Mallory

Třeštíková má buď velký štěstí anebo šestej smysl na to, že si vždycky pro svuj časosběrnej dokument vybere osobu, jejíž život se během časosběru ubírá neobyčejnym směrem. Mallory je tentokrát vlastně pozitivní postava. Dost jsem obdivoval, že i přes feťácký období, život (téměř) na ulici nebo neustálý řešení různejch problémů neztrácela naději na lepší život, pracovala (popř. aktivně hledala práci) a nakonec studovala za pomocí stipendia VŠ. Tragikomický bylo běhání po úřadech, kdy se v podstatě člověk dověděl, že pokud neni neplatič, nezaměstnanej apod., nemá na nic nárok. Hodně zajímavá osoba, která nemá v hlavě vzduchoprázdno, je dobrosrdečná (na což několikrát doplatila hlavně ze strany svejch partnerů) a nevzdává se. Napjatě jsem čekal, jak její cesta v závěru časosběru skončí a fakt jsem jí přál happy end, na kterej aspoň z části došlo. (20.03.2019)

Po mnoho let stejná metoda, vždy jiný protagonista. Třeštíková už v tomto tvaru nemá mimo výběru hlavní postavy, čím překvapit. Výběr a následná spolupráce se tedy jeví jako mimořádně důležitá. Režisérka měla až na pár výjimek šťastnou ruku a to i v případě Mallory, u které je na rozdíl Katky, Reného, případně Marcely vidět pozitivnější vývoj. I zde je ale cítit častá stagnace, frustrace a především nepoučitelnost z předešlých chyb, které samozřejmě protagonista nemusí vnímat tak zřetelně jako divák. (10.03.2016)

Sledujeme osud Mallory až v druhej fáze života, tej lepšej a hlavne čistej. Nie je to žiadny med lízať, bývanie v starom vraku a neuveriteľné opakovanie vlastných starých chýb jej bráni sa posúvať ďalej. Tiež neviem, či jej pomôže akurát mastička proti depresii z čarodejníckeho obchodu. Vlastná snaha je to, čo sa počíta, a pomohla dokonca až po ten slastný pocit držať v ruke svoje prvé kľúče od bytu. Nie je to žiadna zásluha úradov, ktoré urobili maximálne to, čo museli, a už vôbec nie zásluha starostu s príznačným menom Zoufalík. Koniec je optimistický, keď všetko vyzerá tak, že Mallory sa možno cez štúdium má šancu dostať z prostredia smradľavých barov a nájde sa v prostredí bezdomovcov z opačnej strany, ked napríklad rozdáva pre nich polievku alebo sa stará o ich zdravie. Helena Třeštíkova s ďalším dokumentom z okraja spoločnosti nesklamala. Na konci chýbalo už len stretnutie s Bartoškom, ktorý je tu v pozícii neviditeľného anjela milosrdenstva. –––– A ještě bych podotknul, bude vánoční losování bytů. Je to trošku jiná forma poskytování bytů, která opravdu spočívá ve štěstí. –––– A když maminka třeba bude stará a bude chudá, nebude mít penízky, tak já ji půjčím a koupím jí Ferrari. (14.12.2016)

Po druhém zhlédnutí s odstupem pěti let zvyšuji ze čtyř na pět. Z podobných filmů mívám pocit, že zapomínám být člověkem- jak chci mít všechno hezký, čistý, voňavý... Přitom tohle je to ryzí. Děkuji paní Třeštíkové (a spol), děkuji Mallory a děkuji panu Bartoškovi. Doufám, že to viděl, je to snad nejhezčí pocta, jaké se mu mohlo dostat. Nutno dodat, že zasloužená. (23.02.2016)

Parta bezďáků co přestali mít na drogy a snaží se vrátit k běžnému životu. To logicky s jejich probíhající protidrogovou terapií nelze. A ano o tomhle je celý film. Nelíbila se mi depresivní atmosféra, kamera vypadala jako kdyby to někdo točil na smartphone a prvky jako soundtrack a podobně, to zde vůbec nehledejte. (31.12.2016)