La La Land

Here's to the ones who dream. O tom, že továrna na sny umí všechno dát a nebo všechno vzít. O snech, které se dříve nebo později musí střetnout s realitou. A konečně o tom, že když někdo říká, že vás nikdy nepřestane milovat, je možné, že to tak opravdu myslí. Od prvního zveřejněného obrázku tančící dvojice jsem věděl, že Chazelle tentokrát točí pro takové, jako jsem já. A epilogem dokázal, že v La La Landu nechal značnou část srdce. (05.01.2017)

„Chceš zůstat na další?“ - „Ne, měli bychom jít.“ Chazelle si u mě Whiplashem nasadil laťku pořádně vysoko a…nezklamal mě! Technická stránka je vypiplaná, příběh dostatečně nosný, herecké duo sehrané. Snímek se může plně opřít o skvěle zvládnuté žánrové pilíře jako taneční choreografii, chytlavou hudbu (těch písní je tu sice přehršel, ale hned několik bylo opravdu výrazných) a v neposlední řadě nevtíravý zpěv. A když už jsem u té otázky žánru…pro někoho byl ten přechod od muzikálu k hudebnímu filmu hůře přijatelný, mně ovšem přišel až překvapivě plynulý, a to kvůli změně nálady a atmosféry snímku. A přestože se film pocitově překlopí, úsměvné, zábavné, smutné i niterné scény se střídají až do výborného konce. Na rozdíl od Whiplashe jsem sice nebyl tolik stržen (příběhem či rytmem), ovšem nechal jsem se postupně okouzlit, řádně dojmout (!) a tuhle neobyčejnou podívanou si užil na 5*. „Nevyhazujte mě.“ - „Je konec! Je mi líto, Sebe.“ - „Jsou Vánoce!“ - „Ano, viděl jsem výzdobu. Hodně štěstí v Novém roce.“ (25.05.2017)

Budoucí filmová klasika!!! Damien Chazelle je pro mě zjevením posledních let, takto už se filmy dnes netočí. Měla jsem pocit, že sleduji film ze zlatého věku Hollywoodu a přitom k tomu stačil docela obyčejný scénář. Dokonalá ukázka toho, že i z obyčejného scénáře jde udělat cosi nadpozemského, pokud se točí s citem a láskou. Někdo přede mnou použil spojení filmová magie, to je přesně to, co La La Land vystihuje. Je to ten typ filmu, po kterém se budete chtít znovu zamilovat (nemluvím teď jen o lásce k muži, či ženě) a zasnít, všem snílkům ostatně Damien skládá velkou poklonu. O chemii mezi Ryanem Goslingem a Emmou Stone by se dalo vyučovat na filmových školách, není vůbec troufalé říct, že Emma zde podala nejlepší výkon své dosavadní kariéry. Závěrečná desetiminutovka mě dokonale rozdrtila a bylo to něco, v čem se každý z nás může najít, jelikož Damien vypráví o docela obyčejných věcech, ale právě ty jsou pro nás v konečném důsledku přece nejdůležitější. Pro mě absolutně dokonalý film, který si v kině minimálně jednou zopakuji. 100% (01.01.2017)

„Nikto mi nebude hovoriť, čo mám robiť.“ – „On ti to práve povedal.“ – „Lebo som mu to dovolil.“ Whiplash mi moc nesadol, no hoci je La La Land od rovnakého režiséra, je o džeze a o jeho prispôsobovaní sa dobe/novému/mladému publiku (čo ozaj nie je moja srdcová téma), bavil ma nový film Damiena Chazelleho o čosi viac. A to pritom muzikály nijako extra nemám v láske a Emma Stone mi nikdy nebola ktovieako sympatická. Atmosféra je príjemne retro, odpovedá tomu aj výprava, kostýmy... Ryan Gosling je švihák a fešák a cameo tu má aj tradične podarený magor J.K. Simmons. Žiadna z tanečno-speváckych scén ma nezasiahla, ale musím uznať, že mnohé z nich sú kvalitné, len to skrátka nie je moja šálka kávy (to o hviezdach alebo o tete z Paríža). No veľmi veľa tomu dáva fajn vzťah ústrednej dvojky a realistický a preto silný koniec. 20% navyše za to, že sa to veľmi páčilo pani manželke. A za koniec. Každopádne, Ryan už v minulosti hral vo vydarenejšej romanci. Vy viete, v ktorej. (05.07.2017)

Něžné, citlivé, většinu času optimistické a vlastně celé nadčasové. Emma Stone a Ryan Gosling k sobě na plátně prostě patří, velice jim to sluší a to, že zaostávají za muzikálovou elitou 50. let je vlastně jedno. Damien Chazelle dokáže pomocí pár světel, barev a za zvuků hudby od Hustina Hurwitze vykouzlit podmanivý zasněný svět. Je to jako se dívat skrz čas 60 let dozadu, do dob, kdy Los Angeles byl místem splněných snů a tancovat v záři reflektorů (nebo pouliční lampy) dávalo člověku pocit věčnosti. La La Land je kouzelně něžný snímek, který místo barev mění odstíny, místo deště používá sníh a místo dokonalého tance sází na sympatie. Možná je škoda, že film nedokáže strhnout jako Moulin Rouge, agresivně vtáhnout, nepustit, donutit diváka prožívat "tím bolestivým způsobem". Tohle pohladí, jako políbek Emmy Stone na tvář, ucítítě tu její krásnou vůni a ona odejde a vy si budete chtít tu chvíli zopakovat (soundtrack k tomu velice pomáhá). Byl jsem nadmíru potěšen a přestože jde spíše o lepší 4*, tu pátou tam dávám za to pohlcení, hlavně v epilogu, kdy jsem se zahlédl nejvíc... Nejlepší muzikál od Moulin Rouge. (01.01.2017)