co je pro mi důležité, mu ani trochu nezáleží. Tohle je u mě fantasy, film, inspirovaný skutečným životem si představuju jinak. Alespoń trochu divoce, jako Maryiny zahrady. 50% (16.11.2016)

Irská divoženka Mary Reynoldsová, kterou hraje herečka Emma Greenwell, podobná trošku Reese Whiterspoon, je sice tichá a skromná, ale za to se na její příběh hrozně hezky kouká. Tento příběh má totiž v sobě takovou tu nesmírně pozitivní náladu, krásnou irskou krajinu a poselství člověka, který se snaží dělat něco pro naší planetu, a to já vždycky rád ocením. (03.10.2016)