Nebezpečný svět Rajka Dolečka

Jsem ráda, že tento dokument vyšel a pan Rajko Doleček dostal slovo v tak ošemetné otázce, jakou je konflikt v Jugoslávii. Za odvahu a za samotného pana Dolečka dávám hvězdičky. Dokument sám ani jeho zpracování nechci hodnotit, jde o příliš osobní pohledy aktérů. Ale takovýchto odvážných studentů/ek by mělo být víc. (08.03.2017)

Zdá se, že na dokumentaristice FAMU se rodí nové dogma "naivní" režisérky. Takto nastavené zrcadlo dnes stačí a osobnosti všech vyvolených národů a státostran se pravidelně nachytat nechají a do smradlavého bahna svých osobnostních rysů se gravitačně zhroutí samy. Funguje to stejně jako u Kancléř na hradě, Hájek v podhradí (takhle si název pamatuju já) nebo u Stát Knížák. Zde je zdůrazněna posvátná rétorika ve službě obéznímu Ratkovi, kterou v defenzivní nouzi nejvyšší doplňuje zbabělá psychologizace názorového odpůrce z kvaziexpertní pozice. Lehce mrazivá sonda i do enkláv dnešního jihoslovanského národovectví, návod ke gerontologickému sebezpytu pro všechny z nás po čtyřicátém roku věku, memento dnešní publikační nadprodukce. Subjektivita tvůrce je střídmě naznačena, scénáristická příprava slouží výsledku. "Voni se bojej, protože vědí, že člověk zná pravdu." (23.10.2016)

Nevím, jestli to je pouze fenomén České republiky, ale existuje mýtus, že pokud jste v něčem dobří, tak se zároveň stáváte morální autoritou. Nohavica, Konvička, Kundera, Ronaldo anebo Doleček. Je důležité, rozlišovat mezi moralitou a inteligencí (či umem) a to bych řekl, že má být vyznění dokumentu Nebezpečný svět Rajka Dolečka. Triviální věc jako je rozpoznávání reality, se kterou dříve měly problémy pouze lidé s psychickými obtížemi, začíná být v dnešní době trochu oříšek. Ano, trochu mě mrzí, že nedošlo k nějaké přímější konfrontaci, ale jaký by tak mohl být výsledek hádky s někým, kdo popírá vaši realitu? (15.12.2018)

Z filmu čiší bezradnost, jíž člověk před Dolečkovou démonickou osobností pochopitelně propadá. Režisérka zašla do několika slepých uliček (k nimž počítám i cestu do Srebrenice), ale pozorovat její pokusy a vývoj vztahu s protagonistou a k tomu poslouchat Dolečkovy bizarní výklady je fascinující i zábavné. (01.11.2015)

Pilát sa ho opýtal: Čo je pravda? (Quid est veritas?) Táto otázka mi znie v ušiach pri hodnotení každej historickej udalosti. A ja pochybujem, že sa pravda o dejinách dá objektívne a tobôž subjektívne zistiť. Môžete človeku predložiť aj stohy nepopierateľných dôkazov, pravdou preňho ostane aj tak iba to, čomu bude chcieť uveriť. (14.02.2017)