Tajemství Divadla Sklep aneb Manuál na záchranu světa

Formálně velmi standardní dokumentární portrét velmi nestandardního divadelního souboru. Přes rutinní kombinování mluvících hlav s archivními záběry jde nicméně o celkem sevřený a přehledný útvar, žel oproti sklepáckým vystoupením jen výjimečně ozvláštněný rozbitím nebo převrácením systému. Paralelně s horizontálním rozkrýváním historie divadla v běhu času jsou na vertikální osu navěšovány miniportréty osob, které Sklepem prošly, případně v něm posunují hranice uměleckého vyjádření dodnes. Odmítání toho, že by jim šlo o posunování hranic nebo programové vymezování se vůči něčemu/někomu, je paradoxně jedním z leitmotivů ve výrocích jednotlivých aktérů. Jak ale správně upozorňuje např. teatrolog Jan Dvořák, právě tento absolutní nezájem o režim a neochota vést s ním dialog, činila ze Sklepa politické uskupení, čehož si zřejmě byla dobře vědoma Věra Chytilová, která sklepácké poetiky využila v artikulaci vlastních témat. Druhou směrodatnou linií tvoří pátrání po tom, kdo je to vlastně sklepák. „Otec zakladatel“ David Vávra neměl problém přibrat do skupiny řád ctícího a vyžadujícího Václava Marhoula (dováděného k šílenství nedochvilností ostatních), který jako jediný připomíná několik krizových období, „regulérního blázna“ Tomáše Vorla ani budoucího filmového režiséra a producenta Ondřeje Trojana, který dokázal propojování intelektuální a lidové komiky „vyjemnit až do zákrut perverze.“ Zejména zásluhou rozmanitosti zastoupených individualit, které vždy nějak dokázaly najít společnou řeč a chaos proměnit v cosi systematického, je Tajemství přes svou filmařskou strnulost poměrně svižným dokumentem, který můžou milovníci humoru trapného, cynického a sebeshazujícího sledovat i jako komedii. 65% (10.06.2016)

Humor divadla Sklep má své věrné fanoušky (jako třeba mě), ale na druhou stranu mu spousta lidí nemůže přijít na chuť. Přesto je s podivem, že se Sklepákům dostalo vlastního dokumentárního filmu až při příležitosti 45. výročí jeho existence. Tým režisérky Olgy Dabrowské se s lehkostí na plátně posouvá po nejdůležitěších milnících historie souboru a podařilo se mu věrně zachytit naprosto uvolněnou atmosféru smíchy bouřícího publika při sklepovských představeních. Na druhou stranu si myslím, že nejen Sklep, ale celý fenomén Pražské pětky by si zasloužil vlastní dokumentární minisérii, jaké se dočkal Semafor nebo Činoherní klub, protože ve filmu zůstala celá řada věcí nedořečených či jen naznačených. Pro mě jako nepamětníka by bylo určitě zajímavé seznámit se i s ostatními soubory a aktivitami Pražské pětky, z nichž např. Vorlova napůl konkurenční Mimoza byla jedním z faktorů krize ve Sklepu v 80. letech. Nepříjemné momenty z minulosti souboru jsou vůbec opomíjeny nebo jen drženy v náznacích, jako např. odchod jedné z nejvýraznějších tváří divadla, Otakára Schmidta. Stejně tak je škoda, že někteří ze současných i bývalých členů (Jiří Macháček, Robert Nebřenský, Jan Slovák) nebyli zachyceni vůbec, jiní trestuhodně málo (Lenka Vychodilová). Scény s psychologem, systémovým inženýrem a Erazimem Kohákem pak působily poněkud rušivě. I přesto dokument rozhodně za zhlédnutí stojí, nejen kvůli pohledu do zákulisí představení sklepovské Besídky. 70 %. (09.05.2016)

Zkrotit nezkrotitelné, pochopit nepochopitelné, uhasit neuhasitelné anebo cesta do hlubin sklepákovy duše. Sklep je bezesporu fenomén s nemalou řádkou skalních fanoušků, kteří by pro něj neváhali vběhnout do hořícího domu, jimž (nebo kolem něj) prošel početný zástup solitérních osobností. Divadlo v roce 2016 oslavilo obdivuhodné výročí čtyřicetipěti let fungování a tak tento dokument beru spíše jako takovou malou gratulaci......jinak se totiž vzhledem k objektu zájmu drží až zbytečně u zdi. Hanák, Vávra, Šteindler, hráli jsme, pili jsme, veselili jsme se, nějaké fotečky, nějaké záznamy.....žádná skříňokostlivcové témata (jenom Václav Marhoul se lehce otřel o jisté krizičky), žádný nebo minimální prostor pro další zajímavé aktéry jako Burda, Vychodilová nebo Kušiaková ani bývalé výrazné členy Macháčka, Slováka, Schmidta nebo Nebřenského ...nevím, šlo se k tomu postavit trochu více "sklepácky". Takže jak píše kolega jablonec: " Pro fanoušky Sklepa povinnost", já bych si dovolil opravit na: "Pro fanoušky Sklepa málo". (13.04.2017)

Promarněná příležitost vytvořit skutečně působivý dokument, Dabrowská poskládala několik historických záznamů, doplnila komentáři, prošla spořádaně, ale rychle Občanský průkaz divadla a zajímavé byly příspěvky psychologa Ptáčka a divadelního teoretika Jana Dvořáka (i kritický komentář Hulce) a pro mě dosud neviděné záběry z Afghanistánu, ale výtek mě skončení napadla celá řada. Chyběl větší vhled do fungování divadla z hlediska vztahů (Marhoulovo natuknutí bylo krátké), výběr ukázek je jistě vždy diskutabilní, ale za mě, proč chybí Katovna alias Hřmění nebo jakýkoliv z výborných klipů ze zlaté ery - klidně na úkor úvah Erazima Koháka? Dokument mohl být delší a mohl se věnovat i samostatným aktivitám alespon Hanáka, Šteindlera, Vávry (bez nich by popravdě, přes všechnu snahu zbytku souboru, Sklep nikdy nebyl opravdickým a věhlasným Sklepem). Přivítal bych víc komentářů a daleko delší a větší náhled na další členy souboru..No nic, i tak dávám čtyři, protože Sklep, to je radost, od Mlýnů přes Kopyto po Besídky, některé záběry mě znovu rozesmály (Tros sketos a Rona, Šteindler s invalidním Cikánem, Macháček na šoulačce atd.). A taky je vidět, proč tomu tak je, kromě invence a osobností, které si navzájem dávají prostor, je tom prostá radost ze života a z přítomnosti ostatních, kterou jsem jim měl tendenci až závidět. Žijí kreativní a uspokojující život a ve vrcholných chvílích patří k tomu nejlepšímu u nás....a zasloužili by si všichni lepší ohlédnutí. (06.02.2021)

Tvůrčí determinující chaos. 1) Fenomén divadla Sklep je fenomén češství...přinejmenším jeho bláznivé části. Na rozdíl od intelektuálních a kultivovaných cimrmanů je Sklep nevázaný a neučesaný (nejednou, pravda, také trapný). 2) Dokument je příjemný, nijak zvláštní. Nejhezčí jsou videa z počátků a přece jen určitý nadhled nad minulostí. Mohlo to dopadnout lépe, mohlo to dopadnout hůře. (09.06.2017)