Cesta za živou vodou

Půvabní představitelé Espena a Kristin s hlasy Ivany Korolové a Zdeňka Piškuly v ekologicky čisté pohádce plné zeleně a křišťálově průzračné vody se ničeho nezaleknou. Potkávají na cestě pro oživující vodu poněkud nekonvenčního hastrmana, ježibabku, které překáží její dlouhý nos a pořád si ho někam zašprajcovává a nakonec i trojhlavého trolla. Pohádkové bytosti jsou skvěle namaskované a ať chtějí nebo ne, pomohou dobru a lásce, aby opět zvítězila. (16.01.2020)

První díl nabídl takový netypický pohled na severský folklór a mytologii a spíše se vydal cestou klasického rodinného dobrodružství. Dvojka tento pocit ještě více umocňuje. Opět se natáčelo ve velkém v ČR, ale domácí reálie tentokráte vystřídali opulentní digitální záběry na upravené panorama (hádal bych Krkonoše). Dvojka je čistě přímou a lineární rodinnou záležitostí, která funguje na principu jdeme z bodu A do bodu B, potkáme monstrum XY a XZ, s kterým musíme splnit epizodní zápletku, abychom se pohli dál. Tím pádem se pochopitelně moc neřeší nějaký vývoj postav nebo jejich hluboká charakterizace. Stejně tak hlavní záporák je od začátku nesktutečně průhledný. Ale myslím, že mladšího diváka určitě neurazí a ani dospělý doprovod se nebude kousat do rtů z nějakých infantilností či karikaturizace. (01.07.2024)

Je to ten způsob tvůrčího selhání, kdy není štáb schopen natočit královský bál, aby nevypadal jak sousedova grilovačka, ale zato plýtvá rozpočtem na ohavnou digitální veverku. Jako pohádka to postrádá jakoukoli stylizaci, jako fantasy pak úplně všechno a navíc je to celé prošpikované režijními, dramaturgickými a střihovými chybami, které musí být schopné vymýtit první dvě hodiny předmětu "filmové základy pro šikuly" za dvanáct kreditů na soukromé vyšší odborné škole obecné tvorby. Troška tomuhle mohl jenom pomoct. (29.04.2020)

(6/10). Pohádka se nese na podobné vlně jako její předchůdce. Originální pojetí nadpřirozených bytostí, které jsou výborně namaskované a zajímavě znázorněny. Doplněno je to samozřejmě šťastným koncem, kterému šéfuje Espen, která je výborná postava. Nehraje si na hrdinu a kolem sebe rozsévá pozitivní energii. Kdyby se takové pohádky točily u nás, tak by si z Trošky a Zelenky nikdo nedělal srandu a jejich pohádky by možná dosáhly aspoň na hodnocení větší než 20 %. Na lepší zítřky. (20.05.2020)

-4* tak jsem letošní vánoční pohádkové žně zakončil dvěma norskými pohádkami, které jsou součástí plánované trilogie. A mě to jen potvrdilo známé rčení "Nejlepší nakonec". My máme za hrdinu hloupého Honzu a Norové asi nešikovného Espena. Hlavní roli tu kromě herců má krásná příroda, úchvatné norské scenérie, ale můžeme se pochválit i za hezké české lokace. Ale i tak mám pocit, že s mnohými záběry jim dost vypomáhaly počítače, jak jsou neskutečné. Vždycky však stojí pohádka na příběhu a když jsou všechny téměř na jedno brdo, tak hodně záleží na pojetí. Této docela sluší moderní háv a naštěstí její atmosféra neztrácí na kouzlu, i když si čeští diváci musí zvyknout na drsnější pojetí. V prvním dílu - Cesta za králem trollů je to vesměs o Espenovi a jeho cestě za záchranou princezny (a nebo kvůli zlaťákům?). Nebylo to špatné, jen trošku jednotvárné, ale chyběl tam ten ženský element, který se projevil až v Cestě za živou vodou (druhý díl). Ta mě bavila už o stupeň víc a jak jsem psal na začátku, tak to byla ta pomyslná třešnička na dortu - teda když počítám jen ty moderní pohádky. Takže za mě palec nahoru a myslím, že si zaslouží být v červených číslech. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 3 /// TEMPO: 2 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 0 /// STYL: 3 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (30.12.2020)