Tajemství Divadla Sklep aneb Manuál na záchranu světa

Tvůrčí determinující chaos. 1) Fenomén divadla Sklep je fenomén češství...přinejmenším jeho bláznivé části. Na rozdíl od intelektuálních a kultivovaných cimrmanů je Sklep nevázaný a neučesaný (nejednou, pravda, také trapný). 2) Dokument je příjemný, nijak zvláštní. Nejhezčí jsou videa z počátků a přece jen určitý nadhled nad minulostí. Mohlo to dopadnout lépe, mohlo to dopadnout hůře. (09.06.2017)

"Kde jsou příčiny úspěchu, všech těch neúspěchů?" I když se dokumentární tvorbě většinou vyhýbám, tentokrát jsem udělal vyjímku a protože se mi do lesa s hanákem pořád nechce, vydal jsem se za ním i jeho kolegy do kina, kde na sebe prozradili všechno, co jste kdy chtěli vědět o Sklepu (ale báli jste se zeptat). Mně osobně tedy prozradili opravdu hodně nového, aby mi tím pomohli doplnit si znalosti, které jsem již měl a to hlavně prostřednictvím unikátních záběrů ze studentských filmů nebo z televizních záznamů, v nichž lze snadno rozpoznat původ scén k filmu "Kouř", či zaslechnout původní text písně "Strom kýve pahýly". Přesto se však nedokážu ubránit pocitu rozpačitosti z výběru použitých filmových ukázek, kdy je na jedné straně Vorlova "Pražská pětka" nebo Chytilové "Kopytem sem, kopytem tam" a na straně druhé, úplná absence snímků od Milana Šteindlera či Ondřeje Trojana. Mých pět hvězd tak tedy tentokrát nevyjadřuje stoprocentí spokojenost, ale jen 90,99% (07.05.2016)

Vysloveně slabý dokument. Žádná ucelená informace, jen taková náhodná setkání, spousta vaty. Skalní samozřejmě ocení každý střípek, ale na tom se nedá stavět. Větší prostor dostal pouze Vávra, což je samozřejmě fajn, ale co ostatní? Spousta tvrzení jsou jen náhodné vzpomínky a zapomínky. Tu a tam se naťukne nějaké téma. Chybí pevná ruka dramaturga. Je mi líto, ale výsledný tvar má blíž k domácímu videu, než k plnohodnotnému celovečernímu dokumentu. Zmařený potenciál. (26.03.2024)

Na tomhle dokumentu je nejcennější vytažení archivních videomateriálů ze sklepáckých počátku na světlo světa. Jinak je to trochu nesystémový guláš, v němž se míchají jednotlivá vyznání členů souboru s historickými sondami (které bůhví proč končí zhruba v době spolupráce s Chytilovou), s nějakým tím zachycováním současnosti (přípravy besídky, exkurzy do divadelních porad) a snahu o nějaké vyjetí z kolejí tradičního českého dokumentu pak reprezentují trochu podivné pokusy o vytvoření "psychologického profilu modelového diváka divadla Sklep" (podle logiky "absurdně o něčem absurdním"). Ale abych nežehral, například vstupy teatrologa Jana Dvořáka docela pěkně ukotvily význam Sklepa a celé Pražské pětky v rámci normalizační divadelní sféry. Fanouška bude jistě mrzet, že mnozí stěžejní členové ansámblu let minulých nedostali vůbec prostor (Otakáro Schmid, Honza Macháček, Jan Slovák...), ale celkově jde o koukatelnou podívanou. A přiznejme si, s ohledem na to, o jakých anarchistech je řeč, je s podivem, že nějaký dokument, který má jakž takž hlavu a patu, vůbec vzniknul. (31.07.2016)

Formálně velmi standardní dokumentární portrét velmi nestandardního divadelního souboru. Přes rutinní kombinování mluvících hlav s archivními záběry jde nicméně o celkem sevřený a přehledný útvar, žel oproti sklepáckým vystoupením jen výjimečně ozvláštněný rozbitím nebo převrácením systému. Paralelně s horizontálním rozkrýváním historie divadla v běhu času jsou na vertikální osu navěšovány miniportréty osob, které Sklepem prošly, případně v něm posunují hranice uměleckého vyjádření dodnes. Odmítání toho, že by jim šlo o posunování hranic nebo programové vymezování se vůči něčemu/někomu, je paradoxně jedním z leitmotivů ve výrocích jednotlivých aktérů. Jak ale správně upozorňuje např. teatrolog Jan Dvořák, právě tento absolutní nezájem o režim a neochota vést s ním dialog, činila ze Sklepa politické uskupení, čehož si zřejmě byla dobře vědoma Věra Chytilová, která sklepácké poetiky využila v artikulaci vlastních témat. Druhou směrodatnou linií tvoří pátrání po tom, kdo je to vlastně sklepák. „Otec zakladatel“ David Vávra neměl problém přibrat do skupiny řád ctícího a vyžadujícího Václava Marhoula (dováděného k šílenství nedochvilností ostatních), který jako jediný připomíná několik krizových období, „regulérního blázna“ Tomáše Vorla ani budoucího filmového režiséra a producenta Ondřeje Trojana, který dokázal propojování intelektuální a lidové komiky „vyjemnit až do zákrut perverze.“ Zejména zásluhou rozmanitosti zastoupených individualit, které vždy nějak dokázaly najít společnou řeč a chaos proměnit v cosi systematického, je Tajemství přes svou filmařskou strnulost poměrně svižným dokumentem, který můžou milovníci humoru trapného, cynického a sebeshazujícího sledovat i jako komedii. 65% (10.06.2016)