Nečekaná zrada

Pouhé dvě hvězdičky v tomto případě o filmu nesdělují, že je podprůměrný, spíš jde o to, že mi snímek tématicky a zpracováním nesedl. Pro mě zatím nejméně stravitelný Lelouch, kterého jinak ctím a mám ve své topce. Režisér se ve svém projektu vyznal mj. k lásce ke klasické hudbě a ta výrazným způsobem ovlivňuje rytmus a tempo celého díla. Od jednotlivých scén se režisér vrací ke klavírnímu koncertu, který v příběhu hraje zvláštní roli, a klasickou hudbou je podmalovaný celý film. Jenže já nejsem až tak velký ctitel klasické hudby, a tak jsem onen klavírní motiv považoval za brzdu celého vyprávění. Navíc v dramatické rovině se distributor dopustil vážné chyby - spoilerem v samotném názvu. Nečekaná zrada prozrazuje, že úkryt židovské rodiny za nacistické okupace Francie prozradil někdo skutečně blízký, což v praxi znamená, když se divák seznámí s půdorysem, na kterém se příběh odehrává, rozhodování mezi dvěma osobami. Samotné rozuzlení pak pro všímavého diváka není žádným překvapením. Oproti jiným svým filmům Lelouch zdaleka nerozehrává tak složitou psychologickou hru ani rafinované hrátky s divákem. Příběh navíc celkem z pochopitelných důvodů neodlehčuje komickou nadsázkou příznačnou pro většinu jeho tvorby. Takže suma sumárum, tentokrát za pouhých 40 % celkového dojmu. (13.08.2009)

Špičkově obsazený film předního francouzského režiséra přináší neotřelý pohled na zdánlivě mnohokrát zobrazované a vlastně jakoby vyčerpané téma druhé světové války a jejích hrůz. Ponor do specificky francouzského prostředí je ozvláštňován jednak čtyřčasovou kompozicí, která se v mnoha prolínáních pohybuje mezi předválečnou Francií Třetí republiky a současností republiky Páté osmdesátých let minulého století, jednak velkoryse pojatým mnohovýznamovým hudebním doprovodem, který hudbu povyšuje na rovnocennou komponentu filmu. Malost se sráží s přirozeným lidstvím i všedním dnem okupace, který nezaniłá ani válečnými hrůzami doby. Absurdita války je srovnávána s absurditou prvních mírových dní; obě trhají na cáry osudy dvou spřátelených rodin i jejich vzájemný svazující vztah. Ve zcela neobvyklé úloze tu vystupuje Annie Girardotová; charakter vlastně nejenom konvenčně slušné ženy, která se nedost orientuje v hrůzách války i labyrintech vlastní lidské mělkosti, vyvažují oba mužští hrdinové. Slova klíčového šansonu VRACET SE naznačují směr skutečného českého překladu francouzského originálu PARTIR, REVENIR - ODCHODY A NÁVRATY. Rozumím tomu tak, že režisér i scénárista usilovali v tomto autorském filmu o postižení změti vzájemně se překrývajících vykořeňování a vkořeňování lidských životů poznamenaných hrůzami války. Neobvyklá kompozice i syžet činí z tohoto filmu jedno z nejzdařilejších děl svého tématu a navíc jeho poselství povyšují do nadčasové, všelidské roviny. (28.02.2008)

Annie Girardot, Jean-Louis Trintignant a Michel Piccoli jsou vždy zárukou velmi dobrého hereckého výkonu a když se k tomu přimíchá inteligentní scénář se zajímavou myšlenkou, je to signál ke zhlédnutí tohoto filmového šperku. Očekával jsem dobrý filmový zážitek, dostal jsem vynikající. V počátcích války se sice všeobecně vědělo, že Židé jsou transportováni do lágrů, ale nikdo nepředpokládal, že se ve skutečnosti jedná o "lágry smrti". Z tohoto hlediska sice jistě není možné chování filmové postavy ztvárněné Annie Girardot omluvitelné, ale je možná pochopitelné. Vždy je bližší košile (synova nevázanost na židovskou dívku či vlastní klid nerušen neustálými klavírními výstupy) než kabát (problémy vlastní rodiny s nacisty). Špatnou technickou stránku provedení CZ dabingu v některých pasážích přehlížím, s přihlédnutím na celkovou hodnotu snímku z jeho morálního a lidského hlediska. Myslím, že se jedná o snímek, který má ještě co nabídnout i při opětovném zhlédnutí. (07.12.2009)

Reziser Claude lelouch ma teda hodne nevyrovnanu filmografiu - na jednej strane moc fajne filmy ako Viva La Vie 1984 alebo Muz a Zena 1966. No a na druhej strane vyslovene planoby ako Partir, Revenir 1985, Dobrodruzstvi je dobrodruzstvi ... krasny pribeh 1992. Je to zas v pici - teda pardon, mne to zase uslo a chcel som napisat ze rozhodne nesuhlasim s glorifikaciou len jedneho holokaustu - zydovskeho - a tvorca sa zas tvari, ze holokaust Romov, politickych odporcov, sovietskych vojnovych zajatcov ..... proste nejestvoval. To je jeble a to tak, ze velmi. Holu kost, teda holokaust nijak nespochybnujem, len ma sere, ze v popredi je zas len ten jeden a ostatne nejestvuju . 20 % (02.11.2019)

Velmi svérázné a rozhodně ne špatné! Předně bych chtěl poznamenat, že český distribuční název tohoto Lelouchova filmu - "Nečekaná zrada" - není příliš šťastný. Distributor se jím pravděpodobně snažil vzbudit dojem, že se jedná o jakési napínavé válečné špionážní drama (možná tomu někdo skutečně uvěřil). Faktem je, že původní titul Partir, revenir (tedy Odejít, vrátit se) mnohem více vystihuje téma(ta) i ladění celého snímku. V prvé řadě: Z hlediska syžetu je příběh díla strukturován do mnoha časových rovin, jejichž vzájemné prolínání, neustálé odcházení/vracení se, je pojato velmi organicky. Odchod a návrat hlavní hrdinky (do koncentračního tábora a po válce zpět do míst, kde jí někdo udal gestapu) je jednou z hlavních dějových peripetií. Odchod a návrat film tematizuje i v rovině transcendentální: Postava otce-psychiatra, hraná Michelem Piccolim, totiž upřímně věří v reinkarnaci ("Jsou životy, kdy se člověk učí a životy, kdy žije," tvrdí například opakovaně v různých souvislostech.) - Pokud jde o stránku technicko-uměleckou, snímek se vyžívá v dlouhých, velmi dynamických jízdách ruční kamery, která obkružuje postavy a hbitě reaguje na jejich pohyby. Zvukové složce dominuje Rachmaninovova hudba, jíž se v mnoha momentech podřizuje i stránka obrazová (a to masivním způsobem, v diváckých filmech nezvyklým). Dialogy jsou pěkné, herci skvělí (jde ostatně o samé známé firmy). Jenom ta melodramatická story o lásce a válce je na mne možná místy až příliš hysterická. (04.02.2008)