Filmová lázeň

Karlovarský filmový festival jsem začala vnímat až v posledních několika letech, zdokumentování jeho bohaté historie jsem tedy uvítala. Vůbec jsem například netušila, jakou osobností byl pro KVIFF Miroslav Horníček. Na druhou stranu mě mrzí, že drtivá většina stopáže se věnuje pouze období do roku 1990 (normalizace v podstatě vynechána), zbytek je opravdu velmi odbytý. (07.07.2015)

Pro mne, jako účastníka celkem devíti ročníků, málo výživné. Na můj vkus příliš mnoho prostoru věnováno historii, 50.létům a politickému vývoji společnosti. O festivalu současném a po roce 1990 jen velmi málo informací. Chtěl jsem si nostalgicky zavzpomínat a ne se divit nad prvoplánovým lidovým humorem horníčkovských festivalových vteřin. (19.06.2015)

Těšil jsem se na historické záběry z dřívějších ročníků festivalu v Karlových Varech a to jsem vlastně prakticky i dostal. Jen s tím rozdílem, že tento dokument se zaměřuje více na vzdálenou minulost, než na tu blízkou, která i mně je daleko bližší. Mistr Horníček s jeho absolutními vtipy mě ale totálně dostal. Také jsem se zasmál, jak tam americké slavné herce učili pod širákem opejkat nějaké masové koule namočené ve vodce. To jsem snad nikdy nikde neslyšel. Každopádně vidět americkou hvězdu opejkat buřt, to už je jinej punk. Lajznul by si to dneska na festivalu někdo? (10.07.2015)

Rychlý, zábavný a povrchní průlet festivalovou historií. Skutečným pokladem jsou Momenty filmového festivalu s improvizujícím Horníčkem. Z prvních let mnoho materiálu není, za normalizace se ve Varech zřejmě dělo stejně málo jako ve zbytku republiky a záběry křenících se celebrit, v jejichž zastávku na propagačním turné se festival v posledních letech změnil, byly již v různých dokumentech recyklovány nespočetněkrát. Politka a zahraniční hosté měli stejně vždy větší váhu než filmy a jejich recepce. Vím, že je to do opovážlivě zjednodušené a z kontextu vyjmuté shrnutí sedmdesátileté historie velké filmové akce, ale takto Jankova kronika vybranými záběry a volenými tematickými akcenty vyznívá. Také vzpomínající pamětníci řeší spíše to, že Brousil chodil v zimě v létě obtočený šálou a že se díky festivalu dostali k podpultovému značkovému koňaku. Střízlivý hlas filmových historiků zaznívá jen okrajově a svou snahou jít k podstatě věci vlastně trochu rušivě kontrastuje s celkově ležérně nostalgickým (ostalgickým) tónem dokumentu. ČT teď na pár let bude mít na začátku července čím zaplnit jeden večerní programový blok, ale divák toužící poznat a pochopit karlovarský festival v souvislostech zůstává odkázán na jiné zdroje (začít může Ebenem komentovanou rekapitulací uplynulých let ze zahajovacího večera letošního ročníku nebo příspěvkem od JIndřišky Bláhové v Naplánované kinematografii). 50% (04.07.2015)

KVIFF 2015 - Škoda, že se dokument zaměřuje na vzdálenější historii festivalu než na tu blízkou, kterou by zřejmě uvítalo více diváků. Miroslav Horníček mě ale dokázal několikrát rozesmát svými vtipy. Navíc vidět amerického herce Tony Curtise, jak si opéká špekáček nad ohněm, to jen tak neuvidíte. Takže možná, že tu bližší historii uvidíme na 100.ročníku festivalu. (11.07.2015)