Trans-Europ-Express

Tak tohle mě bavilo. Film, jehož scénář vzniká ve vlaku a současně jej prožívá hlavní hrdina, film, který nakonec skončí tak realisticky, že to diváka nebaví. Divák je zvyklý na mazané špiony, hrdinská gesta nebo chrabrou smrt při zachraňování světa nebo alespoň cti půvabné děvy. Jak už to tak bývá, realita je prostší a jen filmaři mají tu moc přetavit a na stříbrném podnose naservírovat obyčejný příběh, upečený v jednom z mnoha scénaristických kupé a okořeněný o hrdinské činy, aby byl divák spokojen. Film balancuje na pomezi frašky a dramatu, takže nezbývá než nastoupit do tohoto vlaku. (06.07.2015)

Zlomyslný políček do tváře filmové tvorby, kdy Grilett a spol během krátké cesty vlakem "sestrojí" funkční noirem zavánějící příběh obsahující všechny potřebné žánrové propriety a který je i přes svou sekundární funkci schopný diváka zaujmout a pobavit. Hlavní zde je ovšem posměšné vylíčení samotné tvůrčí činnosti, která ma daleko k nějaké promyšlenosti a ze všeho nejvíce připomínající pejska a kočičku vařící dort ze všeho, co jim zrovinka přijde atraktivní bez ohledu na logiku děje či předchozí události. Úspěšnost takové podvratné činnosti nakonec nejlépe dokumentuje fakt, že mi její platnost zejména co se výroby současných hollywoodských trháků týká už nikdy nikdo nevymluví... (24.03.2012)

Dovolím si nesouhlasit. Tak jako v Loni v Marienbadu, tak jako v Muži, který lže víme, že všechno je jen hra. A to je pro mě zásadní problém, pokud to nevím a přijde to jako nečekaná pointa (Usual Suspects), je to fajn. Ale když to dopředu vím, brání mi to v prožívání příběhu - vím, že je to vše jen hra bez pravidel, nebojím se o hrdinu, neprožíváním s ním příběh - prostě s ním projdu příběhem a řeknu si- hm, dobrý no. Možná, že se zde hodně inspiroval autor pozdějšího Muže z Acapulca. Jenomže tam byl Belmondo a byla to sranda, tady se místy film bere smrtelně vážně, i když nám metodou Brechtova zcizování neustále připomíná, že to nemáme brát vážně a to je prostě nuda. Grillet měl zůstat u psaní, toť můj názor. (31.01.2012)

V poslední době jsem viděl celou řadu filmů o malířích, věšinou francouzských. Vesměs dobré, ale byl bych rád, kdyby se dostalo, třeba jen sporadicky, i na francouzské spisovatele. Alain Robbe-Grillet by mohl být jedním z prvních. V rámci jeho filmové tvorby (scénáře a režie) by bylo zajímavé porovnat jeho scénář, který nerežíroval (Loni v Marienbadu) s ostatními scénáři, které realizoval sám. Pro mě je tu patrné (v kostce), že i bez surrealistických postupů (podle autorových slov k nim měl vždycky blízko), je možno natočit film, který je mnohem volnější, intimnější a také otevřenější. Potn.: Moje hodnocení asi i závislé na tom, že jsem Trans-Europ-Express viděl zatím jako jeho poslední film a Grilletovy postupy jsou stále průhlednější, a tím i zbavené žádoucího okamžiku překvapení. (27.02.2019)

Vzpomněl jsem si na Kinoautomat. První půlka zde byla skvělá, vtipná, radostná. Potom mi trochu přišlo, že je to přestalo bavit. Sémiotické hry, dramaturgické porady - br. Nejlepší byly momenty, kdy se děj vracel, protože došli do slepé uličky. Mohli to šperkovat víc. Někde o Robbe-Grilletovi psali, že používáním pokleslosti došel k přijetí pokleslosti jako své srdcové základny - je to tak - dokud děláme na něco pastiš a držíme si to od těla, není v tom dost lásky. Je tedy důležité si správně vybrat... (09.12.2020)