Sváteční vyjížďka
Il sorpasso
The Easy Life
Réžia:
Dino RisiKamera:
Alfio ContiniHudba:
Riz OrtolaniHrajú:
Vittorio Gassman, Jean-Louis Trintignant, Catherine Spaak, Annette Vadim, Claudio Gora, Linda Sini, Nando Angelini, Edda Ferronao, Jacques Stany (viac)Obsahy(2)
Bláznivá a zdánlivě bezcílná jízda přes Římskou riviéru svede dohromady bezstarostného řidiče se zastydlým studentem práv a jejich životy navždy změní směr. V polovině srpna se koná svátek Ferragosto, přičemž většina Italů slaví tak, že zavře krám a vyrazí na venkov nebo k moři. A právě v takový rozpálený den křižuje Bruno (Vittorio Gassman) liduprázdným Římem a shání telefon. Narazí na zakřiknutého vysokoškoláka Roberta (Jean-Louis Trintignant), který celé léto sedí nad právnickými skripty, a vytáhne ho ven na skleničku aperitivu. Z krátké zajížďky se ovšem rychle stává neřízený dvoudenní výlet po Římské riviéře až do Toskánska, plný šíleného předjíždění v úzkých zatáčkách, rozhlížení se po krásných ženách a všemožných eskapád při každém vystoupení z Brunova kabrioletu Lancia Aurelia Spider. Přes počáteční nesympatie a následné okouzlení velkohubým a bezstarostným řidičem si ovšem Robert stále více uvědomuje tragičnost svého nového přítele a skrze něj i své vlastní bezútěšné vyhlídky... Režisér snímku Dino Risi se proslavil jako tvůrce italských komedií s ostnem společenské kritiky. Ve svém ranějším díle dává Risi do kontrastu dva povahově rozdílné hrdiny a přes jejich upjatost či dětinskost však ani jednomu nestraní. V jistém smyslu představuje setkání Bruna a Roberta střet generací, fanfarónské lehkomyslnosti 50. let, kdy se poválečná generace mohla poprvé zhluboka nadechnout, a nastupující generace 60. let, vychovávaná uprostřed tržního kapitalismu a v honbě za kariérou. Svá nejslavnější díla natočil Risi právě s italským komikem Vittorio Gassmanem, který se stal jednoznačnou tváří režisérových tragikomických postav. Sváteční vyjížďku (1962) uvádí Česká televize v nově zrestaurované verzi a s původním barrandovským dabingem, stejným s jakým byl film před více než padesáti lety promítán v československých kinech. (Česká televize)
(viac)Recenzie (57)
V Risiho klasickom titule z roku 1962 s názvom: Predbiehanie, išlo snáď len o to, koľko motorových vozidiel vlastne „predbehne” protagonista Bruno Cortona v podaní Vittoria Gassmana, alebo povedzme tiež, koľko najlepších scenáristických replík, si napokon prisvojí vo svoj vlastný prospech, a tak sa práve preto teraz následne (o)pýtam, na čo, do psej matere, si hneď vedľa neho (na)sadla do auta Lancia Aurelia B24 Spider i ďalšia, údajne dôležitá postava zakríknutého predstaviteľa Roberta Marianiho v podaní Jeana-Louisa Trintignanta, keď by si v podstate tento výstredný charakter poradil i úplne sám? • Skrátka, pôvodný scenár bol zväčša priaznivo nakloneným len pre túto ústrednú, 187 cm vysokú postavu, až tá francúzska, o rovných sedemnásť centimetrov nižšia, pôsobila hneď oproti nemu, nielen očividným, a k tomu i prebytočným dojmom, ale zároveň i ako takým „chudobným príbuzným”, stále zatieneným jeho energickou prítomnosťou, proste, Gassman na seba neustále strhával celú pozornosť, až to začalo pôsobiť akosi trápne, a pritom zo začiatku to vyzeralo dosť nádejne, no na druhej strane si taktiež treba uvedomiť i to, že som totižto ešte nevedel, s kým budem mať čochvíľa možnosť sa naplno zoznámiť, s akým mimoriadne „hyperaktívnym jedincom”, sa vydám po vskutku kľukatých cestách, v nebezpečných zákrutách; na taliansky spôsob. • Obidvoch hereckých predstaviteľov navyše obdivujem, ale mám naprosto reálneho zdania, že sa tentoraz vedľa seba vôbec nehodili. • Možno by som dokonca vzniesol určitú námietku v tom zmysle, že samotné AUTO, napokon „hralo” vo filme hlavný prím, kedy si aspoň vďaka tomu prídu automobiloví nadšenci na svoje...? ()
To boli časy, keď boli rímske pamiatky ľudoprázdne a miestami, kde sa dnes takmer nedá prejsť ani peši, sa prechádzalo autom plnou rýchlosťou. Plná rýchlosť je treťou hlavnou postavou filmu, a ten by mohol byť premietaný aj ako varovanie mladým nevinným dievčatám (aj chlapcom), že netreba bezhlavo nastupovať do auta k agresívnym neustále trúbiacim bláznom, akým je filmový Bruno. No v užívaní života sa mu nikto nevyrovnal, a to, čo zažil za dva dni, niektorí nestihnú ani za celý život. Tento film je oveľa, oveľa lepšia Bezstarostná jazda, a keby som si medzi nimi mal vybrať, tak si vyberám tú taliansku. ()
Určitě každý z nás se někdy cítil podobně jako Robert. Protože suverenita, bezuzdná drzost až sprostota v životě většinou slaví úspěch. Potkal jsem v životě hodně lidí, jako je Bruno. Tři za film (jsou tam pěkný holky), a jedna navíc za původní dabing, který ČT vytáhla (tleskám, jen tak dál). Vittorio Gassman a Jean-Louis Trintignant - bravo! ()
Učebnicová road movie, která se stala inspirací pro řadu dalších filmů, stejně tak gramec v autě, který dnes známe jako CD přehrávač, parádní scénář, rozdílné charaktery, krásná Itálie plus stejně krásné ženy, prázdný Řím- to se jen tak nevidí, energie, humor, prkenný Trintýňan- senzační, rozesmátý živel Bruno okouzlující, neúnavný, otravný jako klakson na jeho fáru a konec? Ten se dal očekávat. Však ve své dobé jistě způsobil nejednomu divákovi nepříjemné překvapení... Easy Rider a naše Jízda, my už tohle známe a tak se nedivíme. Čtyři až pět, dabing Václava Vosky vyloženě miluji! "Tak co? Domů? Nebo se najíme, opijeme a někde přespíme?" ()
Drsna komedia, ktora sa nic nehra. Tak to mam rad, i komedie musia byt tvrde - take Richardovky su samy o sebe dost drsne filmy. makka komedia je naopak Klec Blaznu 1978 tusim. Vittorio PlynovyMuz /Questi Fantasmi/ vytiahol mladeho sympatickeho Trintignanta na blaznivu a zdanlivo bezcielnu jazdu napriec Talianskom 60. rokov. Ja sam som uz stretol typy chlapcov, ktori sa spravali ako Vittorio - a musim napisat, ze z tych dvoch bola sympaticka buddy dvojka. Ovsem, komedia je to drsna, hlavne od polky som vedel, ze nieco skarede sa chysta - priamo to viselo vo vzduchu : 89 % ()
Galéria (6)
Zaujímavosti (12)
- Ve skutečnosti ten, kdo se objeví ve scéně u okna, není Jean-Louis Trintignant (Roberto), ale dublér vybraný s vlastnostmi mladého muže, kterého si Dino Risi představoval, natočený v pološeru a v dlouhém záběru. Navíc skutečná budova použitá pro Robertův dům se nachází v jiné římské čtvrti, takže dialog mezi oběma postavami je montáží scén natočených v různých časech a na různých místech s různými interprety. To lze pochopit z několika detailů: když se Bruno (Vittorio Gassman) podívá nahoru, zdá se, že osoba má brýle a okno je velké, trojdílné, z nichž pouze jedno je zavřené; když je v záběru Trintignant, okno je viditelně menší a také jiného typu; dále za kašnou – která je teoreticky před oknem – je spousta krajiny, ale ve scéně, v níž Roberto vidí domovníka na balkoně souseda, je balkon naproti témuž oknu. (classic)
- První scény, které byly natočeny, byly právě ty, které film otevírají: natáčení probíhalo ve skutečnosti v polovině srpna, a protože Dino Risi ještě neměl vybraného herce pro postavu Roberta Marianiho (Jean-Louis Trintignant), použil dvojníka, a to jak v okamžiku, kdy se mladík objeví u okna, tak v úvodní části cesty, kdy projíždí Piazza di Spagna, Piazza del Popolo a Svatopetrské náměstí: záběry jsou vždy v dlouhém záběru a když auto projíždí před kamerou, postava si zakrývá obličej. (classic)
- Film provází a ve více scénách se v něm objeví v různých formách píseň italského zpěváka Edoarda Vianella „Guarda come dondolo“. (skinny9)
Reklama