Účinkujú:
Daniela Drtinová (moderátor), Martin Veselovský (moderátor), Emma Smetana (moderátor), Filip Horký (moderátor), Daniela Písařovicová (moderátor) (viac)Obsahy(1)
Internetový publicistický pořad DVTV je video-projekt moderátorů Martina Veselovského a Daniely Drtinové. Každý den přináší nové rozhovory nebo komentáře na nejrůznější témata ať už z politického, kulturního či společenského dění. (xrubesd)
Recenzie (126)
Viděl jsem pár dílů a nijak extra mi to nepřišlo. Moderátoři si hrají na držitele pravdy, a pokud jim host nesedí, dokážou se točit pořád dokolečka na nějaké pitomosti, která evidentně pro hosta důležitá není, ale pro moderátora ano. A tak se pár minut plácá o ničem, protože dotyčný nechce být někam vmanipulován, nebo některé se i někam podaří vmanipulovat, ale protože tam nechtěli, není to jejich parketa, tak je řeč zas o ničem. Místo, aby se rozvíjely názory dotyčného a jemně se polemizovalo, tak nositelé pravdy dávají najevo, jak všechno vědí a znají a jsou arbitry na rozum. Což často nejsou a jen se ztrapňují svou hloupostí. ()
Má to určitě své mouchy, ale v globále je to pro mě po Hydeparku Civilizaci teprve druhý publicistický pořad, na který se s chutí dívám pravidelně (přestože zdaleka né na všechny rozhovory, na to zatím není čas). Výběr hostů je hodně pestrý a už teď se jim tam za dobu fungování DVTV podařilo dostat pěknou řádku velice zajímavých lidí. Ohledně moderátorů nemůžu říct, který se mi zdá lepší nebo horší. Už mě oba několikrát zklamali, ale taky velice mile překvapili. Ve zkratce - Veselovský by mohl hostům méně často skákat do řeči a Drtinová by měla trochu krotit její nadšení ze spirituálních tematik. Pokusit se pokládat více vědecky objektivní otázky a né hned věřit všemu, co jí hosté řeknou... Každopádně díky úzkému kontaktu s diváky (hlavně přes sociální sítě) a jejich bezprostřední kritice pomocí komentářů pod jednotlivými videi si možná lépe uvědomují, co dělají při rozhovorech za chyby. A mám pocit, že díky tomu na sobě oba stále pracují a postupně se zlepšují. Za to velký palec nahoru. Ale i kdyby se už moderátorsky nějak zásadně nezlepšili, pro mě jsou nejzásadnější 2 hlavní věci, které si tvůrci DVTV předsevzali - být nezávislé publicistické médium a přivádět do pořadu zajímavé hosty. I přes mou lehkou skepsi se jim to v tuto chvíli, podle mě, daří na jedničku. Takže palec nahoru a gratulace k velkému úspěchu na kickstarteru. A hlavně nikdy neztraťte svoji tvář! ()
Již po několika prvních dílech jsem vypozoroval, že někdo konečně přistupuje k publicistice tím správným způsobem. Bez hodnocení, emocionálního zabarvení, manipulace i neadresného mlácení prázdné slámy. Speciálně oceňuji, jak pečlivě se dokáží moderátoři na některé náročnější interview připravit a jak pichlavé a trefné otázky dokáží svým protějškům položit. Je smutné, že místo, aby na publicistické scéně bylo DVTV normou, jedná se pouze o světlou výjimku. 8/10 ()
Jestli ani tento pořad nezprostředkuje českému voliči poznání, že je nebezpečný blbec, tak už nikdo. Právě jsem zhlédl rozhovor s nebohým úsvitským "pučistou" a musím říct, že taková prdel nebyla ani s Radkem Johnem. Veselovský se ani nesnažil skrývat, že nechápe, co mu to ten nešťastný předseda poslaneckého klubu Parlamentu ČR povídá (já jsem hlavně nechápal, proč mu to povídá). Veselovského technika vedení rozhovoru je jednoduchá a účinná: Když i po čtvrté dostane na tutéž otázku odpověď, která na ni neodpovídá, položí ji po páté. Nakonec útrpně položí nějakou náhradní, abychom se někam posunuli. Hlavní výhodou tohoto postupu je, že nezáleží na tom, jak inteligentní nebo hloupé, rafinované nebo naivní, případné nebo irelevantní otázky to jsou - výpovědní hodnota "odpovědí" byla v daném případě nesmírná. Samozřejmě nelze o kvalitách nastíněného postupu činit ukvapené závěry, dokud neabsolvuje test Kalouskem. Každopádně konečně nějaká opravdu zábavná reality šou. ()
Po nějakých dvou letech jsem si na tip pustil ze záznamu DVTV, mnou dávno pohřbený formát, abych si vyslechl cestovatelské příhody životem protřelého režiséra, kterého jsem do té doby domněle neznal. Filmy točí pro nejblbější tisícinu národa, a zřejmě proto je na sebe tak hrdý, že by dobro artikulované komediemi s Langmajerem mohlo sloužit za vzor svobody, na kterou každá málo pozápadněná politika čeká. Jenomže inovativní pan Havlík právě nebyl: protičínství je tu celá agenda a moc se to neliší od protižidovských kampaní. Nikdo z nich by neodstarostoval ani venkov, ale rádi by z Brány Nebeského klidu strhli portrét Mao Zedonga. Hláška „já jsem tam byl“ na mě neplatí. Taky tam byli misionáři. A leckteří se nejspíš nenaučili ani pozdravit. Jako když Britové mezi opiovými válkami požadovali, aby se angličtina stala výchozím jazykem smluv. Což mi připomíná všechny ty nedůstojné štítky nicneříkajících odborností na dveřích korporátního plebsu. Naštěstí o dnešní Číně nereportují jen lidskoprávní neandrtálci, ale i tací, kteří se naučili mluvit a třebaže vychováni liberalismem nepoklonkují tamnímu režimu, neslýchám je pronášet o něm tak jasnozřivě despektní stanoviska. Z prostého důvodu, že na to nejsou dost blbí. Jako třeba čeští režiséři, exponát beze zbytku vysvětlující, proč jsme to dotáhli až k Fialovi a spol. Cílevědomě neschopní dodavatelé filmového braku ale nezmetkují proto, že jim rozpočet vnucuje civilní látku. Leckomu na Západě jsou lidské příběhy samy o sobě zdrojem fungujících nápadů. Nekoneční vyznavači všeho západního by měli vědět, že jimi zbožštělí režiséři se vždy neženou za technologickým pozlátkem a ohromující výpravou, ale umějí se nadchnout reálnými problémy a překvapovat: neotřelým rozuzlením, výbornými dialogy… Dokonce blockbusterový standard Spielberg (The Fabelmans/2022). Adepti na Českého lva sahají po kameře proto, že si nadání probírat se fekáliemi vyložili špatně jako právo odhodit lopatu. V Česku platí, že čím schopnější je kdo lempl, tím spíš ho média povzbuzují, aby obdařoval veřejný prostor sebestředně universalistickými výměty: „Já jsem z okresního města, natočil jsem Vetchého ve sprše a vím, jak je to s tím dobrem pro všechny lidi. Jsem v tom zajedno s ambasádou státu natolik plodného svobodami, že předal vězeňství podnikatelům.“ A k té zpropadené Číně… Tady pracuji a tady platím daně. Vím, že ani dobře nepíšu, A PROTO mě to neživí. Živím se tím, co dokážu dělat dobře, do jiného se nepouštím, a pokud bych se přece jen chtěl zabývat produkcí něčeho jiného, nestane se, že v tom ani za 20 let nepokročím, a přece se budu pokládat za natolik moudrého, abych poučoval tisíce let trvající říše o etnických otázkách. Nadto takové, které za mých 20 let poflakování stihly předběhnout americké století. My nejsme vzorem ničeho. Ještě žijí pamětníci vyšší evropské humanity v duchu rasového ideálu a Mengeleho experimentů. Moje matka si odžila taková 90. léta, že by s Ujgurem měnila. A ne že by za to mohl stát, který z té dřiny neviděl ani korunu, jak ji načerno dojil místní Západem poblázněný blbeček. Palestinci a Ujguři mě nezajímají, prokazatelně nikdy mě nezajímali a nevím o nikom, komu bych se za to měl omluvit. Mohu s někým sympatizovat, třeba s Kurdy, ale nejsem za něj zodpovědný a sotva mi někdo vysvětlí, proč se mám skládat ať už na řešení jeho problémů, nebo exotické avantýry našich žoldáků. Buďte dobří doma, blbci, a když budete dost dobří, poznáte to z toho, že si vás ty jiné domy vzaly za příklad. Hlavně si už zapamatujte: cizí neznamená moje. () (menej) (viac)