Zkáza krásou

Zkáza krásou nepřináší nic nového. Jedná se o kompilát starého dokumentu Sladké hořkosti L.B., čtení hereččiných memoárů a záběrů, které bylo možno dávno vidět v pořadech typu Hledání ztraceného času. Vznik tohoto dílka si tak vysvětluji pouze touhou svézt se na vlně zájmu o Lídu Baarovou v době vzniku filmu F. Renče. (29.07.2016)

Podle me se jedna o prohospodareny potencial a de facto i pouzity material, coz je obrovska skoda... Tim ovsem netvrdim, ze je to uplne spatny dokument. Trochu zasveceny divak se moc novych informaci nedozvi a ten neznaly se zase ve filmu snadno ztrati. Pouzite dobove snimky hodnotim jako to nejlepsi, co se v tomto dile objevi. Urcite hodnotna je i zpoved samotne Lidy Baarove, i kdyz vuci jejimu veku uz mluvila trochu z cesty. Presto me dokazala nasrat, jak rikala, ze nekde po valce jako stvanec dostala na jidlo konzervu, kterou by ani pes nezral, ale o rautech s Goebbelsem za valky, kdy pul Evropy hladovelo si uz asi nevzpomnela. Jako herecku ji mam samozrejme rad, ale tady Trestikova slapla trochu vedle. (07.09.2016)

Lída Baarová byla jistě velmi talentovaná a krásná herečka. To samozřejmě nelze popřít. Ale tenhle dokument Heleny Třeštíkové ji už bohužel ukazuje jako vypitou trosku, která odpaluje jednu cigaretu za druhou. Dokonce si jednu zapálí v zápalu boje s vlastnímu vzpomínka filtrem napřed a pak ještě k tomu pidíví, že jí v popelníku cosi hoří. Nechci říct, že by Lída Baarová byla na sklonku života zatrpklá stará dáma, ale tady je jasně vidět, že už žila jen z vlastních vzpomínek na svět reflektorů a kamer. Celý rozhovor (monolog, paní Třešítková zasáhne do hovoru asi jen 3x) byl naprosto prázdný. O rozporuplném životě prvorepobklikové hvězdy se nedozvíme téměř nic, jen to filmové pozlátko, ze kterého nevystoupí. Přitom by její život vydal na několik románů. Ještě, že paní Třeštíková proložila dokument dobovými záběry a záběry z filmů, kde Lída Baarová hrála. Ty byly z celého dokumentu to nejzajímavější. Lepší je si Lídu Baarovou zachovat v paměti jako mladou, krásnou herečku plnou života a energie, než jako tuto v dokumentu vystupující osobu potácející se mezi snem (vzpomínkami) a realitou. Nemůžu se pořád zbavit dojmu, že tohle bylo Lídou Baarovou velkolepě nachystané divadelní představení, kde si ještě mohla užívat kamer a zájmu filmařů. To jí jisto jistě ohromně polichotilo a proto svou přichystanou roli dohrála až do konce. Žádná upřímnost, jen role. Baarová hrála Baarovou až do konce. Před shlédnutím tohoto dokumentu doporučuju si něco o životě Lídy Baarové něco přečíst a je úplně jedno, jestli to bude autorizované nebo ne. Jediná upřímná věta, která zde zazněla, řekla ji sama Lída Baarová, je: "Milujeme to, co ztrácíme." Smutný dokument. (08.09.2016)

Po tomhle dokumentu se Renčův blábol stála ještě bezvýznamnější. Život Lídy Baarové to je teda nervák sám o sobě, stačí jí posadit před kameru a nechat vyprávět a jede thriller jak vyšetej. Chudák holka, ona prostě nevychatala dobu ve který žila, sice to nechápu, že se mohla zamilovat do takovýho ultrazmrda jako je Goebbels a možná jsem naivní, ale tu lásku k němu jí věřím. V každým případě to byla neskutečně krásná ženská a talentovaná herečka u který je její život zajímavější než filmy ve kterých hrála. (29.01.2017)

Letošní rok bude asi rokem Lídy Baarové, jak to tak vypadá. S tím rozdílem, že Renčův film mě ani trochu neláká a nepůjdu na něj, nemá to podle mě s LB nic společného. Jakmile jsem však zahlédla v televizi upoutávku na nový film od Třeštíkové, neváhala jsem ani minutu. Kinosály jsou vyprodané na dlouho dopředu a není se čemu divit. Není to však vůbec pěkná podívaná, musela jsem se hodně držet, abych občas nebrečela nahlas. Je totiž strašně dojemné vidět nešťastnou, osamocenou ženu, která nemá nic, než jen vzpomínky, a i kdyby nechtěla, pořád jí někdo připomíná ty nejsmutnější. Považuji se za poměrně informovanou o životě téhle noblesní a překrásné ženy, a proto jsem se v dokumentu orientovala. I mě však překvapila spousta záběrů, o jejichž existenci jsem dosud neměla ani tušení. Řada z nich mě velmi pobavila, ostatně, uvidíte sami. Příkladem budiž lak na nehty a krém na boty. Velmi zajímavé jsou kamerové zkoušky, na nich je opravdu vidět, jak byla Baarová přirozená a kamera ji milovala. Škoda je, že Třeštíková Baarovou točila, když na tom už byla s psychikou hodně špatně. Nenazvala bych to poruchou osobnosti, jako nějaký uživatel tady, ale spíš pokusem o útěk (pomocí alkoholu) od myšlenek a vzpomínek, které ji pak ve stáří pronásledovaly. Navíc nebyla nejmladší, ve stáří už se s tím i těžko bojuje. Kolem sedmdesátky to jistě byl ještě trochu jiný člověk, který ještě třeba měl sílu se smát. Obdivuju ji. Za to, co všechno zvládla, čím si prošla, že to nevzdala. Její touhou bylo hrát a k tomu měla nejen krásu, ale i talent a to, že to o sobě sama tvrdí, vůbec není na škodu. Člověk si přece musí věřit. K její osobě jsem se vyjádřila už ve svých oblíbených herečkách a ke knihám o jejím životě zase na databázi knih. Moc doporučuji Tři životy Lídy Baarové od Ondřeje Suchého. Proč jsem dokumentu nedala plný počet je z důvodu, že v něm je pár chyb, to by se nemělo stát. Odkdy Rolf Wanka vypadá jako Jan Kopecký ? (12.01.2016)